ECLI:CZ:NS:2013:30.ND.87.2013.1
sp. zn. 30 Nd 87/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce V. G. , zastoupeného JUDr. Dušanem Rendlem, advokátem se sídlem v Mostě, Slovenského národního povstání 1872, proti žalovanému P. N. , o určení vlastnického práva k osobnímu automobilu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 55/2011, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 55/2011 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Mostě.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobce, aby věc – řízení o určení vlastnického práva k osobnímu automobilu, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 20 C 55/2011, byla přikázána Okresnímu soudu v Mostě.
Žalobce návrh odůvodnil tím, že v obvodu Okresního soudu v Mostě má žalobce i navrhovaní svědci trvalé bydliště, a navíc žalovaný je v místě trvalého bydliště téměř nekontaktní. Návrh žalobce byl zaslán žalovanému k vyjádření, který se nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městský soud v Brně) a soudu, jemuž má být věc přikázána (Okresní soud v Mostě), přezkoumal podaný návrh a shledal, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky na přikázání věci.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být jinému soudu téhož stupně věc přikázána z důvodu vhodnosti.
Tyto důvody vhodnosti musí být takové povahy, aby z nich jednoznačně plynulo, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Při posuzování podmínek delegace věci a podmínek vhodnosti má pak zásadní význam i stanovisko účastníků řízení. Nelze rovněž nezdůraznit, že postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. je výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost je určena zákonem a kterou je právě proto, že jde o výjimku, nutno vykládat restriktivně.
Z tohoto důvodu se musí skutečnosti, které jsou podkladem pro delegaci, vyznačovat určitou mimořádností. Okolnost uváděná žalobcem, tj. že v místě Okresního soudu v Mostě mají žalobce i navrhovaní svědci trvalé bydliště, není natolik výjimečnou skutečností, která by sama o sobě mohla prolomit jeden ze stěžejních právních principů – právo na projednání věci zákonným soudcem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 21 Nd 261/2012). Případnou nezbytnou osobní účast svědků při určitém úkonu (účastnické výpovědi apod.) je možno řešit dožádáním podle §39 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 312/2007, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 5918). Výjimečnou skutečností není ani tvrzení, že žalovaný je v místě trvalého bydliště nekontaktní. V uváděných okolnostech proto nelze bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů návrhu žalobce nevyhověl a předmětnou věc Okresnímu soudu v Mostě ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 2. května 2013
JUDr. František I š t v á n e k, v. r.
předseda senátu