ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1669.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 1669/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobců a) SEPO - MARKET, spol. s r. o. v likvidaci , se sídlem v Plzni, Hrádecká 1104/6, PSČ 312 00, identifikační číslo osoby 45 80 52 37, b) Z. P. , a c) Ing. S. P. , oběma bytem v Praze 1, U Starého hřbitova 4, všech zastoupených JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalované PRAGUE INTERNATIONAL TRADING, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 1, Josefská 1, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 18 62 82 73, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, o určení neplatnosti smlouvy, dohody sepsané formou notářského zápisu a o určení neexistence věcných práv, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 169/1999, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2010, č. j. 5 Cmo 284/2006-500, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 30. června 2005, č. j. 7 Cm 169/1999-170, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 15. prosince 2005, č. j. 7 Cm 169/99-197, Městský soud v Praze zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vůči žalované určení, že žalovaná nemá zástavní právo k nemovitostem označeným ve výroku, že tyto nemovitosti nejsou zatíženy věcným břemenem předkupního práva ve prospěch žalované, že žalovaná nemá zástavní právo k bytové jednotce označené ve výroku, a že tato bytová jednotka není zatížena věcným břemenem předkupního práva ve prospěch žalované (I. výrok), dále že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a) a žalovanou dne 1. října 1998, evidovaná pod registračním číslem P 28/9/98 a dále „Dohoda a prohlášení o uznání závazku a svolení k výkonu rozhodnutí“ sepsaná formou notářského zápisu ze dne 1. října 1998 JUDr. Janou Borskou, notářkou v Praze, pod spisovou značkou N 363/98, Nz 307/98, jsou neplatné (III. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (II. výrok).
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. září 2006, č. j. 5 Cmo 284/2006-305, ve vztahu k žalobcům a) a b) zrušil (pro částečné zpětvzetí žaloby) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v rozsahu týkajícím se sporných nemovitostí a řízení potud zastavil (první výrok), dále zrušil (pro částečné zpětvzetí žaloby) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v rozsahu týkajícím se bytové jednotky a řízení potud zastavil (druhý výrok), ve zbývajícím rozsahu ve výrocích ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (třetí výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (čtvrtý výrok).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem ze dne 31. května 2010, č. j. 29 Cdo 1610/2007-470, tak, že dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti čtvrtému výroku o nákladech řízení a proti té části třetího výroku, kterou odvolací soud potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně též ohledně požadavku žalobce c), aby bylo určeno, že žalovaná nemá zástavní právo k označeným nemovitostem a že tyto nemovitosti nejsou zatíženy věcným břemenem předkupního práva ve prospěch žalované, odmítl (výrok I.); rozsudek odvolacího soudu zrušil v potvrzujícím výroku o věci samé v rozsahu týkajícím se určení neplatnosti smlouvy ze dne 1. října 1998, evidované pod registračním číslem P 28/9/98 a „Dohody a prohlášení o uznání závazku a svolení k výkonu rozhodnutí“ sepsané formou notářského zápisu ze dne 1. října 1998 JUDr. Janou Borskou, notářkou v Praze, pod spisovou značkou N 363/98, Nz 307/98, co do ujednání, podle kterého je věřitel oprávněn účtovat dlužníkovi úroky z prodlení až do výše 0,5 % denně z objemu včas nesplaceného úroku, a ve čtvrtém výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (výrok II.). Ve zbývajícím rozsahu dovolání zamítl (výrok III.).
Po vrácení věci dovolacím soudem rozhodl odvolací soud rozsudkem označeným v záhlaví tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. a určil, že ujednání v čl. V. odst. 1 smlouvy ze dne 1. října 1998, evidované pod registračním číslem P 28/9/98 (dále jen „smlouva“) a v „Dohodě a prohlášení o uznání závazku a svolení k výkonu rozhodnutí“ sepsané formou notářského zápisu ze dne 1. října 1998 JUDr. Janou Borskou, notářkou v Praze, pod spisovou značkou N 363/98, Nz 307/98 (dále jen „dohoda“), podle kterého je věřitel oprávněn účtovat dlužníkovi úroky z prodlení až do výše 0,5 % denně z objemu včas nesplaceného úroku, jsou neplatná (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý až pátý výrok).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem dovolacího soudu vyjádřeným v jeho zrušujícím rozsudku a s odkazem na rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 5/2006 uvedl, že jen nedopatřením nezaznamenal ujednání o úročení včas nesplacených úroků úrokem z prodlení obsažené ve smlouvě a též v dohodě, a proto určil neplatnost těchto ujednání o úročení úroků úrokem z prodlení s poukazem na ustanovení §41 občanského zákoníku, přičemž zdůraznil, že neplatnost těchto ujednání nemá vliv na platnost dotčených právních úkonů jako celku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelé podrobně rekapitulují průběh řízení a obsáhle argumentují (shodně jako v předchozím dovolání ve věci) ve prospěch závěru o neplatnosti smlouvy a dohody a neexistenci věcných práv, jejíhož určení se v řízení domáhali.
Navrhují, aby „Vrchní soud vrátil žalobu soudu prvního stupně anebo vynesl rozsudek, který bude odpovídat zákonu i zjištění Nejvyššího soudu, že nelze sjednat úročení úroku, zejména ne úroky po splatnosti, které již byly zaúčtovány do nákladů“.
Žalovaná považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby bylo odmítnuto.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu a k bodu 7. článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, je dána ustanovením §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
K podání dovolání proti měnícímu výroku ve věci samé rozsudku odvolacího soudu však nejsou žalobci subjektivně oprávněni, neboť tímto výrokem napadeného rozhodnutí jim nebyla způsobena žádná újma odstranitelná tím, že by dovolací soud v tomto rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2000, pod číslem 138). Dovolatelé zřejmě přehlédli, že s jejich námitkami se již dovolací soud vypořádal ve zmíněném rozsudku ze dne 31. května 2010, č. j. 29 Cdo 1610/2007-470, aniž by shledal důvod (až na část výroku týkající se ujednání, podle kterého je věřitel oprávněn účtovat dlužníkovi úroky z prodlení až do výše 0,5 % denně z objemu včas nesplaceného úroku) pro zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu z důvodu nesprávnosti. V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud rozhodoval pouze o určení (ne)platnosti ujednání o úrocích z prodlení z úroků a rozhodl tak, že dovolatelům vyhověl (tedy určil neplatnost těchto ujednání). V tomto rozsahu bylo proto dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř.
Dovolání směřující proti těm výrokům rozsudku odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů, není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. bez dalšího odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a vznikla jim tak povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 2.500,- Kč podle ustanovení §5 písm. d), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč, a celkem činí 3.388,- Kč
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. ledna 2013
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu