ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3531.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 3531/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně ALTEA EUROPE spol. s r. o. , se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, U Lužického Semináře 114/46, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 27659577, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Římská 16, PSČ 120 00, proti žalované PLAS s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Bělohorská 446/8, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 60203234, zastoupené JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 7, PSČ 140 00, o zaplacení částky 33.311,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 EC 119/2011, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2012, č. j. 12 Co 296/2012-86, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2012, č. j. 12 Co 296/2012-86, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se v souzené věci domáhala uspokojení pohledávky ve výši 33.311,- Kč s úrokem z prodlení, kterou nabyla postoupením od společnosti Česká doménová centrála s. r. o. a jež měla vzniknout na základě smlouvy o registraci domén uzavřené mezi jmenovanou společností a žalovanou ústně dne 15. prosince 2009. Žalovaná v rámci své procesní obrany namítala, že smlouvu s Českou doménovou centrálou s. r. o. neuzavřela.
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 17. října 2011, č. j. 13 EC 119/2011-41, žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení celkem částku 20.676,- Kč. Dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uzavřela dne 15. prosince 2009 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o registraci internetových domén a o souvisejících službách, že smlouva byla uzavřena telefonicky a že obsahuje všechny náležitosti smlouvy včetně dohody o ceně, a nebylo navíc prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalované cokoliv plnila.
Proti tomuto rozsudku žalobkyně podala včasné odvolání, v němž namítla, že soud prvního stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl jí navržené důkazy, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací argumentace žalobkyně se vztahovala výhradně k uzavření smlouvy a k separaci nákladů za zmařené jednání, nikoliv též k otázce, zda bylo žalované poskytnuto plnění.
Dne 14. srpna 2012 bylo odvolacímu soudu prostřednictvím veřejné datové sítě doručeno podání, jímž žalobkyně a společnost Debian Collector Ltd., se sídlem Seychelles (Revolution Ave, Victoria, Mahé, Seychelles), registrační číslo IBC 104653 (dále též jen „postupník“), obě zastoupeny advokátem JUDr. Martinem Soukupem, navrhly záměnu účastníka na straně žalobce z důvodu postoupení předmětné pohledávky na postupníka. Postupník současně vyjádřil souhlas se svým vstupem do řízení. K návrhu byl připojen opis osvědčení o zápisu postupníka jako mezinárodní obchodní společnosti do obchodního rejstříku v Seychelské republice ke dni 9. března 2012, plná moc udělená postupníkem JUDr. Martinu Soukupovi dne 26. dubna 2012 a smlouva o postoupení pohledávky datovaná dnem 26. dubna 2012, jíž bylo postupníkovi postoupeno celkem 18 tam uvedených pohledávek z titulu úplaty za registraci domén, včetně předmětné pohledávky, za cenu ve výši 25.000,- Kč, jež měla být zaplacena dle samostatné dohody o zaplacení kupní ceny, k návrhu nepřiložené.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. září 2012, č. j. 12 Co 296/2012-86, návrhu vyhověl a rozhodl, že v řízení na straně žalující bude namísto dosavadní žalobkyně pokračováno se společností Debian Collector Ltd. Soud dovodil, že žalobkyně doložila postoupení své pohledávky vůči žalované, jež je předmětem řízení, na uvedenou zahraniční právnickou osobu a ta vyslovila se vstupem do řízení souhlas. Tím měl soud podmínky pro vydání usnesení podle ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) za splněné.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání, jež co do přípustnosti opřela o ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v němž uplatnila dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jež spatřuje v tom, že odvolací soud posoudil pouze formální splnění podmínek pro postup podle §107a o. s. ř., aniž se zabýval možností aplikace ustanovení §2 o. s. ř.
Dovolatelka s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, argumentovala ve prospěch názoru, že návrh žalobkyně, aby na její místo vstoupila do řízení jiná osoba, měl být odvolacím soudem podle ustanovení §2 o. s. ř. zamítnut. Vyjádřila přesvědčení, že v posuzované věci jde o shodné zneužití procesní úpravy jako ve věci, v níž bylo vydáno citované rozhodnutí, neboť účastník, jenž byl rozhodnutím soudu prvního stupně zavázán k náhradě nákladů řízení, postupuje tvrzenou pohledávku na subjekt, o jehož funkční existenci lze mít pochybnosti a vůči němuž není možno realizovat výkon rozhodnutí. Má za to, že smlouva o postoupení pohledávky je simulovaným právním úkonem, jehož účelem je, aby se neúspěšná žalobkyně vyhnula hrazení nákladů řízení. Poukazuje na to, že původní žalobkyně nakoupila od České doménové centrály s. r. o. větší množství pohledávek, které se pokoušela realizovat, a tam, kde se jí to nezdařilo, postupuje pohledávky na subjekt, kde se stává pohledávka z titulu úhrady nákladů řízení nedobytnou.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k novému rozhodnutí.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání účelovost postoupení pohledávky popřela, poukázala na to, že rozsudek soudu prvního stupně napadla odvoláním, a zdůraznila, že dovolatelkou citované rozhodnutí Nejvyššího soudu obsahuje též závěr, podle něhož prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, resp. nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) při splnění podmínek povinného zastoupení (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovodil, že dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a to bez dalšího. Podmínku formulovanou návěštím označeného ustanovení (aby napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam), má Nejvyšší soud za obsoletní z příčin popsaných v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, s. 1903-1904 [srov. shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněného pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 46/2012“), a usnesení ze dne 22. listopadu 2011, sp. zn. 32 Cdo 3764/2011, jež je, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách].
Dovolání je též důvodné.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (odstavec 2 věta první).
Podle ustanovení §2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.
Nejvyšší soud vyložil v již citovaném R 46/2012, že nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř., přičemž takový postup by byl namístě například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na citované R 46/2012) obdobný závěr Ústavní soud, jenž zdůraznil ve svém nálezu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, in www.usoud.cz , že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení §2 o. s. ř. (zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy).
Odvolací soud v souzené věci pochybil, jestliže citovanou judikaturu nerespektoval a otázkou, zda návrh žalobkyně podle ustanovení §107a o. s. ř. není zneužitím práva ve smyslu ustanovení §2 o. s. ř., se vůbec nezabýval. Vzhledem k popsané procesní situaci, v níž byl tento návrh podán, tak měl učinit z úřední povinnosti, bez zřetele na to, zda druhá procesní strana uplatnila námitky v tomto ohledu (zejména když jí podle obsahu spisu k tomu nebyla poskytnuta příležitost). Vyžaduje si pozornost při rozhodování o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř, dojde-li k postoupení pohledávky, která je předmětem sporu, na společnost se sídlem v cizině založenou krátce před postoupením pohledávky, za platebních podmínek ve smlouvě neuvedených, za stavu, kdy byla žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neúspěšná pro neunesení důkazního břemene a byla jí uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, a postupníka zastupuje týž advokát, jenž ve sporu zastupuje žalobkyni. Náklady řízení, o něž se jedná v souzené věci, nejsou sice samy o sobě příliš vysoké, je však otázkou, jaký význam pro žalobkyni může mít v tomto ohledu skutečnost, že spolu s předmětnou pohledávkou bylo témuž postupníkovi postoupeno dalších 17 pohledávek z titulu úplaty za registraci domén.
Jestliže se odvolací soud v poměrech souzené věci nezabýval posouzením návrhu žalobkyně též z pohledu ustanovení §2 o. s. ř., je právní posouzení, na němž spočívá jeho dovoláním napadené procesní rozhodnutí, neúplné a tudíž nesprávné. V dovolacím řízení toto pochybení napravit nelze. Nebylo by procesně korektní, kdyby dovolací soud, jenž je soudem výlučně přezkumným, suploval činnost soudů nižších stupňů a byl tak vůbec prvním soudem, který se posouzením uvedené otázky zabýval.
Dovolací důvod stanovený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, byl tedy dovolatelkou uplatněn opodstatněně.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedených důvodů správné, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2013
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu