ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1975.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 1975/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně CASPER Consumer Finance a.s ., se sídlem v Praze 5, Šafránkova 1, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 25 10 37 68, zastoupené Mg. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, proti žalovanému P. K. , zastoupenému JUDr. Martinem Klimo, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, o zaplacení částky 1,013.799,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 297/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2010, č. j. 15 Co 412/2010-148, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze označenému v záhlaví, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 17. února 2010, č. j. 8 C 297/2009-118, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1,013.799,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné oproti názoru dovolatele podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení §237 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.
Z vylíčení uplatněných dovolacích námitek je zřejmé, že dovolatel spatřuje napadené rozhodnutí zásadně právně významným v řešení otázky, zda mohl od smlouvy o úvěru odstoupit ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření podle ustanovení §57 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Jestliže ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyplývá, že mezi žalobkyní a společností AutoHypo s. r. o. byla uzavřena 19. února 2007 smlouva o spolupráci v oblasti finančního leasingu a úvěrů, kterou si upravily vztahy vznikající při prodeji zboží v komoditě vozidel s využitím finančních produktů - finančního leasingu a úvěru, že dovolatel se dostavil do provozovny AutoHypo s. r. o. (prodávající vozidla) s úmyslem zakoupit osobní automobil, na který neměl dostatek finančních prostředků, přičemž tato situace je běžně řešena v místě prodeje vozidla poskytnutím úvěru zájemci o koupi vozidla, jak se stalo i v případě dovolatele, je nepochybné, že okolnosti uzavření smlouvy o úvěru vylučují aplikaci ustanovení §57 odst. 1 obč. zák. zvýhodňujícího dovolatele jako spotřebitele při uzavření smlouvy, když smlouva o úvěru nebyla uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání žalobkyně. Dovodil-li odvolací soud, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím k tomu zmocněné osoby v prostorách, kde dovolatel mohl očekávat (a evidentně také očekával) poskytnutí této služby, je jeho závěr přiléhavý, vycházející ze skutkových závěrů projednávané věci (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 33 Odo 1351/2004, in www.nsoud.cz).
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti části výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti výroku o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V průběhu dovolacího řízení ke dni 12. října 2012 žalobkyně změnila obchodní firmu ze Santander Consumer Finance a.s. na CASPER Consumer Finance a.s. Nejvyšší soud k této změně přihlédl při označení žalobkyně v záhlaví rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč a celkem činí 12.463,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. dubna 2013
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu