ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3905.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 3905/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně V. D. , zastoupené JUDr. Hanou Nenadálovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Apolinářská 6, proti žalované D. M. , zastoupené JUDr. Evou Červenou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Střelniční 10, o 339.132,77 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 13 C 250/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2012, č.j. 11 Co 17/2012-237, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.960,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Evy Červené, advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, kterým krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 11. 4. 2011, č.j. 13 C 250/2009-170, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 12. 2011, č.j. 13 C 250/2009-220, jímž Okresní soud ve Frýdku - Místku zamítl žalobu o zaplacení částky 339.132,77 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 [srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. (dále jen „o.s.ř.“)], a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Žalobkyně sice ohlásila (také) dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., ale uplatnila ho procesně neregulérním způsobem, tj. tak, že zpochybnila skutkové zjištění, z něhož soudy obou stupňů vycházely. Svůj názor, že smlouva o sdružení z 21. 9. 2004 není neplatným právním úkonem pro nemožnost plnění (§37 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“) a pro rozpor s dobrými mravy (§39 obč. zák.), vystavěla na vlastní verzi skutku (že k naplnění účelu smlouvy nebylo zapotřebí, aby obě účastnice sjednaly s Allianz pojišťovnou, a.s., smlouvu o obchodním zastoupení, nýbrž stačilo oprávnění žalobkyně vykonávat zprostředkovatelskou činnost v oblasti pojišťovnictví, že jejím motivem nebylo zajistit si příjem z provizí ze smluv již dříve uzavřených, a že žalovaná jednala v rozporu s dobrými mravy, neboť využila její náklonnosti a kontaktů k tomu, aby na sebe převedla celý pojistný kmen, ačkoli jen díky žalobkyni nedostala výpověď z pracovního poměru). Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svém skutkovém závěru a vzal v úvahu shora uvedené skutečnosti, musel by návazně dospět k tomu, že smlouva o sdružení je platná. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska této výtky nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumávat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.; skutkový základ sporu nelze zpochybnit.
Dovolací soud nepřihlíží nejen k výtkám zpochybňujícím skutkový stav (viz výklad shora), ale ani k okolnostem podřaditelným dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (srov. §237 odst. 3, část věty za středníkem, o.s.ř.). Bezcenné jsou proto námitky žalobkyně, že soud prvního stupně neprovedl všechny jí navržené důkazy a že „jednostranně“ se opřel o svědeckou výpověď Ing. P. H.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl.ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 9.660,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 17. června 2013
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu