ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1413.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 1413/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce M. S. , zastoupeného JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem se sídlem v Horoměřicích, Malá 967, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 63 99 85 30, o zaplacení částky 378.518,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 213/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2013, č. j. 54 Co 8/2013-52, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti rozsudku označenému v záhlaví, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. září 2012, č. j. 38 C 213/2011-33, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 378.518,- Kč s příslušenstvím. Přípustnost dovolání žalovaný dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí o jeho nároku na náhradu škody vzniklé poškozením tahače a návěsu při dopravní nehodě spočívá na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla soudní praxí řešena. Za dosud neřešenou považuje otázku, zda má povinnost mít vědomost o tom, že řidič jeho vozidla, jež bylo při dopravní nehodě poškozeno, pozbyl řidičské oprávnění a vozidlo řídil bez tohoto oprávnění. Namítá, že tuto povinnost mu neukládá žádný zákon.
Dovolatel patrně přehlédl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a proto se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s čl. II, bodem 7. přechodných ustanovení části první tohoto zákona - občanský soudní řád ve znění účinném od l. ledna 2013.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť na řešení otázky, kterou dovolatel považuje za dosud neřešenou, napadené rozhodnutí nespočívá, tato otázka nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že výluka z pojištění, obsažená v čl. 4 bodu 1 písm. e) Všeobecných pojistných podmínek, které jsou součástí pojistných smluv uzavřených mezi účastníky, pro případy škod vzniklých při řízení vozidla osobou, u které nebylo prokázáno splnění podmínek k řízení vozidla podle příslušných právních předpisů, dopadá i na daný případ, přičemž otázka vědomosti žalobce o tom, že řidič, jemuž žalobce vozidlo svěřil, pozbyl řidičské oprávnění, nemá význam.
Vzhledem k tomu není splněn předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. Uvádí-li dovolatel, že „nesouhlasí se závěry odvolacího soudu a poukazuje na své závěry odvolání“, pak k argumentaci uvedené v odvolání dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť podle ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. září 2013
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu