ECLI:CZ:NS:2013:32.ND.140.2013.1
sp. zn. 32 Nd 140/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ERGO Pro, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 2, Francouzská 28/171, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26175401, zastoupené Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem v Praze 7, U studánky 250/3, proti žalovanému P. S. , o 250 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 42/2012, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 42/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě, ani Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze předložil podle ustanovení §12 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) spis Nejvyššímu soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) k rozhodnutí o návrhu žalovaného, aby věc – o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, která je u něho vedena pod sp. zn. 8 Cm 42/2012 – byla přikázána z důvodu vhodnosti dle místa jeho bydliště Okresnímu soudu v Ostravě, resp. Krajskému soudu v Brně. Tento svůj návrh odůvodnil zejména svou nevýhodnou finanční situací v poměru se žalobkyní, přičemž rovněž poukázal na podanou žalobu jako diskriminační nástroj, který je umocněn i místem, kde se žalobkyně rozhodla vyvolaný spor projednávat. Ze skutečnosti, že nebyl k žalobkyni v pracovněprávním vztahu, nýbrž v postavení spolupracující osoby, dovozuje, že by místní příslušnost měla být zohledněna nejen ve prospěch žalobkyně, nýbrž by měla být posuzována objektivně s ohledem na rovnoprávné postavení účastníků.
Žalobkyně (do 17. září 2012 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze – oddíl C, vložka 77034 pod obchodní firmou HMI Česká republika, spol. s r.o.) ve svém vyjádření s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí, když v situaci, kdy se účastníci řízení na příslušnosti soudu dohodli, nespatřuje žádný důvod pro přikázání věci jinému soudu.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze a Okresnímu soudu v Ostravě (jakož i Krajskému soudu v Brně) návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. například nález Ústavního soudu uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Žalovaným tvrzená rozdílná finanční situace účastníků, stejně jako ostatní uváděné skutečnosti nepředstavují takové okolnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že věc bude projednána u navrženého soudu rychleji a hospodárněji.
Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal žádný závažný důvod, který by delegaci věci jinému soudu opodstatňoval, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Ostravě a ani Krajskému soudu v Brně nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. června 2013
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu