ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1715.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 1715/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce F. Š. , zastoupeného JUDr. Jindřichem Vališem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalovanému JUDr. P. V. , zastoupenému JUDr. Vladimírem Strakatým, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, o zaplacení částky 346.143,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 182/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 4 Cmo 154/2011-145, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti rozsudku označenému v záhlaví, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2011, č. j. 37 Cm 182/2007-123, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákona - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde, jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v projednávané věci naplněny (soud prvního stupně předchozím rozsudkem žalobu rovněž zamítl), a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Z ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je zřejmé, že dovolatel spatřuje zásadní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky „zda je schopen prokázat své právo vůči jeho dlužníkovi v řízení proti svému právnímu zástupci - advokátovi, jež toto právo neuplatnil vůči tomuto dlužníkovi, čímž došlo k promlčení tohoto práva, zda může jít dovolateli, jako poškozenému, k tíži důkazního břemene prokázání provedení díla, když zániku důkazu, které by dovolatel mohl použít, zavinil svojí nečinností sám žalovaný“. Nejvyšší soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť judikatura dovolacího soudu je ustálena v otázce, jež je určující pro napadené rozhodnutí, za jakých okolností je opodstatněn závěr o příčinné souvislosti mezi výkonem advokacie a vzniklou škodou tak, že závěr o existenci příčinné souvislosti mezi výkonem advokacie a vznikem škody lze učinit jen tehdy, pokud - nebýt pochybení advokáta - mohl klient právo úspěšně uplatnit. Přitom důkazní povinnost o splnění předpokladů odpovědnosti za škodu (jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody) má poškozený. Advokát se může odpovědnosti zprostit, prokáže-li (důkazní břemeno leží na něm), že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které lze na něm požadovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2003, sp. zn. 1862/2001, rozsudek ze dne 20. června 2007, sp. zn. 25 Cdo 1515/2007 a dále usnesení ze dne 24. března 2009, sp. zn. 2533/2007, in www.nsoud.cz ).
Odvolací soud posoudil příčinnou souvislost mezi výkonem advokacie žalovaným a vznikem škody dovolateli v souladu s citovanou judikaturou dovolacího soudu, dospěl-li na základě skutkových zjištění k závěru, že žalobce neprokázal existenci práva na zaplacení částky 346.143,- Kč jako ceny díla vůči svému dlužníkovi O. L. Tvrzení, že „zánik důkazu“ způsobil svou nečinností žalovaný, je zjevně nesprávné, neboť důkazní břemeno o tom, že dílo provedl, nese zhotovitel, nikoliv třetí osoba, která měla mít - podle tvrzení dovolatele - doklady prokazující provedení díla po určitou dobu k dispozici.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2013
JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu