ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.425.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 425/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. V. , zastoupeného JUDr. Tomášem Chňoupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalovanému L. Z. , zastoupenému JUDr. Boleslavem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Brně, Malinovského nám. 4, o zaplacení 270.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 22 C 11/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. září 2009, č. j. 12 Co 120/2009-266, takto:
I. Dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náklady dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 22 C 11/2005-198, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 270.000,- Kč spolu s v rozsudku blíže specifikovaným příslušenstvím, dále zastavil řízení ohledně úroku z prodlení ve výši 5,5 % z částky 270.000,- Kč za dobu od 10. 7. 2002 do 11. 8. 2004 a zamítl žalobu, v části kterou se žalobce domáhal po žalovaném úroku z prodlení ve výši 5,5 % z částky 270.000,- Kč za dobu od 12. 8. 2004 do 28. 12. 2004 a ve výši 2,5 % z částky 270.000,- Kč za dobu od 29. 12. 2004 do zaplacení. Současně rozhodl o nákladech řízení. Učinil tak poté, co jeho předchozí rozhodnutí ve věci ze dne 20. ledna 2006, č. j. 22 C 11/2005-95, bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. července 2006, č. j. 12 Co 655/2006-109.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. září 2009, č. j. 12 Co 120/2009-266, ve znění opravného usnesení ze dne 16. října 2009, č. j. 12 Co 120/2009-275, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Rozhodl současně o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozhodnutí dovolacího soudu podal žalobce dne 13. 1. 2013 dovolání.
Z ustanovení §103 a §104 odst. 1, věty první, ve spojení s §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v jeho znění do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II. bod 7 zákona 404/2012 Sb. dále jen „o. s. ř.“), vyplývá, že v dovolacím řízení přihlíží dovolací soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení); jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, dovolací řízení zastaví. Jestliže účastník ztratí po zahájení dovolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo dovolací řízení skončeno, posoudí dovolací soud podle povahy věci, zda v dovolacím řízení může pokračovat. Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, dovolací soud dovolací řízení o dovolání zastaví (§107 odst. 1 a §104 odst. 1 ve spojení s §243c o. s. ř.).
Ze spisu se podává, že žalobce po zahájení dovolacího řízení (13. 1. 2010) dne 11. února 2011 zemřel. Usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. srpna 2012, č. j. 51 D 205/2011-248, byla nařízena likvidace dědictví v souladu s §175t o. s. ř.. Usnesení nabylo právní moci dne 21. září 2009.
Protože dovolatel zemřel a nemá procesní nástupce ve smyslu §107 odst. 2 o. s. ř., nezbylo soudu, než dovolací řízení podle ustanovení §107 odst. 5, věty první, ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř. zastavit, aniž se zabýval případnou otázkou přípustnosti a důvody dovolání.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 4 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. dubna 2013
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu