ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1364.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1364/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. P. S. , zastoupeného JUDr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Ruská 87/11, pobočka advokátní kanceláře Frýdek-Místek O. Lysohorského 702, proti žalované OBEC-INVEST, s. r. o. se sídlem Metylovice 495, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Mohelnice, Olomoucká 36, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C 63/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. října 2010, č. j. 57 Co 65/2010-113, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 2.783,- Kč k rukám JUDr. Rity Kubicové, advokátky se sídlem Ostrava, Ruská 87/11, pobočka advokátní kanceláře Frýdek-Místek O. Lysohorského 702.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. října 2010, č. j. 57 Co 65/2010-113, potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 11. listopadu 2009, č. j. 9 C 63/2009-52, ve znění opravného usnesení ze dne 30. března 2010, č. j. 9 C 63/2009-80, jímž Okresní soud ve Frýdku-Místku uložil žalované povinnost uzavřít se žalobcem do tří dnů od právní moci rozsudku kupní smlouvu specifikovaného znění, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k pozemkům p. č. 525/44, p. č. 525/46, p. č. 525/47, p. č. 525/48 a p. č. 525/49 v katastrálním území M., obec M. (dále jen „pozemky“), za kupní cenu 388.430,- Kč; změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé zásadní právní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalovanou zpochybňovaná správnost právního závěru odvolacího soudu, že smlouva o budoucí kupní smlouvě uzavřená dne 27. 10. 2006 je platným právním úkonem, z napadeného rozsudku nečiní rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam; odvolací soud se při právním posouzení otázky způsobu jednání jednatele za společnost s ručením omezeným a omezení jeho jednatelského oprávnění z hlediska §133 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku neodchýlil od ustálené judikatury a komentářové odborné literatury (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 198/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2004, dále jeho rozsudek ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4223/2010, a Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 459 a násl.).
Ani pro řešení nastolené otázky, zda v posuzovaném případě závazek žalované ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě zanikl či nikoli (§50a odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obč. zák.“), nelze shledat dovolání přípustným ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Odvolací soud v souladu s právním názorem, jenž Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 343/2005, zvažoval, zda ke kvalifikované změně okolností, z nichž žalovaná při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí vycházela (tj. 27. 10. 2006), došlo ke dni, kdy měla být realizační smlouva uzavřena, tj. do uplynutí šedesáti dnů od 31. 12. 2007 (ve zmiňovaném rozhodnutí totiž Nejvyšší soud vyslovil, že změna okolností ve smyslu §50a odst. 3 obč. zák. může způsobit zánik závazku ze smlouvy o budoucí smlouvě pouze v případě, že k ní došlo od uzavření smlouvy o budoucí smlouvě do uplynutí doby, do níž měla být smlouva uzavřena. Pozdější změna okolností, byť i taková, jakou má na mysli §50a odst. 3 obč. zák., již zánik závazku ze smlouvy o budoucí smlouvě za následek nemá). Závěr odvolacího soudu, že zjištěné změny v okolnostech, za nichž žalovaná uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí, nelze kvalifikovat jako natolik podstatné, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby uzavřela se žalobcem realizační smlouvu, a že tudíž její závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí nezanikl, je v souladu s ustálenou soudní judikaturou. Nejvyšší soud již v rozsudcích ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 33 Odo 1103/2003, a ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3216/2010, vyslovil a odůvodnil právní názor, podle něhož se jen výjimečně ve smyslu §50a odst. 3 obč. zák. - při zohlednění proměnlivosti práv a povinností vyplývajících ze závazkových vztahů - připouští uplatnění zásady změny poměrů (rebus sic stantibus); s podstatnou změnou okolností, ze kterých smluvní strany při vzniku závazku (uzavření smlouvy) vycházely, jež následně nastala, spojuje zánik závazku k uzavření budoucí smlouvy, jestliže nelze (objektivně posuzováno) po povinném spravedlivě požadovat uzavření zamýšlené smlouvy. Přirozeným očekáváním stran smlouvy o smlouvě budoucí je, že uzavřou do dohodnuté doby smlouvu, na jejíchž podstatných (obligatorních) náležitostech se dohodly. Účelem této přípravné smlouvy, která zakládá kontraktační povinnost mezi smluvními stranami, je uzavření budoucí realizační smlouvy za dříve dohodnutých podmínek, jež nelze jednostranně změnit. Jejím důsledkem je nemožnost znovu otevírat kontraktační proces, který původně vyústil v dohodu o podstatných náležitostech budoucí smlouvy a v závazku smluvních stran podléhajícímu režimu §50a odst. 1 obč. zák. Výjimku z kontraktační povinnosti tvoří jen takové změny poměrů (oproti původním podmínkám smlouvy o smlouvě budoucí), za nichž by se jevilo nespravedlivým trvat na splnění povinnosti uzavřít realizační smlouvu.
Zpochybňuje-li žalovaná právní posouzení zjištěných změn v okolnostech, za nichž účastníci smlouvu o budoucí kupní smlouvě uzavírali, jako nezpůsobilých vyvolat důsledky plynoucí z §50a odst. 3 obč. zák., činí tak navíc (při podrobném vylíčení okolností, jež předcházely a doprovázely uzavření této smlouvy) prostřednictvím námitek skutkové povahy. Není srozuměna se skutkovým zjištěním, z něhož odvolací soud vyšel při právním posouzení věci, a to, že oproti stavu při uzavření smlouvy o budoucí smlouvě se sice její finanční situace změnila, avšak uzavřela ještě několik smluv ohledně dalších pozemků za téměř shodné kupní ceny, že nová urbanistická studie, kterou si nechala sama zpracovat, počítá rovněž s výstavbou, lišící se pouze ve formě výstavby, že uzavření kupní smlouvy nebylo ve smlouvě o budoucí smlouvě podmíněno realizací dalších smluv, které by měla uzavřít s jinou společností, že závazek žalobce požádat v určitém termínu o územní rozhodnutí smlouva o smlouvě budoucí neobsahuje a že zamýšlí prodejem předmětných pozemků jinému subjektu docílit získání vyšší kupní ceny. Oproti tomu žalovaná tvrdí, že smlouvy o budoucích kupních smlouvách (včetně té, kterou uzavřela se žalobcem) byly uzavírány se záměrem, že developerský projekt výstavby bude realizovat žalobce se společností LIFESTYLE - kanadské dřevostavby Ostrava s. r. o. Oproti očekávání však tato společnost neučinila kroky k získání pozemků, nedošlo by tak k prodeji všech pozemků tvořících celistvou plochu, ani k vybudování infrastruktury k tomuto společnému projektu. V důsledku toho ztratila důvod k prodeji předmětných pozemků žalobci a dostala se do finančních potíží, a to, zda se nedostane do „konkurzní situace“, záleží na tom, zda dokáže sama realizovat výstavbu na pozemcích, resp. zda je prodá výhodněji než za cenu sjednanou se žalobcem. Tyto námitky vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který není způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Dovolací argumentace žalované je totiž založena na tom, že formuluje vlastní skutková zjištění, z nich pak činí skutkové závěry, jejichž prostřednictvím teprve uplatňuje námitku nesprávného právního posouzení věci. Argumentuje-li v dovolání nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud vyšel z jejích skutkových tvrzení (o nichž má za to, že je prokázala důkazy, které v dovolání rekapituluje), dospěl by k odlišnému právnímu závěru, a sice, že došlo k takové podstatné změně okolností, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby kupní smlouvu uzavřela, a že tudíž její závazek ze smlouvy o budoucí smlouvě zanikl podle §50a odst. 3 obč. zák. Žalovaná však pominula, že skutkový stav věci, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný a dovolací soud je povinen z něho vycházet.
Konečně odvolacímu soudu nelze úspěšně vytýkat ani to, že se výslovně nezabýval otázkou, zda lze výkon práva žalobce na uzavření kupní smlouvy pokládat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.). Žalovanou tvrzené skutečnosti svědčící o „personální propojenosti žalobce ve veřejné funkci k dané transakci“ a „o střetu zájmů“, které by případně postup podle §3 odst. 1 obč. zák. odůvodňovaly, totiž během řízení nevyšly najevo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. 26 Cdo 829/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 152,ročník 1998).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky, které sestávají z odměny advokátky ve výši 2.000,- Kč (§7 písm. e/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před 1. 3. 2012 - srovnej čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2012) a z částky 483,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 16. ledna 2013
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu