ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3558.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3558/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně CF FLOP, s.r.o., se sídlem v Brně - Sever, Lesná, Nejedlého 383/11, zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 1493/8, proti žalované L. K. , o 88.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 12 C 113/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2011, č.j. 71 Co 125/2010-183, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2011, č.j. 71 Co 125/2010-183, se odmítá .
II. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 3. 2010, č.j. 12 C 113/2006-140, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 7. 2010, č.j. 12 C 113/2006-164, se zastavuje .
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 3. 2010, č.j. 12 C 113/2006-140 (ve znění opravného usnesení ze dne 15. 7. 2010, č.j. 12 C 113/2006-164), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolatelka předně napadá právní závěr odvolacího soudu, že její právo na zaplacení smluvní pokuty je promlčeno. K tomu je třeba uvést, že odvolací soud sice při formulaci uvedeného úsudku nerespektoval závěry zastávané judikaturou Nejvyššího soudu, samotný závěr o promlčení uplatněného práva však této judikatuře odpovídá.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. rozsudek ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 29 Odo 847/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 36/2003, rozsudek ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2637/2008) zaujal právní názor, podle něhož je-li smluvní pokuta sjednána procentní sazbou ze stanovené částky za každý den prodlení, vzniká věřiteli za každý den trvání prodlení samostatné právo na smluvní pokutu, neboť dlužník opětovně každým dnem prodlení porušuje svoji povinnost plnit řádně a včas. Smluvní pokuta totiž není tak jako úroky z prodlení příslušenstvím pohledávky ani opětujícím se plněním, které by bylo možné věřiteli soudním rozhodnutím přiznat i do budoucna, ale samostatným majetkovým nárokem. Zatímco v případě povinnosti dlužníka platit úroky z prodlení se splněním závazku, která nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení, a tímto dnem počíná běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo na úroky z prodlení promlčí jako „celek“ (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006), u práva na smluvní pokutu, která je sjednána procentní sazbou z dlužné částky za každý den prodlení, běží promlčecí doba u každého jednotlivého práva na smluvní pokutu samostatně a nepromlčuje se tudíž jako celek. Uvedené závěry lze vztáhnout i na smluvní pokutu, která byla sjednána pevnou částkou za každý den prodlení. Žalobkyni tak vznikalo za první a každý následující den prodlení se zaplacením dlužného nájemného právo na smluvní pokutu ve sjednané výši. Závěr o začátku běhu promlčecí doby u (každého) práva na smluvní pokutu je přitom závislý na zjištění, zda si smluvní strany sjednaly splatnost smluvní pokuty. Pokud tak neučinily a splatnost nebyla ani jinak určena - jak odpovídá skutkovým zjištěním v souzené věci - platí, že promlčecí doba začala běžet dnem následujícím po vzniku práva na smluvní pokutu (§563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“, srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 11. 1981, sp. zn. Cz 99/81, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 28/1984).
Žalobkyně se původně žalobou podanou 12. 9. 2005 domáhala zaplacení 98.000,- Kč jako části 20,5% smluvní pokuty sjednané ve výši 1.000,- Kč denně za období od 10. 9. 2001 do 31. 12. 2002. Podáním učiněným do protokolu u jednání před soudem prvního stupně 3. 3. 2009 změnila žalobu tak, že uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.000,- Kč denně za období od 24. 9. 2002 do 31. 12. 2002; změnu žaloby soud prvního stupně připustil (§95 o.s.ř.). Tříletá (§101 obč. zák.) promlčecí doba u (každého) práva na zaplacení smluvní pokuty za období od 24. 9. 2002 do 31. 12. 2002 počala běžet dnem následujícím po vzniku (každého) práva na uvedenou smluvní pokutu, tj. od 25. 9. 2002 do 1. 1. 2003, a uplynula 24. 9. 2005 až 31. 12. 2005. Je tak zřejmé, že ke dni, kdy žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu změněnou žalobou (tj. k 3. 3. 2009), bylo její právo promlčeno.
Námitkami dovolatelky stran přiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty se dovolací soud nezabýval, neboť odvolací soud věc z tohoto pohledu s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení neposuzoval.
Nejvyšší soud proto dovolání, pokud směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolatelka výslovně napadla i rozsudek soudu prvního stupně. Rozsudek soudu prvního stupně však dovoláním úspěšně napadnout nelze. Z ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. plyne, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o.s.ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti tomuto rozsudku podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1, věty první, o.s.ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; žalované, která by na jejich náhradu měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly. Za takové náklady nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání z 3. 11. 2011, které učinila (e-mailem bez elektronického podpisu) JUDr. M. U.; jednak nedoložila své oprávnění žalovanou v řízení zastupovat, jednak vyjádření vůbec nevystihuje důvod, pro který bylo dovolání odmítnuto, resp. dovolací řízení zastaveno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2013
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu