ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1751.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 1751/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Frenn Trading B.V., se sídlem 1077XX Amsterdam, Strawinskylaan 965 WTC, Nizozemské království, registrační číslo 16039519, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3201/6, proti žalované Podpůrnému a garančnímu rolnickému a lesnickému fondu, a.s., se sídlem v Praze 8-Karlíně, Za Poříčskou branou 6/č.p. 256, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 49 24 14 94, zastoupené JUDr. Petrem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Praze, Na Příkopě 988/31, o zaplacení částky 7,276.524,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 241/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2010, č. j. 64 Co 99/2010-131, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze označenému v záhlaví, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 18. prosince 2009, č. j. 17 C 241/2008-88, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu o zaplacení částky 7,276.524,- Kč a rozhodl o nákladech řízení, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně v pořadí prvním rozsudkem ze dne 8. října 2008, č. j. 17 C 241/2007-43, který byl zrušen odvolacím soudem, žalobu rovněž zamítl). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Dovolatelkou vymezenou otázku, zda akcesorita úroků z prodlení k hlavnímu závazku způsobuje, že se úroky z prodlení nepromlčí dříve, než hlavní závazek, nepovažuje Nejvyšší soud za otázku zásadního právního významu, neboť ji odvolací soud řešil v souladu s judikaturou dovolacího soudu. V rozsudku ze dne 8. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2007, pod číslem 104, na který rovněž dovolatelka odkazuje, Nejvyšší soud uzavřel, že povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním úvěru nebo jiného dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva podle ustanovení §393 odst. 1 obchodního zákoníku běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí jako celek. Dále dovodil, že povinnost platit úroky z prodlení nemůže trvat déle, než trvá závazek hlavní. Splněním dluhu (závazku) nebo jeho zánikem z jiného důvodu zaniká (končí) také povinnost platit úroky z prodlení jako vedlejší (akcesorický) závazkový právní vztah; zůstává tu jen povinnost zaplatit již dospělé úroky z prodlení. Dojde-li k promlčení hlavního závazkového právního vztahu, nemůže se takový právní následek uplynutí času nevztahovat k závazku vedlejšímu (akcesorickému). V rozsudku ze dne 18. prosince 2008,
sp. zn. 29 Odo 1663/2006, uveřejněném pod číslem 86/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda se uznání promlčeného hlavního závazku vztahuje i na úroky z prodlení jako akcesorický závazek a dospěl k závěru, že je-li pohledávka promlčena, je věcí dlužníka, v jakém rozsahu svůj závazek uzná. Může např. uznat jen část jistiny, jen část příslušenství, jen příslušenství nebo jen jistinu. Uzná-li dlužník promlčený závazek jen co do jistiny, nemá to bez dalšího za následek uznání již promlčeného (jako celek) příslušenství, tvořeného úroky z prodlení.
Vyšel-li odvolací soud z toho, že splatnost ručitelského závazku žalované nastala
7. ledna 2003 a od 8. ledna 2003 byla žalovaná v prodlení s plněním svého závazku, dále že žalobkyně uplatnila u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobou doručenou 19. listopadu 2003 v řízení vedeném pod sp. zn. 25 C 281/2003 pouze právo na zaplacení jistiny a ta byla zaplacena 30. května 2007 na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2007, č. j. 16 Co 78/2007-111, a v projednávané věci byla žaloba o zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení za dobu prodlení od 8. července 2005 do 30. května 2007 podána 31. července 2007, je jeho závěr o promlčení práva na zaplacení úroků z prodlení podle ustanovení §393 odst. 1 a §397 obchodního zákoníku, založený na úsudku, že stavení promlčecí doby ohledně jistiny nemohlo mít vliv na běh promlčecí doby ohledně příslušenství, které nebylo spolu s jistinou uplatněno, v souladu s výše citovanou judikaturou dovolacího soudu, neboť stejný závěr o promlčení příslušenství, které nebylo uznáno vedle jistiny, platí i o promlčení příslušenství, které nebylo uplatněno s jistinou.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti části výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti výroku o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč a celkem činí 12.463,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. března 2013
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu