ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1440.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1440/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce L. L. , zastoupeného Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, Tyršův dům, proti žalované CCHG group a. s. (dříve 123shop, a. s.) se sídlem v Praze 10, U Starého mlýna 239, identifikační číslo 27408108, zastoupené Mgr. Jakubem Trčkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 21, o splnění povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 67/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2009, č. j. 62 Co 295/2009-38, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl ve výroku o věci samé potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. března 2009, č. j. 6 C 67/2008-16, ve znění opravného usnesení ze dne 16. dubna 2009, č. j. 6 C 67/2008-18, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Dovoláním zpochybněnou právní otázku okamžiku uzavření (vzniku) smlouvy a kogentního charakteru ustanovení občanského zákoníku vyřešil velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 16. ledna 2013, sp. zn. 31 Cdo 1571/2010. V něm na základě odkazu na §2 odst. 3, §43c odst. 1 a 2, §44 a §45 odst. 1 obč. zák., při respektování principu smluvní autonomie v občanskoprávních vztazích a argumentačně blíže odůvodněného úsudku o dispozitivním charakteru těch ustanovení občanského zákoníku, která upravují kontraktační proces, přijal a odůvodnil závěr, podle něhož účinnost přijetí návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu §44 odst. 1 obč. zák. může být (jde-li o smlouvu, u níž projevy účastníků nemusí být na téže listině, srov. §46 odst. 2, větu druhou, obč. zák.) dohodou stran určena k jinému okamžiku, než k okamžiku, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde zpět navrhovateli smlouvy (oferentovi) . Správně proto odvolací soud (a potažmo i soud prvního stupně) dospěl k závěru, že kupní smlouva nevznikla, neboť dohodou mluvních stran o akceptaci obchodních podmínek žalované, si účastníci řízení ujednali, že kupní smlouva bude uzavřena (akceptace návrhu smlouvy nabude účinnosti) až převzetím objednaného zboží žalobcem, k čemuž v souzené věci nedošlo. Otázka procesu uzavírání smlouvy prostřednictvím prostředků dálkové komunikace (§53 a §53a obč. zák.) a to, zda objednávka žalobce představovala již akceptaci návrhu na uzavření smlouvy (nebo že sama byla teprve ofertou) nebyla určující v situaci, kdy souhlas žalobce s obchodními podmínkami žalované zahrnoval i akceptaci určení okamžiku nabytí účinnosti přijetí návrhu na uzavření smlouvy (tj. k datu převzetí objednaného zboží). Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu založeno na tom, že smlouva nevznikla, není důvod zabývat se platností čl. II odst. 2 obchodních podmínek (ve znění platném v okamžiku, kdy žalobce vyhotovil objednávku požadovaného zboží) z pohledu §56 odst. 3 obč. zák. a §55 odst. 2 obč. zák.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované, která by jinak měla právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2013
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu