ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.149.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 149/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Harding & Preston, s. r. o. se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2279/164, identifikační číslo 27581781, zastoupené Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem se sídlem v Písku, Komenského 319, proti žalovanému Ing. V. P. , zastoupenému Mgr. Irenou Havránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Mladoboleslavská 514, o 702.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 48/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2012, č. j. 68 Co 187/2012-169, ve znění opravného usnesení ze dne 13. listopadu 2012, č. j. 68 Co 187/2012-187, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.842,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ireny Havránkové, advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 16. prosince 2011, č. j. 9 C 48/2009-145, jímž Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 702.100,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“); přestože v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20. ledna 2010, č. j. 9 C 48/2009-45, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2011, č. j. 68 Co 2/2011-104, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, rozhodl soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 16. prosince 2011, č. j. 9 C 48/2009-145, shodně jako v předchozím rozsudku, tj. žalobu zamítl.
Dovolání tak může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu jsou tudíž námitky žalobkyně, že platby žalovaného nebyly pouze zálohou na kupní cenu, nýbrž i zálohou na náklady zprostředkování koupě a importu vozidla, že před uzavřením kupní smlouvy byly tyto platby žalovanému vráceny, a že oba soudy nepřihlédly k výdajovým dokladům žalobkyně. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek jsou výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§241a odst. 3 o. s. ř.). Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti, respektive námitce neúplnosti skutkových zjištění.
Jestliže podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jen tehdy, kdy právní otázka, kterou dovolatelka považuje za významnou, byla pro rozhodnutí určující, potom otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v §237 odst. 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23). Takovou nemůže být proto otázka „relativní neplatnosti výdajového pokladního dokladu“, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Ty jsou představovány námitkou, že ačkoli odvolací soud soudu prvního stupně vytkl, že nepostupoval procesně správně, jestliže provedl důkaz „celým“ vyšetřovacím spisem (tento postup však neměl vliv na správnost jeho rozsudku, neboť z něj neučinil žádná – pro věc určující - skutková zjištění), sám své rozhodnutí „neodůvodnil jinými důkazy“.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bod 6., §8 odst. 1, §9 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 11.140,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 2.402,40 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně (povinná) dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný (oprávněný) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 26. září 2013
JUDr. Václav Duda
předseda senátu