ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2194.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 2194/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) K. M. , a b) P. M. , zastoupených JUDr. Jaroslavou Heřmanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Olomoucká 2, proti žalovaným 1) J. Sch. , a 2) K. Sch. , zastoupeným Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem v Opavě, Za Humny 1299/13 , o 1.600.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 10 C 100/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 9. 2011, č.j. 10 C 100/2004-176, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2012, č.j. 8 Co 654/2011-207, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 9. 2011, č.j. 10 C 100/2004-176 se zastavuje
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2012, č.j. 8 Co 654/2011-207 se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 2. 2012, č.j. 8 Co 654/2011-207, potvrdil rozsudek ze dne 29. 9. 2011, č.j. 10 C 100/2004-176, kterým Okresní soud v Opavě zamítl žalobu, jíž se žalobci po žalovaných domáhali zaplacení 1.600.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení; o nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Rozhodnutí odvolacího soudu a výslovně i rozhodnutí soudu prvního stupně ve všech výrocích napadli žalobci dovoláním.
Rozsudek soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Z ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“), plyne, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o.s.ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti tomuto rozsudku podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1, věty první, o.s.ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45).
Dovolání žalobců proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam; ten je spjat zejména s právními otázkami, které Nejvyšší soud dosud neřešil nebo které soudy rozhodují rozdílně, anebo které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak, přestože je již Nejvyšší soud vyřešil (srov. §237 odst. 3, část věty před středníkem, o.s.ř).
Žalobci odvolacímu soudu předně obsáhle vytýkají nesprávně zjištěný skutkový stav. Namítají, že „žádnou nájemní smlouvu s žalovanými neuzavírali“ , že se s nimi domluvili tak, že po kolaudaci bytové jednotky zřízené na jejich náklady v domě žalovaných uzavřou kupní smlouvu o převodu bytu, což se však přes veškerou jejich snahu nestalo; navíc následně zjistili, že žalovaní již nejsou výlučnými vlastníky předmětné nemovitosti. Uvedené námitky vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jenž míří na pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci. K takovým námitkám, se však při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nepřihlíží; skutkový základ sporu nelze zpochybnit a pro dovolací soud je závazný (srov. §237 odst. 3, část věty za středníkem, §241a odst. 3 o.s.ř.).
Namítají-li žalobci nesprávné právní posouzení věci, pak jen v tom směru, že pokud by odvolací soud – stejně jako před ním soud prvního stupně – nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu hodnocení, tedy k tomu, že jejich nárok na zaplacení žalované částky se opírá o ustanovení §451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a nikoliv o §667 odst. 1 obč. zák., podle něhož může nájemce požadovat úhradu vložených nákladů až po skončení nájmu věci.
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nemůže být přihlédnuto ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., tj. k tvrzeným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §237 odst. 3, část věty za středníkem, o.s.ř.). Ty představují námitky, že nebyly provedeny všechny žalobci navržené důkazy, že odvolací soud nepřihlédl k rozhodnutím vydaným ve správním řízení, a že „vyhodnotil rozsudky Okresního soudu v Opavě, které citoval naprosto neodpovídajícím způsobem.“
Dovolání proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu není objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaným, kteří by na jejich náhradu měli právo, žádné náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. března 2013
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu