ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2969.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 2969/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. T. J., zastoupeného Mgr. Markem Petrjánošem, advokátem se sídlem Brno, Bellova 24 (adresa pro doručování Brno, Rašínova 2), proti žalovanému D. T., o zaplacení 114.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 238/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2011, č. j. 19 Co 112/2010-65, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2011, č. j. 19 Co 112/2010-65, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. listopadu 2009, č. j. 30 C 238/2008-42, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 114.000,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 24. 3. 2004 uzavřela společnost EURO WORLD COMPANY, s. r. o. se společností FFI, s. r. o. smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o postoupení pohledávek, na jejímž základě společnost FFI, s. r.o. zaplatila společnosti EURO WORLD COMPANY, s. r. o. zálohu ve výši 1,363.000,- Kč. Zamýšlená smlouva o postoupení pohledávek uzavřena nebyla a společnost EURO WORLD COMPANY, s. r. o. vrátila společnosti FFI, s. r. o. z uhrazené zálohy pouze částku 1,019.000,- Kč. Dohodou uzavřenou se společností FFI, s. r. o. dne 10. 5. 2006 přistoupil žalovaný k zůstatku závazku společnosti EURO WORLD COMPANY, s. r. o. ve výši 344.000,- Kč v rozsahu 264.000,- Kč. Dne 26. 7. 2007 uhradil žalovaný na tento dluh společnosti FFI, s. r. o. částku 100.000,- Kč. Smlouvou ze dne 26. 7. 2007 postoupila společnost FFI, s. r. o. předmětnou pohledávku E. J. Dne 7. 8. 2007 zaplatil žalovaný E. J. částku 50.000,- Kč. Smlouvou ze dne 7. 5. 2008 postoupila E. J. (postupitelka) pohledávku za žalovaným žalobci (postupníku). Žalobce žalovanému oznámil postoupení pohledávky dopisem, který mu byl doručen dne 9. 6. 2008. Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Cm 132/2006-78, byla společnosti EURO WORLD COMPANY, s. r. o. v likvidaci uložena povinnost zaplatit žalobci částku 344.000,- Kč s příslušenstvím z titulu nevrácené zálohy zaplacené na základě smlouvy o budoucí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 24. 3. 2004.
Z takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že původní věřitel společnost FFI, s. r. o. uzavřela dne 10. 5. 2006 s žalovaným smlouvu o přistoupení k peněžitému závazku společnosti EURO WORLD COMPANY, s. r. o. a ten se v rozsahu 264.000,- Kč stal dlužníkem vedle původního dlužníka (§533 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obč. zák.“). Společnost FFI, s. r. o. poté v souladu s §524 obč. zák. uzavřela dne 26. 7. 2007 s E. J. písemnou smlouvu o postoupení pohledávek a následně dne 7. 5. 2008 E. J., jako postupitelka, uzavřela se žalobcem, jako postupníkem, platně písemnou smlouvu o postoupení pohledávky, v níž byla označena postupovaná pohledávka, právní důvod jejího vzniku a kdo je jejím dlužníkem. Postoupením pohledávky na žalobce přešla pohledávka s příslušenstvím a veškerými právy s ní spojenými ve stavu, v jakém se nacházela v době postoupení, tj. ve výši 114.000,- Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, byla mu platební povinnost v rozsahu 114.000,- Kč s příslušenstvím uložena společně a nerozdílně se společností EURO WORLD COMPANY, s. r. o. v likvidaci, které již byla tato povinnost uložena pravomocným soudním rozhodnutím. Soud prvního stupně neuznal námitku promlčení vznesenou žalovaným, ani jeho výhradu, že mu postoupení pohledávky nebylo oznámeno postupitelkou (E. J.).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. března 2011, č. j. 19 Co 112/2010-65, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 114.000,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Převzal skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně, na rozdíl od něho však dospěl k právnímu závěru, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť mu postoupení pohledávky nebylo ve smyslu §526 obč. zák. postupitelkou oznámeno a ani postupníkem (žalobcem) prokázáno. Teprve tímto okamžikem se postoupení stává právně účinným ve vztahu k dlužníku a až od tohoto okamžiku je dlužník povinen plnit postupníku jako svému novému věřiteli. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Oznámení o postoupení pohledávky je jednostranným právním úkonem postupitele, adresovaným dlužníkovi. Pouhé oznámení postoupení pohledávky postupníkem nestačí k tomu, aby mu dlužník byl povinen plnit. Protože ani v průběhu řízení postupitelka neučinila vůči žalovanému hmotněprávní úkon oznámení postoupení pohledávky a ani nebylo postoupení pohledávky doloženo postupníkem (žalobcem), odvolací soud neshledal žalobu opodstatněnou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a označil v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. Především nebyl srozuměn s právním názorem odvolacího soudu o nedostatku jeho aktivní věcné legitimace, který vychází z nesprávné úvahy, že změna v osobě věřitele na základě postoupení pohledávky nastává teprve její notifikací. Zdůraznil, že již uzavřením samotné smlouvy mezi věřitelem a novým subjektem nastává změna v osobě věřitele, aniž je k tomu zapotřebí souhlasu dlužníka. Od tohoto okamžiku je nový věřitel aktivně legitimován domáhat se úhrady dluhu. Splnění notifikační povinnosti vůči dlužníku je právně významné jen potud, zda je povinen splnit svůj dluh výlučně postupníkovi nebo postupiteli. V tomto směru odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. I ÚS 1980/08. Poukázal i na to, že se žalovaný o postoupení pohledávky musel dozvědět nejpozději dnem, kdy mu byla doručena žaloba, a měl možnost se seznámit se všemi listinami ve spise. V rámci předchozího telefonického i osobního kontaktu s ním i s E. J., jíž žalovaný dokonce uhradil část dluhu, o postoupení pohledávky věděl. Žalobce rovněž odvolacímu soudu vytkl, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže jej neupozornil na změnu v právním posouzení otázky jeho aktivní legitimace (tím mu znemožnil se k tomuto - oproti soudu prvního stupně opačnému - názoru vyjádřit, popř. dokazovat skutečnosti prokazující jeho aktivní legitimaci). Odvolací soud vydáním tzv. překvapivého rozhodnutí porušil zásadu dvojinstančnosti řízení a porušil tak žalobcovo právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 a čl 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen „o. s. ř.“(srovnej článek II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobce zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu, že v dané věci není aktivně věcně legitimován.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §524 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odst. 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2).
Podle §526 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli (odst. 1). Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení (odst. 2).
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2010 (dále jen „R 61/2010“), formuloval a odůvodnil právní názor, podle něhož ke změně v osobě věřitele může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, bez ohledu na to, zda postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, popřípadě postupník dlužníkovi prokázal postoupení pohledávky (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1796/2009, a v dovolání zmiňovaný nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 1980/08). Není-li prokázáno, že postupitel postoupení pohledávky dlužníku oznámil, ani že postupník postoupení pohledávky dlužníku prokázal, je povinností soudu zabývat se otázkou platnosti postupní smlouvy. Oznámil-li však postupitel dlužníku, že postoupil pohledávku postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v §525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení), vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky (srovnej opět R 61/2010).
Ze zjištění soudu prvního stupně (které odvolací soud převzal) vyplývá, že původní věřitelka společnost FFI, s. r. o. uzavřela dne 26. 7. 2007 s E. J. smlouvu o postoupení pohledávky ve výši 164.000,- Kč, vyplývající z dohody o přistoupení žalovaného k závazku ze dne 10. 5. 2006. E. J. následně dne 7. 5. 2008 uzavřela se žalobcem smlouvu o postoupení předchozí smlouvou nabyté pohledávky v rozsahu 114.000,- Kč. V řízení nebylo prokázáno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky podle smlouvy ze dne 7. 5. 2008 oznámeno postupitelkou, popř. že mu bylo postoupení pohledávky podle této smlouvy prokázáno postupníkem (žalobcem).
Vzhledem k řečenému lze uzavřít, že právní závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce nemůže obstát, protože již uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky došlo ke změně osoby věřitele (ve smlouvě o postoupení pohledávky nebylo dohodnuto jinak). Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl tudíž uplatněn opodstatněně; dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž bylo nutné zabývat se dalšími dovolacími námitkami.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. ledna 2013
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu