ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2648.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 2648/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně MERONE, s. r. o. se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, zastoupené JUDr. Borisem Vacou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalované Ing. E. V. , zastoupené JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 12, o splnění povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 273/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2011, č. j. 30 Co 61/2011-48, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2011, č. j. 30 Co 61/2011-48, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 19 C 273/2009-34, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 19 C 273/2009-34, odmítl žalobu ze dne 26. 6. 2009; současně rozhodl o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku. Vyšel z toho, že se podáním ze dne 26. 6. 2009 žalobkyně domáhala, aby žalovaná splnila povinnost „poskytnout potřebnou a žalobkyní požadovanou součinnost k plnění smlouvy o zajištění služeb č. 20070701 ze dne 10. 9. 2007, jakož i veškeré potřebné či žalobkyní požadované, úplné, správné a pravdivé informace, dokumenty, materiály a jiné podklady, potřebné k jednáním s JUDr. R. V. ve věci vypořádání společného jmění manželů JUDr. R. V. a žalované“. Svůj požadavek odůvodnila tvrzením, že účastnice uzavřely smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout, případně zajistit pro žalovanou „dosažení vzájemného majetkového vypořádání mezi žalovanou a JUDr. R. V. v rámci vypořádání společného jmění manželů“. Podle čl. I. odst. 3 smlouvy se žalovaná zavázala „poskytnout potřebnou a žalobkyní požadovanou součinnost k plnění smlouvy a k realizaci jejího předmětu a účelu a zavázala se poskytnout veškeré potřebné a žalobkyní požadované, úplné, správné a pravdivé informace, dokumenty, materiály a jiné podklady“. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy plnila do konce roku 2008, a od té doby s ní nespolupracuje, neposkytuje jí součinnost ani informace. Usnesením z 2. února 2010, č. j. 19 C 273/2009-15, byla žalobkyně vyzvána, aby shora uvedené podání opravila a doplnila, neboť z něj není zřejmé, čeho (splnění jaké konkrétní povinnosti) se vůči žalované domáhá; převzetí neurčitého petitu do enunciátu by mělo za následek materiální nevykonatelnost rozhodnutí. Dne 16. 2. 2010 žalobkyně doplnila, že se domáhá uložení povinnosti žalované předat „rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ve věci péče o nezletilého R. V., kterým se nezletilý R. V. svěřuje do výchovy otce R. V., rozsudek Městského soudu v Praze, jakožto soudu odvolacího, kterým se potvrzuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ve věci péče o nezletilého R. V., protokoly o jednání ve věci péče o nezletilého R. V. před soudem I. a II. stupně, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 6. 2008 ve věci návrhu žalované proti R. V. o zaplacení výživného nerozvedené manželky, rozsudek Městského soudu v Praze, jakožto soudu odvolacího, ze dne 22. 4. 2009, kterým se potvrzuje rozsudek soudu I. stupně ve věci návrhu žalované proti R. V. o zaplacení výživného nerozvedené manželky, protokoly o jednání ve věci návrhu žalované proti R. V. o zaplacení výživného nerozvedené manželky před soudem I. a II. stupně, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, kterým se rozvádí manželství žalované a R. V., rozsudek Městského soudu v Praze, jakožto soudu odvolacího, kterým se potvrzuje rozsudek soudu I. stupně ve věci rozvodu manželství, protokoly o jednání ve věci rozvodu manželství žalované a R. V., návrh žalované ve věci vypořádání společného jmění žalované a Radovana Vítka spolu se všemi přílohami, podaný k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 6. 10. 2009 včetně veškerých podání účastníků řízení v této věci, tj. žalované a R. V., ve věci samé“ Zároveň měla být žalované uložena povinnost „poskytnout součinnost spočívající v udělení samostatné plné moci advokátovi určenému žalobcem k jednání a k právním úkonům s R. V. (...) ve věci vypořádání společného jmění manželů E. V. a R. V.“. Žalobkyni se totiž podařilo získat informace, že manželství žalované a JUDr. R. V. bylo již pravomocně rozvedeno a že bylo rozhodnuto i ve věci výživného žalované. Se zřetelem k tomu, že soudní rozhodnutí v těchto věcech jsou významná pro formulování dohody o vypořádání společného jmění manželů, popř. pro řízení o jeho vypořádání, žalobkyně žalovanou vyzvala k jejich předložení přípisem ze dne 8. 6. 2009 včetně podkladů a poskytnutí informací o jednání s bývalým manželem, je-li nyní vedeno. Žalovaná na výzvu nereagovala. Podle soudu prvního stupně shora uvedeným podáním žalobkyně vytýkané vady žaloby neodstranila a žalobní požadavek je nadále neurčitý; na jeho základě vydaný rozsudek by nebyl materiálně vykonatelný. Požadavek žalobkyně nelze projednat a rozhodnout o něm, neboť soudní rozhodnutí, jejichž předání se žalobkyně domáhá, nejsou identifikována označením soudu, který je vydal, číslem jednacím ani dnem vydání. Stejný nedostatek se týká i požadovaných protokolů o jednání, příloh k návrhu a podání účastníků označených řízení. V části, ve které se žalobkyně domáhala, aby žalovaná udělila plnou moc advokátovi, kterého žalobkyně určí, je žaloba taktéž neurčitá, neboť osoba advokáta není individuálně určená.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. dubna 2011, č. j. 30 Co 61/2011-48, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně pouze ve výroku o nákladech řízení, jinak je potvrdil; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Akcentoval, že žalobkyně přes výzvu neodstranila nedostatky žaloby, pro které nelze v řízení pokračovat. Žalobní petit shodně se soudem prvního stupně považuje za neurčitý a byl-li by takto formulovaný převzat do výroku rozsudku, nebylo by rozhodnutí materiálně vykonatelné. Nad rámec závěrů soudu prvního stupně dodal, že neurčitost žaloby umocňuje nedostatek údajů o tom, kdo z manželů Vítkových podal návrh na zahájení řízení ve věci péče o nezletilého R. V. a ve věci rozvodu manželství, neboť´v obou věcech tak mohla udělat jak žalovaná tak manžel R. V.; ve věci výživného manželky je vadou žaloby, že schází údaj o tom, jakého období, v němž mělo být výživné placeno, se řízení týkalo. Přílohy a podání v těchto věcech nejsou vůbec specifikovány. Ve vztahu k požadavku na poskytnutí součinnosti při udělení plné moci advokátovi určenému žalobkyní pro účely vypořádání společného jmění manželů odvolací soud dodal, že není-li osoba advokáta určena jménem a příjmením, popř. titulem a sídlem, není možné soudním rozhodnutím takovou povinnost uložit. Ztotožnil se tak se závěrem soudu prvního stupně o neurčitosti takového požadavku.
V dovolání žalobkyně (dále též „dovolatelka“) odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za daných okolností, kdy s ní žalovaná nespolupracuje, podle svých možností maximálně možným způsobem specifikovala písemnosti, jejichž vydání se po ní domáhá. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2010, sp. zn. II. ÚS 3137/09, má zato, že v situaci, kdy nemůže petit již blíže upřesnit, protože k požadovaným listinám nemá přístup, žalobu podává právě proto, aby se k těmto listinám dostala. Odvolacímu soudu vytýká, že pominul, že v usnesení ze dne 2. února 2010, č. j. 19 C 273/2009-15 (tj. ve výzvě soudu prvního stupně), nebylo uvedeno, jakým způsobem má žalobkyně vady žaloby odstranit, přičemž až z usnesení ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 19 C 273/2009-34, jímž byla její žaloba odmítnuta, se dozvěděla, jakým způsobem měly být dokumenty a další materiály identifikovány. Výzva soudu podle §43 odst. 1 o. s. ř. tak nebyla formulována přesně, jednoznačně, srozumitelně a nemohla vytvořit jasnou představu, co je od žalobkyně požadováno, a to i v případě, byla-li zastoupena advokátem. Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla dovolání zamítnout jako nepřípustné.
Dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), je důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu, vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly obsahově vymezeny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobkyně prosazuje názor, že žaloba včetně jejího doplnění podáním ze dne 16. 2. 2010 je určitá a jejímu projednání nic nebrání.
O nesprávné právní posouzení jde tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem; musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v §42 odst. 4 o. s. ř. - mimo jiné - vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 větu druhou o. s. ř.). Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo vylíčení těchto skutečností je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. června 2003, sp.zn. 25 Cdo 973/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 135/2003). Pokud žaloba těmto požadavkům nevyhovuje, trpí vadou, která brání dalšímu pokračování v řízení, a předseda senátu je povinen vyzvat žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, k tomu mu určí lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o. s. ř.).
Již v usnesení ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, publikovaném v časopise Soudní judikatura 9/2003, pod č. 152, přijal Nejvyšší soud závěr, že požadavek ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř., aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu [v případě žaloby podané podle §80 písm. b) o. s. ř.], nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti [požaduje-li ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. nebo podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není], soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí není přitom vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal.
Názor odvolacího soudu, podle kterého nespecifikovala-li žalobkyně detailně jednotlivé listiny, jejichž předání (vydání) se vůči žalované domáhá, trpí žaloba takovou vadou, pro kterou je neprojednatelná, je nesprávný. Je pravda, že údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud totiž musí v řízení přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí - s výjimkou případů uvedených v ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř. - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. K individualizaci věcí (listin), jejichž vydání se žalobkyně domáhá, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. října 2002, sp. zn. 22 Cdo 1474/2002, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, pod C 1452, svazek 20, zaujal názor - od něhož není důvod se odchýlit - že po žalobci nelze vždy žádat, aby věc, jejíhož vydání se domáhá (a kterou tedy nemá k dispozici), popsal způsobem, který by ji odlišil od všech existujících věcí stejného druhu. Postačí, popíše-li ji obecněji. Pokud by žalovaný tvrdil, že má v držbě (detenci) více věcí, které by odpovídaly takto specifikované věci, tížilo by ho ohledně tohoto tvrzení důkazní břemeno; v případě, že by v řízení vyšlo najevo, že tomu tak skutečně je, musel by žalobce popis věcí upřesnit.
Údaje, jimiž žalobkyně (v obecnější podobě) individualizovala požadované listiny, nezaměnitelným způsobem vymezují předmět soudního řízení, stačí k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout (v nezbytném rozsahu vymezují předmět řízení po skutkové stránce). Nedostatek dalších tvrzení (o bližších identifikačních znacích požadovaných listin) nebyl důvodem pro odmítnutí žaloby, neboť mohou být doplněny dodatečně až v průběhu řízení na základě jeho výsledků. Shora uvedené znamená, že žaloba směřující k vydání shora označených listin obsahovala všechna potřebná tvrzení a netrpěla takovými vadami, které by bránily pokračování v řízení. Je snad zbytečné uvádět, že otázka vymezení rozhodujících žalobních tvrzení a určitosti žalobního žádání, kterou byl Nejvyšší soud nucen v této věci řešit, v žádném případě nepředjímá výsledek soudního řízení o takto uplatněném nároku (opodstatněnost žaloby).
Požadavek poskytnutí součinnosti žalované, tj. aby udělila plnou moc advokátovi, jehož určí žalobkyně, k jednáním ve věci vypořádání společného jmění manželů V., jakkoli jej dovolací soud považuje pro toto řízení za určitý, ovšem nevyplývá z dosud předestřených žalobních tvrzení. Objevuje se poprvé v doplnění žaloby ze dne 16. 2. 2010, avšak jakákoli skutková tvrzení k existenci takové povinnosti žalované schází, a proto bylo na soudu prvního stupně ve vztahu k tomuto požadavku postupovat znovu postupem podle §43 o. s. ř. Potvrdil-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, v situaci, kdy žaloba v této části trpěla vadou, k jejíž odstranění nebyla žalobkyně vyzvána, měl tento postup za následek nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu.
Usnesení odvolacího soudu není správné a Nejvyšší soud je proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody tohoto zrušení platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. května 2013
JUDr. Václav Duda
předseda senátu