ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3480.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3480/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně BUSSMARK, s. r. o. se sídlem Praha 4, Na Zámecké 1518, identifikační číslo: 267 11 583, zastoupené JUDr. Robertem Matasem, advokátem se sídlem Praha 1, Masarykovo nábřeží 14, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek domu čp. 2136, Jabloňová 11, Praha 10 - Záběhlice se sídlem Praha 10, Jabloňová 2136/10, identifikační číslo: 267 62 439, zastoupenému JUDr. Tomášem Uzlem, advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 16, o zaplacení 1,500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 54/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2011, č. j. 13 Co 467/2010-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Uzla, advokáta se sídlem Praha 1, Dlouhá 16.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. března 2011, č. j. 13 Co 467/2010-143, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. dubna 2010, č. j. 23 C 54/2008-97, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1,500.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Odvolací soud založil své rozhodnutí, jímž potvrdil žalobu zamítající rozsudek soudu prvního stupně - kromě závěrů, že A+B družstvo (právní předchůdce žalobkyně) sjednalo ručitelský závazek ve smlouvě o půjčce uzavřené mezi Madal s. r. o. (věřitelem) a Glober, s. r. o. (dlužníkem) vlastním jménem, nikoli jménem žalovaného či v jeho zastoupení (žalovaný tudíž nebyl účastníkem uvedené smlouvy) a že ručitelský závazek A+B družstva (jednoho z vlastníků žalovaného) žalovaný nepřevzal ve smyslu §531 obč. zák. - také na tom, že žalobce nemá nárok na zaplacení částky 1,500.000,- Kč ani z titulu náhrady nákladů, jež měl jeho právní předchůdce vynaložit jakožto jednatel bez příkazu ve prospěch žalovaného (§742, §743 obč. zák.).
Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobkyně v dovolání zpochybnila právní posouzení věci odvolacím soudem námitkou směřující pouze proti závěru, že jejímu právnímu předchůdci nevzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů při nezmocněném jednatelství, neboť „A+B družstvo dosud z titulu…ručitelského závazku společnosti Madal ničeho nehradilo, tudíž mu také žádné náklady, které by teoreticky bylo možné po žalovaném požadovat, nevznikly“; ostatní závěry, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí, zůstaly dovoláním nedotčeny.
Odvolací soud rozhodl na základě skutkového stavu věci (převzatého od soudu prvního stupně), jenž je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný, a dovolací soud je povinen při svých úvahách z něho vycházet. Jeho součástí je mimo jiné zjištění, že žalovaný pověřil výkonem pravomoci statutárního orgánu a správou domu A+B družstvo (jednoho z vlastníků). To bylo oprávněno - podle stanov žalovaného - vykonávat správu domu vlastním jménem a na za tím účelem zřízený účet žalovaného; jeho činnost však nezahrnovala oprávnění uzavírat vlastním jménem na účet žalovaného smlouvy o půjčce, zavazovat se k ručení ani k jiným činnostem, které by bezprostředně nesouvisely s běžnou správou domu. Tato oprávnění náleželo shromáždění vlastníků žalovaného. Dne 7. 4. 2003 uzavřelo A+B družstvo vlastním jménem smlouvu o dílo se zhotovitelem Glober, s. r. o., jejímž předmětem byla oprava domu žalovaného za sjednanou cenu 28,237.500,- Kč. Dne 15. 12. 2003 Madal s. r. o. (věřitel) a Glober, s. r. o (dlužník) uzavřely smlouvu s dodatkem ze dne 23. 12. 2003 o půjčce 1,500.000,- Kč. A+B družstvo podepsalo smlouvu jako ručitel; zavázalo se věřiteli uhradit dluh, dostane-li se dlužník do prodlení, a to tak, že o nesplacenou částku bude ponížena úhrada faktury č. FV0300021, vystavené dne 30. 11. 2003, na základě níž má ručitel (A+B družstvo) zaplatit dlužníku Glober, s. r. o. 3,640.896,- Kč. Důvod fakturované částky nebyl specifikován a není zřejmé, z jakého vztahu je žalovanému částka fakturována. Žalobkyně neprokázala, že žalovaný v souladu se stanovami rozhodl o ručitelském prohlášení vůči věřiteli, ani že věřitel podle smlouvy o půjčce skutečně poskytl finanční prostředky dlužníku a že finanční prostředky, které měly být půjčkou získány, byly použity ve prospěch žalovaného. Z provedených důkazů vyplynulo jen to, že částka 1,500.000,- Kč měla být předána v hotovosti nikoli dlužníku, ale přímo jednotlivým pracovníkům, resp. firmám (subdodavatelům dlužníka) pracujícím na stavbě. Dlužník věřiteli půjčku neuhradil a byl na něho prohlášen konkurz. Výbor společenství dne 15. 6. 2005 prohlásil, že uvedený ručitelský závazek přebírá v plné výši, ačkoli oprávnění takto rozhodnout příslušelo podle stanov shromáždění vlastníků. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2007 převedlo A+B družstvo svou pohledávku za žalovaným ve výši 1,500.000,- Kč na žalobkyni. A+B družstvo z titulu ručitelského závazku ničeho neplnilo.
Na podkladě těchto zjištění učiněný závěr odvolacího soudu, že právnímu předchůdci žalobkyně nevzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů z titulu nezmocněného jednatelství, je v souladu s tím, jak je otázka vzniku práva nezmocněného jednatele na náhradu vynaložených nákladů pojímána ve všeobecně uznávané komentářové literatuře i judikatuře Nejvyššího soudu. Jednatelství bez příkazu definuje právní nauka jako vědomé obstarání záležitosti jiného, k němuž jednatel nemá dostatečný právní důvod. Na základě jednání nepřikázaného jednatele spočívajícího v tom, že se bez svolení dotčené osoby vmísí do cizí záležitosti, vzniká závazkový právní vztah. Obsah právního vztahu - práva a povinnosti jednatele a jiné osoby - je odlišný v závislosti na tom, zda jde o jednatelství nutné, při kterém se do cizí záležitosti zasahuje proto, aby se odvrátila hrozící škoda na majetku jiné osoby (§742 obč. zák.), nebo o jednatelství užitečné, při kterém jednatel zasahuje do záležitosti jiného bez jeho souhlasu a k jeho prospěchu, aniž by odvracel hrozící škodu (§743 odst. 1, 2 obč. zák.). V obou případech zákon hovoří o obstarání „cizí záležitosti“, resp. „záležitosti jiného“. Charakteristickými znaky jednatelství užitečného, o které v projednávané věci šlo, jsou - vedle úmyslu obstarat cizí záležitost k prospěchu jiného a absence právního důvodu k obstarání cizí záležitosti - vlastní činnost jednatelova, která může mít faktickou nebo právní povahu, a okolnost, že jednatel obstarává nikoliv svoji záležitost, nýbrž záležitost jiné osoby. Spočívá-li činnost jednatele v právním jednání, tj. v tom, že činí právní úkon, musejí být předmětem takového právního úkonu věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty jiného, neboť nepřikázaným jednatelstvím se zasahuje do individuální sféry této jiné osoby. Jestliže jednatelství bez příkazu - pojmově - předpokládá zásah do cizího jmění, vypadají tak z jeho okruhu právní jednání, která byla provedena sice v úmyslu jednat na vrub druhého, ale jimiž majetkové hodnoty jiné osoby nebyly dotčeny (srovnej Občanský zákoník II, Komentář, 2. vydání 2009, C.H.Beck, str. 2237 a násl., a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1248/2009).
Žalobkyně spojuje nepřikázané jednatelství, z něhož žalovanému měl vzniknout prospěch, s tím, že jeho právní předchůdce - jeden z vlastníků žalovaného (A+B družstvo), pověřený výkonem pravomoci statutárního orgánu žalovaného, mimo rámec svého oprávnění - sjednal vlastním jménem ručitelský závazek za dluh ze smlouvy o půjčce ve výši 1,500.000,- Kč uzavřené mezi věřitelem Madal s. r. o. a dlužníkem Glober, s. r. o. (zhotovitelem opravy domu žalovaného). Žalobkyně prosazuje, že jednáním A+B družstva, které se zaručilo za splacení půjčky poskytnuté přímo zhotoviteli díla, se žalovanému dostalo užitku. Je proto povinen nahradit jednajícímu náklady, které ve prospěch žalovaného vynaložil. Protože se jimi rozumí nejen hotové výdaje (jak dovozuje odvolací soud), ale i převzaté závazky, je povinen jednatele převzatého závazku zprostit. Žalobkyně při své argumentaci ovšem zcela pominula, že předmětem smlouvy o půjčce a ručitelského závazku A+B družstva vůči věřiteli Madal s. r. o. nebyly majetkové hodnoty žalovaného, takže ve smyslu výše podaného výkladu nelze vůbec uvažovat o jednatelství bez příkazu podle §742 či §743 obč. zák. Za této situace je již bezpředmětné zabývat se tím, zda v posuzovaném případě byly splněny další zákonné předpoklady nepřikázaného jednatelství a z něho vyplývajícího práva na náhradu nákladů.
Při posouzení přípustnosti dovolání v intencích §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. může být výjimečně relevantní i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu. Výtky žalobkyně, že ji odvolací soud nepoučil podle §118a o. s. ř. a že jeho rozsudek je částečně nepřezkoumatelný (vystihující dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), však přesah do roviny zásadního posouzení procesních předpisů zjevně postrádají.
Lze uzavřít, že žalobkyně neotevřela k dovolacímu přezkumu žádnou právní otázku zásadního právního významu, která by byla způsobilá založit přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Nepřípustné dovolání proto dovolací soud odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před 1. 3. 2012 - srovnej čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2012) a z částky 2.463,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 27. února 2013
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu