ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.25.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 25/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, identifikační číslo osoby 00 00 69 47, proti žalovaným 1) AZIMO LIBEREC, a. s. , se sídlem v Liberci 1, Na Okruhu 884/7, identifikační číslo osoby 25 00 32 24 a 2) J. K., zastoupenému JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci, 1. máje 535/50, o zaplacení částky 260.172,68 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 279/2000, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2012, č. j. 9 Cmo 28/2012-128, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - potvrdil usnesení ze dne 21. listopadu 2011, č. j. 19 Cm 279/2000-117, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila společnost AB - CREDIT a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40 52 26 10.
Proti tomuto usnesení podal druhý žalovaný dovolání, odkazuje co do přípustnosti na ustanovení „§237 odst. 1 písm. c)“ o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení s odkazem na ustanovení §1 a §3 o. s. ř., čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod namítá, že vzhledem k tomu, že nesouhlasil s tvrzeními uvedenými v žalobě a následně ani s usnesením, kterým bylo vyhověno návrhu žalobkyně na vstup nového účastníka do řízení na místo žalobkyně, je zřejmé, že jde o nejednoznačný případ a pro další pokračování v řízení tak nebyly splněny zákonné předpoklady.
Se zřetelem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud přihlíží u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).
Rozhodovací praxe soudů je ustálena v závěru, že předmětem řízení o návrhu podaném podle ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 37/2004“). V R 37/2004 Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky uzavřená podle ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku. Při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. proto také není namístě zkoumat platnost postupní smlouvy. Dovolatelem v obecné rovině uplatněné argumenty „že jde o nejednoznačný případ“ nesměřují ke zpochybnění závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, a nejsou proto způsobilé zvrátit správnost závěru o naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu je tak v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Jelikož se dovolateli správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. února 2013
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu