ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.4194.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 4194/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Slévárna Pilana Hulín, spol. s r.o. , se sídlem v Hulíně, Nádražní 804, PSČ 768 24, identifikační číslo osoby 18189440, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hromádkou, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova 522, proti žalované PILANA a.s. , se sídlem v Hulíně, Nádražní 804, identifikační číslo osoby 00657964, zastoupené JUDr. Zdeňkem Novákem, advokátem se sídlem v Přerově, Čechova 2, o určení obsahu smluv, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cm 177/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci dne 21. června 2011, č. j. 1 Cmo 43/2011-332, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomoucí nepřipustil změnu žaloby, dále potvrdil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. října 2010, č. j. 11 Cm 177/2007-286 (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu ve všech výrocích) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, který žalobu o určení obsahu předmětných dvou kupních smluv zamítl ze dvou důvodů: jednak proto, že žalobkyně uplatnila svůj žalobní nárok nepřípustným způsobem, a dále proto, že nesplnila své povinnosti z leasingových smluv a nevzniklo jí tak právo na uzavření smluv o převodu nemovitostí, určení jejichž obsahu se žalobou domáhala.
Dovolatelka, opírajíc přípustnost podaného dovolání o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., označením otázek zásadního právního významu, týkajících se výkladu a aplikace ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. a §290 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku, zpochybňovala pouze první z důvodů, pro který byla její žaloba zamítnuta, a proto takové vymezení otázek zásadního právního významu přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neotvírá (srov. shodně právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výhrada týkající se druhého z uvedených důvodů, že nesplnění smluvních povinností způsobila žalovaná, a proto je za těchto okolností nebyla dovolatelka povinna plnit, může mít (v případě její důvodnosti) jiné právní důsledky (například vznik práva na náhradu škody), nemůže však založit povinnost žalované k uzavření smluv o převodu nemovitosti. Proto ani v této rovině nemohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.
Poukazovala-li dovolatelka na neúplně zjištěný skutkový stav, který byl podle jejího mínění důsledkem nesprávnosti postupu soudu prvního stupně, který nevyhověl jejímu návrhu na doplnění dokazování výslechem označených svědků, lze tyto její námitky podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však dovolatelka nemá u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a jeho prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.
Za situace, kdy dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2013
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu