ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1936.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 1936/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce E. S. , zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Karolíny Světlé 14, proti žalovanému E. S., zemřelému dne 24. 6. 2007, o zaplacení 20.098,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 10 C 100/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. dubna 2012, č. j. 15 Co 214/2012-188, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-jih usnesením ze dne 27. února 2012, č. j. 10 C 100/2007-176, zastavil řízení proti žalovanému a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným. Žalovaný po podání žaloby dne 24. 6. 2007 zemřel; dědické řízení bylo usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 3. 11. 2008, č. j. 12 D 394/2008-101, pravomocně zastaveno podle §175h o. s. ř., neboť zůstavitel (žalovaný) nezanechal žádný majetek, přičemž se žalobci nepodařilo prokázat opak. Protože žalovaný nemá právního nástupce, neumožňuje povaha věci v řízení pokračovat (§107 odst. 5 věta první o. s. ř.).
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 10. dubna 2012, č. j. 15 Co 214/2012-188, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
V řízení o dovolání Nejvyšší soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012, dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání žalobce je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., je však zjevně bezdůvodné.
Žalobce zpochybnil správnost postupu soudu prvního stupně, který řízení zastavil (a odvolací soud jeho pochybení nenapravil), námitkou, že řízení mělo být přerušeno podle §109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., Uvedl, že soudy sice nevyhověly jeho žalobě o určení neplatnosti darovací smlouvy, jíž jeho zemřelý otec (žalovaný) daroval své nemovitosti Marii Jungové (rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 4. 2. 2011, č. j. 6 C 166/2007-280, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 9. 2011, č. j. 14 Co 393/2011-341), proti zamítavým rozhodnutím však podal ústavní stížnost, která je u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. I. ÚS 3282/11, o níž dosud nebylo rozhodnuto a výsledek tohoto řízení nelze předjímat. Jestliže by bylo ústavní stížnosti vyhověno, otevřelo by se řízení ve věci vedené pod sp. zn. 6 C 166/2007. Pak nelze vyloučit, že soud by jeho žalobě na určení neplatnosti darovací smlouvy vyhověl, a byl by zvrácen závěr, že jeho otec (žalovaný) zemřel, aniž zanechal majetek. Žalobce prosazuje názor, že i nadále probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v této věci.
Protože Ústavní soud usnesením ze dne 11. dubna 2012, sp. zn. I. ÚS 3282/11, ústavní stížnost žalobce odmítl, jeho dovolání - sice přípustné podle §239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. - je zjevně bezdůvodné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť v řízení, v němž jeden z účastníků nemá způsobilost být účastníkem řízení, je pojmově vyloučeno přiznat některému z účastníků náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. ledna 2013
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu