ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.271.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 271/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce R. H., zastoupeného JUDr. Štěpánem Romanem, advokátem se sídlem Praha 7, Letohradská 40, proti žalované M. F., zastoupené JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem se sídlem Praha 4, Na Hřebenech II/1062, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 36/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. září 2012, č. j. 23 Co 291/2012-155, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. září 2012, č. j. 23 Co 291/2012-155, potvrdil rozsudek ze dne 3. ledna 2012, č. j. 4 C 36/2011-126, kterým Okresní soud Praha-západ zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem jedné ideální třetiny pozemku č. parc. 311/4 lesní pozemek o výměře 2.032 m2 a budovy - rekreačního objektu bez čísla popisného a evidenčního, včetně příslušenství, a to na pozemku č. parc. 311/4 lesní pozemek, to vše v katastrálním území V., zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ na listu vlastnictví č. 777, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a přípustnost nelze dovodit ani z §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O zásadní právní význam napadeného rozhodnutí jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je tudíž bez významu výtka žalobce, že soudy neprovedly důkazy, které navrhoval k prokázání jeho verze skutkového stavu. Vystihuje totiž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., který sice může výjimečně přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda řízení před soudy nižších stupňů je či není postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu. O takovou situaci se v posuzovaném případě zjevně nejedná a není tak splněna podmínka existence otázky zásadního právního významu.
Žalobce sice napadá právní závěr odvolacího soudu, že chování žalované nelze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů ve smyslu §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), jeho právní argumentace se však odvíjí od odlišného skutkového základu, než z jakého vyšel odvolací soud. Z vlastního hodnocení provedených důkazů dovozuje skutkový závěr, že poté, co žalovanou požádal o pomoc, tuto pomoc pouze předstírala a ve skutečnosti chtěla využít jeho finanční tísně tím, že jej nutila k prodeji jeho nemovitosti za cenu výrazně nižší, než je její skutečná hodnota, navrhovala mu nemorální varianty řešení jeho finanční tísně vycházející z naprosto smyšlených údajů o jeho dluzích, sjednala s bankou první splátku úvěru ve výši nepřiměřené jeho poměrům, až nakonec svou tíživou finanční situaci vyřešil sám, bez její pomoci, v roce 2010. Těmito námitkami brojí proti správnosti skutkového zjištění respektive správnosti hodnocení důkazů soudy ústící v závěr, že žalovaná pomáhala žalobci řešit jeho dluhy v rámci pomoci mezi příbuznými, aniž by za to žádala jakoukoliv odměnu. Uplatňuje tak ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který není způsobilý přípustnost dovolání založit.
Lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalované v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. června 2013
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu