ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3604.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 3604/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně REMART CZ s.r.o. , se sídlem v Táboře, Nerudova 3078 (identifikační číslo 28068980), zastoupené JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem v Táboře, Čelkovická 445, proti žalované E. M. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Adamem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, o 125.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 24 C 173/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 21. 6. 2012, č.j. 15 Co 315/2012-130, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.744,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Aleše Janů, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 16. 12. 2011, č.j. 24 C 173/2011-47, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále též jen „o.s.ř.“), a přípustnost nelze dovodit ani z §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., který ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatelka sice ohlásila uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti však uplatnila dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o.s.ř. mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, jehož užití je v případě dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. vyloučeno (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Podstatu dovolání totiž tvoří námitky, kterými zpochybňuje skutkový závěr, že sjednala s žalobkyní (zprostředkovatelskou) smlouvu, jíž se dohodly na provizi ve výši 5%. Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by se odvolací soud nezmýlil ve svých skutkových zjištěních, a pokud by zohlednil tvrzení žalované, že s žalobkyní nikdy nejednala, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že zprostředkovatelskou smlouvu účastnice platně neuzavřely a že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována. Jelikož je kritika právního posouzení věci založena výlučně na námitkách nesprávnosti skutkových zjištění, je pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenná.
Námitka žalované, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo nepředvídatelné, neboť účastníkům se dostalo poučení podle §119a o.s.ř., aniž jim však soud sdělil, jaké závěry z provedených důkazů vyvozuje, vystihuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., k němuž se při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. - jak bylo vyloženo výše - nepřihlíží. Uvedený dovolací důvod by vystihovaly i zbývající výtky (že výroková část rozhodnutí soudu prvního stupně neodpovídá jeho odůvodnění, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé); v poměrech souzené věci je však žalovaná nekonkretizovala.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 6.100,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 1.344,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. května 2013
JUDr. Pavel Krbek.
předseda senátu