ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.323.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 323/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně B. V. , zastoupené Mgr. Davidem Raifem, advokátem se sídlem v Jeseníku, Krameriova 503/9, proti žalovanému J. J. , zastoupenému Mgr. Ivanem Stránským, advokátem se sídlem v Jeseníku, Masarykovo nám. 151/22, o zaplacení 90.000,- Kč oproti povinnosti vydat osobní vozidlo, eventuelně o zaplacení slevy z kupní ceny ve výši 30.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jeseníku, pod sp. zn. 4 C 30/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 9. srpna 2012, č. j. 69 Co 378/2012-138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 4. listopadu 2011, č. j. 4 C 30/2009-97, zamítl žalobu požadující, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni 90.000,- Kč oproti povinnosti žalobkyně vydat mu blíže specifikované vozidlo; pokud jde o eventuelní žalobní návrh na slevu z kupní ceny, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 12.000,- Kč a co do dalších 18.000,- Kč žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 9. srpna 2012, č. j. 69 Co 378/2012-138, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, v nákladových výrocích jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v částech zamítajících žalobu, a proti nákladovým výrokům podala žalobkyně dovolání. Protože rozsudečným výrokem rozhodl odvolací soud o dvou samostatných nárocích (o nároku na vzájemné vrácení přijatých plnění a o nároku na slevu z kupní ceny), je třeba přípustnost dovolání posoudit ve vztahu ke každému zvlášť.
Přípustnost dovolání proti té části výroku, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu o zaplacení 18.000,- Kč (z titulu slevy z kupní ceny) je vyloučena podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., neboť dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
Dovolání proti rozsudečnému výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části zamítající žalobu o zaplacení 90.000,- Kč oproti vydání blíže specifikovaného vozidla, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb./ dále jen „o. s. ř.“/), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
I když žalobkyně v dovolání avizuje uplatnění dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř., ve skutečnosti uplatnila pouze dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Proti skutkovým závěrům odvolacího soudu prosazuje názor, že v řízení prokázala, že vada vozidla, kterou žalovanému vytkla, nebyla odstraněna, popřípadě že stejnou vadu, která se na vozidle vyskytla po opravě provedené znalcem N., mělo vozidlo již v době prodeje. Pokud žalobkyně argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by soud uvěřil její skutkové verzi, že příčinou poruchy byly praskliny bloku motoru a že takovou vadou trpělo vozidlo již v době prodeje, musel by dospět k závěru, že od kupní smlouvy odstoupila platně, popř. že má nárok na slevu z kupní ceny ve výši požadovaných 30.000,- Kč.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. února 2013
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu