ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.289.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 289/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Raiffeisen stavební spořitelny a.s., se sídlem v Praze 3, Koněvova 2747/99, identifikační číslo osoby 49 24 12 57, proti žalovaným 1) M. Š. , 2) A. Š. , a 3) Ing. J. V. , zastoupenému Mgr. Martinou Klvaňovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Těšnov 1163/5, o zaplacení částky 159.533,69 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 123 C 60/2010, o dovolání žalovaného 3) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 2. srpna 2011, č. j. 23 Co 294/2011-153, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a žalovaný 3) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 17. února 2011, č. j. 123 C 60/2010-112, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 159.533,69 Kč s příslušenstvím, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných a že žalovaní 1) a 2) jsou povinni plnit společně a nerozdílně (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného 3) Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do povinnosti žalovaného 3) zaplatit žalobkyni částku 159.533,69 Kč se zákonnými úroky z prodlení uvedenými ve výroku (první výrok), ohledně vyšších úroků z prodlení rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v této části žalobu zamítl (druhý výrok), a rozhodl o nákladech řízení (třetí a čtvrtý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu „v plném rozsahu“ podal žalovaný 3) dovolání, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř.) připouští.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech - v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání. Druhým výrokem napadeného rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu co do úroků z prodlení vyšších, než jsou zákonné úroky z prodlení, nemohla být žalovanému 3) způsobena žádná újma na jeho právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení. Napadl-li tudíž dovolatel dovoláním i druhý výrok rozsudku odvolacího soudu, bylo dovolání v tomto rozsahu podáno někým, kdo k němu není oprávněn. Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. b) o. s. ř.].
Zbývá posoudit přípustnost dovolání žalovaného 3) proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jako je tomu i v projednávané věci), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel svými výhradami nevymezuje žádnou právní otázku ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., pro jejíž řešení odvolacím soudem by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.
Dovolatel soustřeďuje své námitky proti závěru odvolacího soudu, podle něhož smlouva o úvěru i ručitelský závazek dovolatele jsou platnými právními úkony, neboť smlouva o úvěru se zmiňuje o ručení jen v článku II písm. A bodu 2 z pohledu čerpání úvěru tak, že smluvní strany chápou sjednané podmínky čerpání úvěru jako podmínky odkládací, bez jejichž splnění se nelze úspěšně domáhat plnění ze strany spořitelny, a ručitelský závazek dovolatele nebyl vázán na splnění podmínky ve smyslu ustanovení §304 obchodního zákoníku, když z prohlášení ručitele (dovolatele) ze dne 22. ledna 2003 nevyplývá, že by bylo podmiňováno nějakou další skutečností. Závěr odvolacího soudu odpovídá ustáleným judikatorním závěrům Nejvyššího soudu. V usnesení ze dne 28. února 2008, sp. zn. 29 Odo 1371/2005 (in www.nsoud.cz ) Nejvyšší soud dovodil, že převedla-li banka peněžní prostředky z úvěrového účtu na běžný účet dlužníka a poskytla tak úvěr v době, kdy smlouva byla platná a kdy je podle smlouvy poskytnout měla, nešlo o plnění bez právního důvodu, i když nedošlo k poskytnutí sjednaného zajištění, neboť jeho sjednání mělo sloužit k ochraně banky, aby peněžní prostředky mohla vyplatit poté, kdy bude poskytnuto dohodnuté zajištění pohledávky. K týmž závěrům se Nejvyšší soud přihlásil též v usnesení ze dne 24. září 2008, sp. zn. 29 Odo 997/2006, ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 630/2007 a ze dne 5. prosince 2012, sp. zn. 32 Cdo 1041/2011 (in www.nsoud.cz ).
Dovolatelem zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení platnosti smlouvy o úvěru, uvedl-li žalovaný 1) jako dlužník spořitelnu v omyl předložením prohlášení ručitele V. M., které však jmenovaný nepodepsal, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Je tomu tak proto, že otázkou, kterou považuje dovolatel za právně významnou, se Nejvyšší soud již zabýval a vyřešil ji v rozsudku uveřejněném pod číslem 36/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm dovodil, že smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků úmyslně předstíral určitou vůli se záměrem, aby tím vyvolal u druhého účastníka omyl nebo aby tím využil jeho omylu, není neplatná podle ustanovení §37 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) pro nedostatek vážné vůle nebo podle ustanovení §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Podvodné jednání jednoho z účastníků smlouvy při jejím uzavření je důvodem neplatnosti smlouvy podle ustanovení §49a obč. zák., jehož se může úspěšně dovolat jen druhý účastník smlouvy (§40a obč. zák.). Závěr odvolacího soudu je s citovaným rozhodnutím v souladu.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného 3) bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2013
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu