ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1761.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 1761/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) T. F. a b) K. F. , zastoupených JUDr. Vladimírem Doleželem, advokátem se sídlem v Rovensku pod Troskami, Matouškova 264, proti žalované Moravská stavební - REAL, a.s. se sídlem v Brně, Koliště 1912, zastoupené Zdeňkem Machálkem, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Růžová 1254, o zaplacení 175.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 238 C 228/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2012, č. j. 15 Co 192/2011-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. ledna 2012, č. j. 15 Co 192/2011-96, potvrdil rozsudek ze dne 26. ledna 2011, č. j. 238 C 228/2009-69, jímž Městský soud v Brně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalované zaplacení 175.500,- Kč s příslušenstvím. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž podat jen z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy proto, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.).
Bez významu je tudíž námitka žalobců, že odvolací soud zatížil řízení vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí (nelze z něho dostatečně seznat, k jakým skutkovým zjištěním odvolací soud dospěl, ani jakou právní normu při svém rozhodování aplikoval), v v důsledku čehož bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces. Tato výtka je uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Jak již bylo výše uvedeno, k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem se nepřihlíží, až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy kdy jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu vymezeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci, žalobci zpochybnili správnost závěru odvolacího soudu, že jim nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, neboť žalovaná neporušila závazek ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě, který byl smluvní pokutou zajištěn. Oproti odvolacímu soudu prosazují názor, že žalované vznikla podle smlouvy o budoucí smlouvě povinnost uzavřít realizační (kupní) smlouvu, neboť ji neuzavřela do 10 pracovních dnů poté, kdy akceptovali její návrh ze 7. 8. 2008. Na tom nemůže podle jejich názoru nic změnit skutečnost, že ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě bylo ujednáno, že žádná ze smluvních stran není oprávněna vyzvat druhou stranu k uzavření kupní smlouvy dříve, než nabude právní moci rozhodnutí příslušného stavebního úřadu o kolaudaci převáděné stavby.
Ze zjištěného skutkového stavu věci, který je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný, vyplývá, že ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě uzavřené dne 7. 4. 2008 si účastníci sjednali, že dostane-li se prodávající (žalovaná) do prodlení s povinností uzavřít s budoucími kupujícími (žalobci) kupní smlouvu, je jim povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 500,- Kč za každý den prodlení (článek F. 2). V článku E. 1 pak bylo sjednáno, že ta která smluvní strana je povinna uzavřít kupní smlouvu do 10 pracovních dnů od obdržení písemné výzvy druhé smluvní strany s tím, že výzvu k uzavření kupní smlouvy jsou smluvní strany oprávněny učinit do 30 dnů poté, co nabude právní moci rozhodnutí o kolaudaci stavby rodinného domu, která spolu se specifikovaným pozemkem tvoří předmět převodu; dříve nejsou smluvní strany oprávněny výzvu k uzavření kupní smlouvy učinit. Kolaudační rozhodnutí Městského úřadu Čelákovice č. j. Výst. 2986/09/K ze dne 13. 7. 2009 nabylo právní moci 15. 7. 2009. Kupní smlouvu účastníci uzavřeli 7. 9. 2009 poté, kdy žalovaná dne 27. 8. 2009 zaslala žalobcům výzvu k jejímu uzavření.
Z uvedeného vyplývá, že smluvní pokutu ve výši 500,- Kč denně si účastníci sjednali pro případ prodlení žalované se splněním povinnosti uzavřít se žalobci kupní smlouvu. Lhůta k jejímu uzavření byla sjednána jasně a srozumitelně a činila 10 pracovních dnů od doručení tzv. kvalifikované výzvy, tj. výzvy, jíž předcházelo pravomocné kolaudační rozhodnutí. Jestliže žalovaná žalobce vyzvala k uzavření kupní smlouvy 27. 8. 2009, nedodržela sice lhůtu 30 dnů od právní moci kolaudačního rozhodnutí (kolaudační rozhodnutí příslušného stavebního úřadu nabylo právní moci dne 15. 7. 2009), nicméně překročení této lhůty nebylo podle smlouvy o budoucí kupní smlouvě sankcionováno; třicetidenní lhůta totiž byla spjata s oprávněním (nikoli s povinností) smluvních stran vyzvat k uzavření kupní smlouvy. Sankcionováno podle článku F. 2 smlouvy o budoucí smlouvě mělo být pouze porušení závazku budoucího prodávajícího uzavřít kupní smlouvu ve sjednané desetidenní lhůtě od doručení kvalifikované výzvy. Byla-li kvalifikovaná výzva učiněna 27. 8. 2009 a kupní smlouva uzavřena 7. 9. 2009, nedostala se žalovaná do prodlení s povinností uzavřít kupní smlouvu (tj. neporušila smluvní pokutou zajištěný závazek), neboť kupní smlouvu uzavřela ve lhůtě 10 pracovních dnů od kvalifikované výzvy. Nelze přisvědčit žalobcům, že z hlediska právního posouzení věci je irelevantní ujednání účastníků zakazující jim vyzvat druhou smluvní stranu k uzavření smlouvy dříve, než nabude právní moc rozhodnutí o kolaudaci převáděné stavby. Z hlediska dodržení lhůty ke splnění povinnosti žalované uzavřít smlouvu bylo významné, zda výzva k uzavření kupní smlouvy odpovídala dohodnutým podmínkám. Pouze od „kvalifikované“ lhůty se mohla odvíjet lhůta, jejíž nedodržení bylo sankcionováno. Jednání účastníků ohledně kupní smlouvy, které předcházelo datu právní moci kolaudačního rozhodnutí, tudíž nemohlo mít vliv na lhůtu, jejíž nedodržení bylo podle smluvního ujednání sankcionováno. Jak již akcentoval odvolací soud, dohoda smluvních stran ohledně termínů předání a převzetí rodinného domu a ohledně kolaudace stavby nebyla smluvní pokutou zajištěna; datum vydání kolaudačního rozhodnutí, resp. nabytí právní moci takového rozhodnutí, navíc neodvisel od vůle smluvních stran.
Lze uzavřít, že dovoláním zpochybněný právní závěr odvolacího soudu respektuje judikaturu Nejvyššího soudu týkající se výkladu právních úkonů (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2019/2010 ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1770/2010 ze dne 14. 12. 2011) a nemůže činit rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným. Dovolání žalobců tudíž směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný a dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobcům právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně 25. září 2013
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu