ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3278.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3278/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. M. B. , zastoupeného JUDr. Tatianou Poupovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1062/58, proti žalované Ing. E. K , zastoupené Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 394/17, o zaplacení 940.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 230/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2010, č. j. 12 Co 472/2009-178, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tatiany Poupové, advokátky se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1062/58.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. prosince 2010, č. j. 12 Co 472/2009-178, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. března 2009, č. j. 25 C 230/2005-138, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 940.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % od 1. 4. 2005 do zaplacení, bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení účastníků a státu a o vrácení zálohy na znalecký posudek; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Žalovaná se mýlí, považuje-li své dovolání - s odkazem na to, že zatímco soud prvního stupně přiznal žalobci žalovanou částku z titulu nedoplatku kupní ceny, kdežto odvolací soud ji přiznal částečně z titulu dohody uzavřené podle §230 obchodního zákoníku a částečně z titulu smlouvy uzavřené podle §724 občanského zákoníku - za přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Diformitou se totiž nerozumí rozdílné právní posouzení, pokud nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné pod č. 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo jeho usnesení ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, publikované v časopisu Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7). Okolnost, že soud prvního stupně uložil žalované platební povinnost z jiného titulu než odvolací soud, nečiní rozhodnutí odvolacího soudu diformním; obsahový vztah rozhodnutí soudů obou stupňů použití ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. jednoznačně vylučuje.
Dovolání žalované není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Bezcenné jsou výtky žalované, že odvolací soud nepostupoval v souladu s §205a odst. 1 o. s. ř., že rozhodnutím ve věci byla překročena žaloba, jestliže žalovaná částka byla přisouzena z jiného skutkového základu, a že soudy v rozporu s §120 odst. 4 o. s. ř. považovaly některá tvrzení účastníků za shodná; vystihují totiž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. K tvrzeným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být při posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto jen tehdy, kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů; o takový případ však v posuzované věci zjevně nejde.
Žalovaná sice spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí s nesprávnou aplikací §588 a §724 občanského zákoníku a dále §230 obchodního zákoníku odvolacím soudem a avizuje použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti však uplatnila především dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost zjištění, že účastníci uzavřeli dvě samostatné smlouvy, a to kupní smlouvu dne 4. 11. 2003, jíž prodala žalobci byt č. 83 za kupní cenu 1,600.000,- Kč, a dohodu o převodu práv a povinností v bytovém družstvu SBD Pokrok dne 12. 11. 2003, jíž žalobce na ni převedl svá členská práva a povinnosti spojená s užíváním bytu č. 91 za cenu 1,940.000,- Kč, s tím, že žalobci uhradí rozdíl 340.000,- Kč, a prosazuje svou verzi skutku, podle níž si účastníci dohodli pouze směnu bytů „kus za kus“ bez finančního vyrovnání. Brojí i proti zjištění, že účastníci poté, co vzali zpět návrh na vložení vlastnického práva žalobce k bytu č. 83 do katastru nemovitostí, se dohodli tak, že žalovaná svým jménem a na svůj účet pro žalobce uvedený byt prodá předem určenému zájemci za 1,600.000,- Kč a tuto částku mu následně převede. Po podrobné kritice vyhodnocení jednotlivých provedených důkazů z hlediska jejich průkaznosti a věrohodnosti soudem prvního stupně a z nich učiněných skutkových závěrů, jež odvolací soud převzal, zpochybňuje skutkový stav věci, na jehož základě odvolací soud vybudoval své právní závěry. Pokud žalovaná v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech a vyšel z její (správné) verze skutku, musel by následně dospět k odlišnému právnímu závěru, tedy dovodit, že žalobci nárok na úhradu ceny 1,940.000,- Kč podle dohody o převodu práv a povinností v bytovém družstvu ze dne 12. 11. 2003 nevznikl (a tudíž nemá právo na úhradu nedoplatku ceny ve výši 940.000,- Kč). Jinak řečeno, výtku nesprávnosti právního posouzení věci žalovaná založila na kritice správnosti skutkových zjištění. K takovým námitkám se však při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nepřihlíží; skutkový základ sporu nelze zpochybnit a pro dovolací soud je závazný (srovnej §241a odst. 3 o. s. ř.).
Z vyložených důvodů dovolací soud dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5. ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012 - viz čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2012) a z částky 2.163,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 24. dubna 2013
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu