ECLI:CZ:NS:2013:30.ND.89.2013.1
sp. zn. 30 Nd 89/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobců a) Moravskoslezské průmyslové obchodní kanceláře, s.r.o. , se sídlem Ostrava – Svinov, Krůčkova 751, identifikační číslo organizace 60320737 a b) BUDERMAN – Ent, spol. s.r.o ., se sídlem Ostrava – Svinov, Krůčkova 751, identifikační číslo organizace 19011342, oba právně zastoupeni JUDr. Petrem Vrchlabským, advokátem se sídlem Moravská Ostrava, Havlíčkovo nábřeží 38, proti žalovanému OSTROJ a.s., se sídlem Opava, Těšínská 1586/66, identifikační číslo organizace 45193681, právně zastoupen JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem v advokátní kanceláři Kačmařík & Korta, se sídlem Moravská Ostrava, Poštovní 39/2, o zaplacení částky 7,712.935,- Kč s příslušenstvím, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 6/2011, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 6/2011, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Dne 10. října 2010 byla ke Krajskému soudu v Ostravě podána žaloba na zaplacení 7,712.935,- Kč s příslušenstvím. Krajský soud v Ostravě předložil spis Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti ve smyslu §104a odst. 2 o.s.ř. Vrchní soud v Praze dne 16. prosince 2010, č.j. Ncp 1349/2010 – 51, rozhodl, že věc má být postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze v souladu s ustanovením §6 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a zákonem č. 221/2006 Sb. a ustanovením §9 odst. 3 písm. o) o.s.ř.
Dne 17. ledna 2013 podala žalovaná návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti s tím, že všichni účastníci mají sídlo a právní zastoupení v Ostravě, případní svědci mají bydliště v obvodu tohoto soudu a současně by byla naplněna podmínka hospodárnosti a efektivnosti. Žalovaná dále uvádí, že vhodné delegaci nebrání ani usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. Ncp 1349/2010 – 51, neboť to řešilo pouze, a podle žalovaného nesprávně, zákonnou pravomoc a příslušnost. Delegace tak nebude k tíži žádného z účastníků.
K tomuto návrhu se vyjádřil jednatel a) žalobkyně, kdy uvedl, že pro žalující je rozhodující nikoli místo soudu, ale jeho odbornost a nestrannost. Současně se vyjádřil právní zástupce obou žalobců, kdy uvedl, že věcně a místně je příslušný Městský soud v Praze, jak vyplývá z usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. Ncp 1349/2010 – 51, jelikož se jedná o příslušnost výlučnou, je vyloučeno, aby nadřízený soud rozhodl bez dalšího o přikázání věci jinému soudu, který je na základě pravomocného rozhodnutí jako věcně příslušný určen.
Městský soud v Praze předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o.s.ř. Nejvyššímu soudu.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do ústavně zaručené zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu. O takový případ se v dané věci ale nejedná, když okolnosti případu nejsou natolik zásadní, aby v ní bylo bez dalšího možnost spatřovat důvod k přikázání věci z důvodu vhodnosti. Vzdálenost Městského soudu v Praze, když všichni účastníci řízení a jejich právní zástupci mají sídlo v Ostravě, stejně jako fakt, že by se takto ušetřily náklady a čas účastníků, nejsou věcí výjimečnou ale spíše běžnou a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodňovat přikázání věci jinému soudu. Stejně tak i případné svědky je třeba možno vyslechnout prostřednictvím dožádaného soudu.
Z obsahu spisu je zřejmé, že se žalovaná snaží dosáhnout „nápravy“ podle jejího názoru nesprávného usnesení Vrchního soudu v Praze, ze dne 16. prosince 2010, č.j. Ncp 1349/2010 – 51, jímž byla vyřešena otázka místní a věcné příslušnosti. Tomuto cíli však institut delegace vhodné sloužit nemůže (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, 1. díl, 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 49 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 29 Nd 346/2007).
Nadto se v dané věci jedná o řízení ve věci práva průmyslového vlastnictví (know-how), kdy je dána výlučná místní příslušnost Městského soudu v Praze v souladu s ustanovením §39 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož je ve věcech průmyslového vlastnictví a ochrany práv k odrůdám jako soud prvního stupně věcně a místně příslušný Městský soud v Praze a s ustanovením §6 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 4 Nd 319/2011).
Ačkoli je delegace vhodná podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. možná i v případě výlučné příslušnosti, je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Vzhledem k tomu, že okolnosti nejsou natolik výjimečné, aby ospravedlňovaly přikázání věci a s přihlédnutím k názoru žalobců, ze kterého vyplývá, že s navrhovanou delegací nesouhlasí, tak Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. tomuto soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. září 2013
JUDr. Lubomír P t á č e k, PhD.
předseda senátu