ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3174.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3174/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce R. K. , zastoupeného JUDr. Přemyslem Hochmanem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Florenci 1, proti žalovanému D. T. s místem podnikání Velim, Pražská 21, identifikační číslo: 664 96 837, zastoupenému JUDr. Ladislavem Semiánem, advokátem se sídlem Čachovice, Vlkava 137, o uvedení nemovitosti do původního stavu, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 13 C 225/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2011, č. j. 27 Co 412/2010-200, takto:
I. Dovolání proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2011, č. j. 27 Co 412/2010-200, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 11. srpna 2010, č. j. 13 C 225/2008-150, tak, že se zamítá žaloba, aby „žalovaný uvedl do 15 dnů od právní moci rozsudku nemovitost žalobce ve Z. do původního stavu odpovídajícího stavu nemovitostí před montáží výplní otvorů dle smlouvy č. 06K181 ze dne 21. 6. 2006“, se zamítá ; jinak se dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně (poté, co jeho předchozí - žalobě vyhovující - rozsudek pro zmeškání ze dne 2. února 2009, č. j. 13 C 225/2008-47, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. července 2009, č. j. 27 Co 320/2009-67, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení) rozsudkem ze dne 11. srpna 2010, č. j. 13 C 225/2008-150, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 252.608,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení oproti vydání předmětů dodaných žalovaným žalobci na základě smlouvy o dílo č. 06K181 ze dne 21. 6. 2006 (výrok I.), dále mu uložil povinnost uvést nemovitost ve Z. č. p. do původního stavu odpovídajícího stavu nemovitosti před montáží výplní otvorů podle smlouvy č. 06K181 ze dne 21. 6. 2006 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.). Vyšel ze zjištění, že žalobce (objednatel) a žalovaný (zhotovitel) uzavřeli dne 21. 6. 2006 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dodávka a montáž oken a dveří do domu žalobce ve Z. č. p. za dohodnutou cenu 252.608,- Kč, kterou žalobce žalovanému uhradil. Žalovaný po demontáži a likvidací původních oken a dveří zabudoval do domu plastová okna typu GEALAN 8000 IQ AD, která nesplňovala požadavky na teplotní faktor vnitřního povrchu, a stala se tak hygienicky závadnou konstrukcí pro okrajové podmínky stavby. Kromě toho je žalovaný neodborně namontoval (připojovací spáry nejsou vybaveny vnitřními a vnějšími uzávěry připojovací spáry), v důsledku čehož okna neměla zachovány deklarované vlastnosti okenních konstrukcí. Tyto vady jsou neodstranitelné, okna je nutno vybourat a nahradit jinými, která budou zdravotně nezávadná a budou v souladu s normovými požadavky. Podáním ze dne 16. 11. 2006 žalobce od smlouvy o dílo odstoupil z důvodů nedodržení technologického postupu a proto, že žalovaný vytýkané vady neodstranil. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo podle §631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Poněvadž dílo provedené žalovaným vykazovalo neodstranitelné vady, žalobce v souladu s §648 odst. 2 obč. zák. odstoupil od smlouvy o dílo. Soud prvního stupně shledal žalobu v plném rozsahu opodstatněnou.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. ledna 2011, č. j. 27 Co 412/2010-200, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 252.608,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení oproti vydání jednotlivě specifikovaných předmětů (výrok I.), ve výroku II. jej změnil tak, že zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému uvést nemovitost žalobce ve Z. č. p. do původního stavu odpovídajícího stavu nemovitosti před montáží výplní otvorů podle smlouvy č. 06K181 ze dne 21. 6. 2006 (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů řízení státu (výroky III. a IV.). Odvolací soud poté, co zopakoval některé listinné důkazy, převzal skutkový stav, z něhož vyšel soud prvního stupně, a doplnil jej o zjištění, že předmětem smlouvy o dílo byla dodávka a montáž výplní otvorů včetně demontáže a likvidace stávajících vyplní a že součástí sjednané ceny díla ve výši 252.608,- Kč byla i částka 11.586,- Kč za tuto demontáž a likvidaci. Přisvědčil závěrům soudu prvního stupně týkajících se uzavření smlouvy o dílo (§631 obč. zák.), platného odstoupení od smlouvy z důvodu neodstranitelných vad díla (§648 odst. 2 obč. zák.) a vzniku práva žalobce na vrácení zaplacené ceny díla oproti jeho povinnosti vrátit žalovanému jím - na základě smlouvy o dílo - dodané předměty (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně změnil jen proto, že žalobce až v odvolacím řízení specifikoval jednotlivé předměty). Oproti soudu prvního stupně však shledal nedůvodným požadavek žalobce na uvedení jeho domu žalovaným do původního stavu (tj. do stavu před montáží nových výplní otvorů). Kromě toho, že důsledkem odstoupení od smlouvy o dílo není vznik takového práva (a povinnosti žalovaného), požadavek žalobce není ani možný vzhledem k tomu, že žalovaný v souladu s obsahem smluvního ujednání provedl demontáž a likvidaci původních výplní otvorů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Zpochybňuje závěr, že žalovanému nevznikla povinnost uvést jeho dům do původního stavu odpovídajícího stavu před montáží výplní otvorů. Namítá, že odvolací soud nezohlednil §457 a 458 odst. 1 obč. zák., podle kterých byla-li smlouva zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal; není-li to dobře možné, poskytne se peněžitá náhrada. Při posouzení výše této peněžité náhrady je třeba vycházet z nejnižších nákladů, které by zákazník v daném místě a čase musel vynaložit na dosažení stejného plnění. Zároveň soud musí přiměřeně přihlédnout i k případné vadnosti poskytnutého plnění, pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu zákazníka - objednatele díla. V tomto směru odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2000 sp. zn. 29 Cdo 697/99, a ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 26 Odo 1790/2006. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně popřel synallagmatičnost závazku ze zrušené smlouvy o dílo ve smyslu §560 obč. zák. a uměle oddělil povinnost uvést dům do původního stavu, resp. vrátit původní okna a dveře, které si žalovaný odvezl. Má za to, že žalovaný přijetím původních oken a dveří získal majetkový prospěch a nevrátil tak vše, co podle zrušené smlouvy dostal. Pokud již byly tyto okna a dveře zlikvidovány, měla mu být přiznána peněžitá náhrada podle §458 odst. 1 obč. zák. Žalobce dále podrobně rozebírá své výhrady k rozhodnutí o nákladech řízení. Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou za splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a pokud směřuje proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky (§10a o. s. ř.) se zaměřil na posouzení otázky, zda je dovolání důvodné.
Žalobce nenamítá žádnou z vad uvedených v §242 odst. 3 větě druhé o. s. ř. a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu. Dovolací soud se proto zabýval jen dovolací námitkou, jak ji žalobce obsahově vymezil.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobce zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu, že mu v důsledku odstoupení od smlouvy o dílo pro neodstranitelné vady nevzniklo právo a žalovanému povinnost uvést dům do původního stavu odpovídajícího stavu před montáží výplní otvorů podle smlouvy.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Žalobce nezpochybnil právní závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo podle §631 obč. zák., od níž pro neodstranitelné vady díla odstoupil podle §648 odst. 2 obč. zák. Lze přisvědčit žalobci, že zrušením smlouvy vznikl mezi účastníky vzájemně podmíněný (synallagmatický) právní vztah z bezdůvodného obohacení, podle něhož je v režimu §457 obč. zák. každý z účastníků smlouvy povinen vrátit druhému vše, co mu bylo podle ní plněno. Podle smlouvy o dílo plnění žalovaného spočívalo v dodání a montáži oken a dveří a plnění žalobce v úhradě sjednané ceny. Žalobce se mýlí, považuje-li původní okna a dveře, k jejichž demontáži a likvidaci se žalovaný zavázal, za plnění, které mu poskytl podle smlouvy o dílo, a že v důsledku zrušení smlouvy o dílo jde o bezdůvodné obohacení, které žalovaný na jeho úkor získal a je povinen mu je vydat (případně i formou peněžité náhrady ve smyslu §458 odst. 1 obč. zák.).
Dovolací soud sdílí právní názor odvolacího soudu, že žalobci přísluší z titulu odpovědnosti za neodstranitelnou vadu díla právo na zrušení smlouvy o dílo (které také uplatnil), a nikoli právo na uvedení domu v původní - předešlý stav. Nejedná se totiž o vzájemné vypořádání plnění ze zrušené smlouvy (jež je vyjádřeno ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu), nýbrž o případný nárok na náhradu vzniklé škody ve smyslu §442 odst. 2 (části věty za středníkem) obč. zák., podle něhož požádá-li o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda formou uvedení v předešlý stav (restitutio in integrum). Předpokladem této formy náhrady škody je jednak požadavek poškozeného (ten žalobce splnil) a současně musí být splněna dvojjediná podmínka, že takový způsob náhrady je objektivně možný a účelný.
I když odvolací soud požadavek žalobce výslovně nekvalifikoval jako nárok na náhradu škody, z odůvodnění jeho zamítavého rozhodnutí se implicitně podává, že jej poměřoval právě ustanovením §442 odst. 2 obč. zák., a správně dovodil, že žalobcem požadovaná naturální restituce není možná z objektivních důvodů. Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu není případný, neboť v uvedených věcech byly řešeny skutkově odlišné případy. K námitce, že v případě likvidace oken a dveří mu měla být přiznána peněžní (relutární) náhrada, se sluší jen poznamenat, že žalobce takový nárok neuplatnil.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. správný, dovolací soud dovolání směřující proti výroku II. napadeného rozhodnutí zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné a dovolací soud je proto podle §234b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2003).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by měl jinak vůči žalobci právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. dubna 2013
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu