ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1652.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 1652/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. S. , zastoupeného JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Zbraslavské náměstí 458, proti žalované O. K. , zastoupené JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 9 C 188/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2011, č. j. 25 Co 230/2011-143, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 3. listopadu 2011, č. j. 9 C 188/2010-107, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 500.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Jestliže podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jen tehdy, kdy právní otázka, kterou dovolatel považuje za významnou, byla pro rozhodnutí určující, potom otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v §237 odst. 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23). V posuzovaném případě nevytýká žalobce odvolacímu soudu nesprávnost závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované, na kterém oba soudy založily svá rozhodnutí, ačkoli její řešení bylo určující pro rozhodnutí věci (žaloba může být úspěšná jen tehdy, směřuje-li proti osobě povinné ze závazkového právního vztahu). Nebyla-li žalovaná stranou smlouvy o půjčce (takovou smlouvu neuzavřela, neboť ve věci vystupovala pouze jako zmocněný inkasant), není pro úspěšnost žaloby vůči ní určující, jaký byl okruh skutečných účastníků smlouvy. Vyjasnění této otázky pro žalobce, jakkoli pro něj může mít význam, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, která by na jejich náhradu jinak měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. května 2013
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu