ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2886.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 2886/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) E. Š. a b) J. Š. , zastoupených JUDr. Přemyslem Hochmanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1, proti žalované DŘEVOJIPA spol. s r. o. se sídlem ve Voticích, Habartova 802, identifikační číslo 25604791, zastoupené JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze – Starém Městě, Konviktská 24, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 93/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2011, č. j. 22 Co 50/2011, 22 Cdo 540/2010-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.265,- Kč k rukám JUDr. Přemysla Hochmana, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti shora uvedenému rozhodnutí, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. srpna 2010, č. j. 20 C 93/2009-67, kterým byl zrušen „rozhodčí nález vydaný dne 2. 10. 2008 v Praze rozhodcem Dr. et Bc. J. K. pod spisovou značkou Rc 98/2008-04“, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Jak správně zdůrazňuje odvolací soud, již v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, publikovaném pod č. 45/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“), byl přijat a odůvodněn závěr, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení, ale jen stanoví, že rozhodce bude určen jednou smluvní stranou ze seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným ve smyslu §13 zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných touto právnickou osobou, je taková rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona. Na toto rozhodnutí pak navázal usnesením ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněným ve Sbírce pod č. 121/2011, velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, který usměrnil dosud rozdílnou rozhodovací praxi přijetím závěru, že neobsahuje-li rozhodčí doložka přímé určení rozhodce ad hoc a odkazuje-li pouze na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je (jako celek) neplatná podle §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem; rozhodnutím velkého senátu byly v souladu s §20 odst. 1 věty první zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, překonány závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2008, sp. zn. 32 Cdo 2282/2008. Odvolací soud k dovolacímu přezkumu nastolenou otázku posoudil v souladu s takto sjednocenou judikaturou. Ze shora řečeného vyplývá, že zásadně významným po právní stránce nemůže být rozhodnutí odvolacího soudu pro řešení jiných důvodů neplatnosti rozhodčí doložky (odvolací soud je připojil jen jako obiter dictum k primárnímu důvodu), jestliže je neplatná ve světle závěrů vyjádřených v rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Ty jsou představovány námitkou dovolatelky, že jí nebylo poskytnuto poučení podle §118a odst. 2 o. s. ř., přičemž v důsledku tohoto pochybení je pro ni rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím překvapivým.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobcům vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 2.925,- Kč (§2 odst. 1, §8 ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012 - viz čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012) a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 740,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř), kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. března 2013
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu