ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1744.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 1744/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. F. V., zastoupeného Mgr. Ing. Reginou Stránskou, advokátkou se sídlem Praha 1, Opletalova 1535/4, proti žalovanému M. Z., zastoupenému Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem Praha 5, Nádražní 58, o zaplacení 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 125/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2011, č. j. 11 Co 367/2011-99, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku ze dne 16. listopadu 2011, č. j. 11 Co 367/2011-99, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 10. ledna 2011, č. j. 22 C 125/2009-57, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu o zaplacení 1,000.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 5. 2009 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení, a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v něm uplatněných námitek nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.). Tak tomu je zejména tehdy, je-li řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bezcenné jsou výhrady žalobce k postupu odvolacího soudu, který se nezabýval jeho odvolacími námitkami, že soud prvního stupně nezdůvodnil, proč neprovedl jím navržené důkazy, kterými mínil prokázat poskytnutí půjček společnosti Casa Viola s. r. o., jejímž byl jediným společníkem a jednatelem, a svou solventnost (výslechem účetní G., zprávou BV Raiffeisen Bank ze dne 31. 9. 2004), a že závěry soudu prvního stupně o neexistenci půjček jsou nepřezkoumatelné, a pominul jeho odvolací argumentaci ohledně hodnocení obsahu dohody o postoupení pohledávek. Tyto námitky jsou totiž uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), který sice může výjimečně přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda řízení před soudy nižších stupňů je či není postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu. O takovou situaci se však v posuzovaném případě zjevně nejedná.
V dané věci odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a oproti němu dospěl k závěru, že - z důvodů uvedených v napadeném rozsudku - smlouva o postoupení pohledávek není neplatným právním úkonem pro neurčitost vymezení ceny za jednotlivé postupované pohledávky (§37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obč. zák.“). Následně (ve shodě se soudem prvního stupně) však rovněž dovodil, že žalobě nelze vyhovět, poněvadž smlouva o postoupení pohledávek (§524 obč. zák.) je neplatná pro neexistenci postupovaných pohledávek ze smluv o půjčce, a to z důvodů a/ smlouvy o půjčce uzavřené mezi společností a jejím jediným společníkem nebyly učiněny ve formě vyžadované §132 odst. 3 obchodního zákoníku, tj. ve formě notářského zápisu a ani nebyly podepsány před orgánem pověřeným legalizací, a b/ k poskytnutí půjček nedošlo (nebylo prokázáno, že žalobce peněžní prostředky společnosti podle smluv o půjčce poskytl).
Proti posledně uvedenému právnímu závěru odvolacího soudu žalobce sice brojí, avšak argumentací, že společnosti Casa Viola s. r. o. peněžní prostředky podle smluv o půjčce odevzdal. Tím ve skutečnosti uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.; odvolacímu soudu vytýká, že kdyby nepochybil ve skutkovém zjištění a vyšel z jeho skutkové verze, nutně by dospěl k odlišnému (tj. podle žalobce správnému) právnímu závěru, že žaloba je důvodná.
I když se nelze ztotožnit s odvolacím soudem, který stejně jako soud prvního stupně dovodil, že postupní smlouva je neplatná pro neexistenci postupovaných pohledávek, jeho závěr o neopodstatněnosti žaloby přesto obstojí. Jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu věci (který je v poměrech dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný), žalobce peněžní prostředky podle smluv o půjčce společnosti neposkytl. Žalobci (postupiteli) tudíž ve smyslu §527 odst. 1 písm. a/ obč. zák. vznikla ze zákona odpovědnost vůči žalovanému (postupníku) za to, že se nestal místo něho věřitelem postupovaných pohledávek. Protože žalovaný v tomto řízení o úhradu nedoplatku ceny za postoupení pohledávek se (mimo jiné) bránil námitkou neexistence postoupených pohledávek rozsahem přesahujících úplatu za jejich postoupení, obsahově podřaditelnou §527 odst. 1 písm. a/ obč. zák. (viz vyjádření žalobce k žalobě ze dne 18. 6. 2010, jeho podání ze dne 1. 12. 2010, přednesy při jednáních před soudem prvního stupně dne 1. 11. 2010 a 10. 1. 2011 a závěrečný návrh ze dne 15. 11. 2011), a soudy ji shledaly oprávněnou (skutkově uzavřely, že půjčky nebyly poskytnuty), je možno přisvědčit právnímu závěru, že žalobcův nárok nebyl uplatněn důvodně (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 32 Odo 453/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2005, pod číslem 1, ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 1366/2005, uveřejněný pod číslem 95/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3186/2011).
Vzhledem k řečenému považuje dovolací soud za nadbytečné zabývat se zbylými dovolacími námitkami, neboť jejich posouzení nemůže ovlivnit výsledek sporu; dovolání proto pro nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. září 2013
JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu