ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3410.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 3410/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně AXIOM Reality, s.r.o. se sídlem v Praze 8, Pobřežní 95/74, identifikační číslo 28227212, proti žalovaným 1) K. Č. a 2) R. Č. , zastoupeným Mgr. Květou Pechouškovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, o zaplacení 171.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 83/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010, č. j. 21 Co 319/2010-164, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti rozsudku ze dne 19. října 2010, č. j. 21 Co 319/2010-164, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek pro zmeškání ze dne 27. května 2009, č. j. 19 C 83/2009-62, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni 171.500,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II. bod 7 zákona 404/2012 Sb. /dále jen „o. s. ř.“/), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá podle §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé zásadní právní význam. Dovoláním zpochybněná právní otázka splnění podmínek pro postup soudu podle §153b o. s. ř. nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které by dosud nebyly řešeny, a její řešení odvolacím soudem je konformní s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
V daném případě odvolací soud dospěl k závěru o aplikovatelnosti §153b o. s. ř. na základě úvahy, že žalovaní, respektive jejich tehdejší právní zástupkyně, se bez důvodné a včasné omluvy nedostavila k prvnímu jednání soudu nařízenému na den 27. 5. 2009, přestože jí bylo předvolání doručeno 13. 5. 2009 (viz č. l. 46 spisu), a že z tvrzení žalobkyně obsaženého v žalobě o skutkových okolnostech věci vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotné stránce (nárok na zaplacení smluvní pokuty). Protože nastala fikce, podle které se tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu považují za „nesporná“, a žalobkyně vydání rozsudku pro zmeškání navrhla, soud žalobě vyhověl vydáním rozsudku pro zmeškání.
Podle §153b odst. 4 o. s. ř. zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání. Námitka žalovaných, že soud prvního stupně měl rozsudek pro uznání zrušit, jestliže „měl znalost již dne 26. 5. 2009, že jejich právní zástupce je nemocen“, nemůže obstát. Z obsahu spisu je zřejmé (a vyplývá to ostatně i z tvrzení zástupkyně žalovaných), že omluva z jednání byla zaslána dne 26. 5. 2009 nedopatřením pouze právnímu zástupci protistrany. Jestliže tedy mohla zástupkyně žalovaných zaslat omluvu z jednání protistraně, byla schopna učinit ten samý úkon i vůči soudu, což neučinila. Telefonátu ze dne 26. 5. 2009, jímž se zástupce protistrany (žalobkyně) u soudu prvního stupně dotazoval, zda bylo odročeno jednání nařízené na den 27. 5. 2009, nemohl být přikládán význam žádosti žalovaných o odročení.
Jelikož se žalovaným nepodařilo správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit, dovolací soud proto dovolání pro nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. ledna 2013
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu