ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1317.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 1317/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. S. , zastoupeného Mgr. Janem Hrudkou, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 30, jako opatrovníkem, proti žalované Tesco Stores ČR a. s. se sídlem Praha 10, Vršovická 1527/68b, zastoupené Mgr. Pavlem Matějkou, advokátem se sídlem Praha 1, Kaprova 14, o 2.893,- Kč s příslušenstvím a o úrok z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 89/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2012, č. j. 30 Co 94/2012-196, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 20. října 2011, č. j. 6 C 89/2010-111, zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení 5 Kč a dále úroku z prodlení z částky 3.393,- Kč za dobu od 27. 12. 2007 do 7. 1. 2008 ve výši 1,5% ročně (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 500,- Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 1,5 % ročně od 16. 10. 2009 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení z částky 500,- Kč ve výši 1,5 % ročně od 8. 1. 2008 do 15. 10. 2009 (výrok III.), zamítl žalobu o zaplacení částky 2.893,- Kč spolu s úrokem prodlení z této částky ve výši 1,5 % ročně od 8. 1. 2008 do zaplacení (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky V. a VI.).
Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 13. listopadu 2012, č. j. 30 Co 94/2012-196, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích III. a IV. a v nákladových výrocích V. a VI. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a státu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolání žalobce bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k dovolání nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl doručen opatrovníkovi žalobce prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky dne 27. 11. 2012 (§45 odst. 2, §46 odst. 1 a §158 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř.). Jelikož opatrovník má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci, odvíjí se i lhůta pro podání dovolání ode dne doručení rozsudku opatrovníkovi. Ve smyslu §57 odst. 2 o. s. ř. tak v dané věci poslední den lhůty k podání dovolání připadl na pondělí 28. 1. 2013. Skutečnost, že napadený rozsudek byl doručen žalobci dne 30. 11. 2011, neměla žádný vliv na lhůtu k podání dovolání, jejíž běh již započal.
Bylo-li dovolání osobně podáno u soudu prvního stupně až dne 30. 1. 2013, stalo se tak zjevně po marném uplynutí dovolací lhůty, tedy opožděně.
Nejvyšší soud proto pozdě podané dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve spojení s §218a o. s. ř.). Nad rámec uvedeného závěru je vhodné poznamenat, že i kdyby bylo dovolání podáno včas, byla by jeho přípustnost vyloučena ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jelikož napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalované v průběhu dovolacího řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. června 2013
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu