ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.594.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 594/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky-Ministerstva vnitra , Praha 7, Nad Štolou 936/3 , proti žalované IFM GROUP a. s. se sídlem v Brně, Křenová 479/71, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, o 11.501.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 249/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 2011, č. j. 37 Co 133/2010-145, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. dubna 2009, č. j. 13 C 249/2008-94, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 11.501.100,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti žalované. Vzal za prokázané, že účastnice uzavřely dne 4. 7. 2008 smlouvu o prodeji areálu zahrnujícího budovy a pozemky v k. ú. K. za kupní cenu 115.011.000,- Kč (dále jen „kupní smlouva“ nebo „předmětná smlouva“). Pro případ její opožděné úhrady byla v čl. III. odst. 3 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši deseti procent z kupní ceny; zároveň byl určen okamžik její splatnosti. V případě nezaplacení kupní ceny měla žalobkyně právo od smlouvy odstoupit. Dopisem ze dne 8. 10. 2008 žalovaná žalobkyni sdělila, že od smlouvy odstupuje, neboť dodatečně zjistila, že zakoupené nemovitosti nebude moci použít k zamýšlenému účelu. Soud prvního stupně uzavřel, že ze smlouvy ani podle zákona neměla žalovaná právo odstoupit od smlouvy, neboť od počátku věděla, k jakému stavebnímu účelu bude možno nemovitosti použít, a důvodem, proč nezaplatila kupní cenu, bylo nezískání úvěru. Ujednání o smluvní pokutě považoval soud prvního stupně za platné a požadavek na její zaplacení shledal důvodným.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. července 2011, č. j. 37 Co 133/2010-145, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Ztotožnil se se závěrem, že kupní smlouva podléhá režimu občanského a nikoli obchodního zákoníku, tj. §544 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“), a že výše smluvní pokuty je přiměřená. Zdůraznil, že povinnost platit smluvní pokutu není dotčena tím, že žalobkyně následně (pro nezaplacení kupní ceny) odstoupila od kupní smlouvy. V souladu s §118 odst. 5 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, není smlouva neplatná, neboť i přesto, že žalobkyni byla uložena pokuta za nedodržení postupu podle tohoto zákona, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) neuložil zákaz jejího plnění. K námitce neplatnosti kupní smlouvy z důvodu, že vláda České republiky při udělení výjimky z trvalé neupotřebitelnosti majetku státu neuvedla důvody takového postupu, což má mít podle žalované za následek stav, jako by výjimka nebyla udělena, odvolací soud uvedl, že usnesením vlády ze dne 4. 2. 2008 byla podle §21 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon o majetku České republiky“), povolena výjimka z trvalé neupotřebitelnosti účelového areálu K., tj. majetku, který se stal předmětem převodu vlastnictví podle uzavřené kupní smlouvy. Podle odvolacího soudu je vyloučeno přezkoumávat uvedené usnesení vlády, neboť to zákon zakazuje. K námitce neplatnosti kupní smlouvy, založené na úsudku, že výjimku lze udělit až k uzavřené kupní smlouvě (a nikoli předem), dodal, že postup předpokládaný ustanoveními §44 odst. 3 a 4 zákona o majetku České republiky byl dodržen. Elektronická aukce, na jejímž základě byla vybrána žalovaná, se kterou byla uzavřena kupní smlouva, je podobná veřejné dražbě, a souhlas ke smlouvě se uděluje předem.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaná (dále též „dovolatelka“) spojuje ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se zásadním právním významem rozsudku odvolacího soudu, uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že sice není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí vlády o povolení výjimky z trvalé neupotřebitelnosti majetku České republiky, avšak je povinen zkoumat, zda takové rozhodnutí je náležitě odůvodněno. Jen za takového stavu udělená výjimka má za následek, že právní úkon, k němuž byla udělena, je platný. Není-li rozhodnutí o výjimce odůvodněno, tzn. že z něj nelze zjistit, zda byly dány mimořádné (závažné) důvody pro její udělení, pak i přesto, že vláda o ní rozhodla, nastává situace, jako by výjimka udělena nebyla a kupní smlouva je proto neplatná. Ustanovení §44 odst. 1 zákona o majetku České republiky vylučuje z přezkumné činnosti soudů jen samotná rozhodnutí, splnění zákonných podmínek pro tato rozhodnutí však z přezkumu nevyjímá. Dovolatelka akcentuje, že podle §22 odst. 3 zákona o majetku České republiky smlouvy o převodu nemovitostí, které se evidují v katastru nemovitostí, vyžadují schválení Ministerstvem financí. Přitom podle §44 odst. 3 téhož zákona se výjimky a schválení poskytují k již uzavřené smlouvě, přičemž jen v případě veřejné dražby se výjimka povoluje a schválení se poskytuje před navržením dražby, tj. před uzavřením smlouvy o provedení dražby. Předmětné nemovitosti nebyly prodány ve veřejné dražbě podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, nýbrž na základě kupní smlouvy ze dne 4. 7. 2008. Vláda proto měla udělit výjimku nebo Ministerstvo financí mělo smlouvu schválit až po uzavření kupní smlouvy, což se nestalo. Je-li podle §44 odst. 4 zákona o majetku České republiky výjimka a schválení podmínkou platnosti právního úkonu, pak kupní smlouva ze dne 4. 7. 2008 je neplatná. V důsledku toho nemůže být důvodný požadavek na zaplacení smluvní pokuty, která zajišťovala včasnost zaplacení kupní ceny. Dovolatelka není srozuměna se závěrem, že smlouva o provedení elektronické aukce je platná, neboť ÚOHS neuložil podle §118 odst. 5 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, zákaz jejího plnění. Má zato, že smlouva mezi žalobkyní a společností Clanroy Sales, a. s. ze dne 5. 6. 2008 o poskytování služeb provedením elektronické aukce je neplatná podle §39 obč. zák. pro porušení zákona o veřejných zakázkách, za což ÚOHS uložil pokutu. V důsledku neplatnosti smlouvy o provedení elektronické aukce je neplatná samotná aukce a na jejím základě s vybraným zájemcem (žalovanou) uzavřená kupní smlouva. Závěr odvolacího soudu, že smlouva o provedení elektronické aukce je platná, neboť ÚOHS neuložil zákaz jejího plnění podle §118 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách, nepovažuje dovolatelka za správný, neboť citované ustanovení bylo do zákona včleněno až novelou provedenou zákonem č. 417/2009 Sb., tj. s účinností od 1. 1. 2010. Do té doby na smlouvy uzavřené v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách (zde smlouva o provedení elektronické aukce) platila obecná kritéria neplatnosti podle §39 obč. zák. S tímto odůvodněním žalovaná navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla dovolání z důvodu nepřípustnosti odmítnout, popř. jako nedůvodné zamítnout.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro výklad §21 odst. 2 a §44 odst. 2 zákona o majetku České republiky, jakož pro posouzení platnosti kupní smlouvy, jíž předcházela elektronická aukce podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, neboť v rozhodovací činnosti dovolacího soudu nebyl výklad těchto ustanovení dotčené právní otázky dosud podán.
Žalovaná nenamítá, že je řízení postiženo některou z vad uvedených v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. ani jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož nic takového neplyne ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak byl obsahově vymezen.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §21 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „zákon o majetku České republiky“), nejde-li o prodej zboží v obchodě nebo jiný smluvní převod v rámci stanoveného předmětu činnosti, lze do vlastnictví právnické nebo fyzické osoby převést smlouvou věc pouze za podmínek uvedených v ustanovení §22 až 24 a jen tehdy, je-li tato věc pro stát trvale nepotřebná (§14 odst. 7, §19 odst. 3). Ze závažných důvodů a po předchozím vyjádření Ministerstva financí může vláda povolit výjimku z podmínky trvalé nepotřebnosti podle odstavce 1. Tím není dotčen postup podle ustanovení §22 odst. 1 a 2; ustanovení §22 odst. 3 až 6 a §23 se však nepoužijí (odst. 2).
Podle §14 odst. 7 zákona o majetku České republiky stane-li se majetek nepotřebným a o nepotřebnosti rozhodl písemně vedoucí příslušné organizační složky, popřípadě jím písemně pověřený jiný vedoucí zaměstnanec organizační složky, naloží příslušná organizační složka s majetkem způsoby a za podmínek podle tohoto zákona. Za nepotřebný se pro tyto účely považuje zejména majetek, který přesahuje potřeby příslušné organizační složky, anebo majetek, na jehož ponechání státu přestal být veřejný zájem, v případě věcí též takové věci, které pro ztrátu, popřípadě zastarání svých technických a funkčních vlastností nebo pro nepřiměřenou nákladnost provozu nemohou sloužit svému účelu.
Podle §19 odst. 3 zákona o majetku České republiky příslušné organizační složky (§9 a 11) nakládají s majetkem ve prospěch právnických a fyzických osob podle dalších ustanovení tohoto zákona teprve poté, neprojeví-li o majetek ani na základě širší nabídky zájem jiná organizační složka. Postup při nakládání s majetkem, o který neprojevily zájem jiné organizační složky ani jiné právnické nebo fyzické osoby, upraví prováděcí právní předpis.
Podle §44 odst. 1 zákona o majetku České republiky výjimky se povolují a schválení a předchozí souhlas podle tohoto zákona se poskytují pouze pro jednotlivé případy a jsou součástí projevu vůle a právního úkonu státu (§7). Na toto rozhodování se nevztahují předpisy o správním řízení a učiněná rozhodnutí nepodléhají přezkoumání soudem.
Podle §44 odst. 3 zákona o majetku České republiky výjimka se povoluje a schválení se poskytuje k již uzavřené smlouvě nebo jinému provedenému právnímu úkonu, pokud to jeho povaha nebo zvláštní právní předpisy nevylučují.
Podle §44 odst. 4 zákona o majetku České republiky povolení výjimky, schválení i předchozí souhlas jsou podmínkou platnosti právního úkonu, k němuž se poskytují.
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, v návaznosti na obsah spisu, vyplývá, že usnesením vlády České republiky č. 116/2008 ze dne 4. 2. 2008, o změně usnesení vlády ze dne 15. 2. 2006, č. 145, k rozvoji podnikání a dopravní infrastruktury v návaznosti na silniční okruh kolem Prahy, pod bodem II. povolila v souladu s ustanovením §21 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, výjimku z trvalé nepotřebnosti podle §21 odst. 1 tohoto zákona, účelového areálu K. v obci a v katastrálním území K., okres P.-v., uvedeného v části II příloze č. 1 materiálu č. j. 105/08. Dne 4. 7. 2008 pak žalobkyně uzavřela smlouvu, podle níž prodala žalované blíže specifikované nemovitosti v k. ú. K. (čl. I. odst. 1 smlouvy), se kterými bylo oprávněno hospodařit Ministerstvo vnitra. Kupní cena byla sjednána částkou 115.011.000,- Kč a byl dohodnut způsob její splatnosti (čl. II. odst. 1 a 2 smlouvy). Pro případ, že kupující (žalovaná) neuhradí řádně a včas část kupní ceny podle odst. 2 písm. b) této smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % kupní ceny, a bylo ujednáno, že se stává splatnou třetí pracovní den následující po dni, v němž uplynula lhůta stanovená v odst. 2 písm. b), a to na účet uvedený ve stejném odstavci (čl. III. odst. 3 smlouvy). Jestliže kupující neuhradí část kupní ceny v souladu s ustanovením čl. III. odst. 2 písm. b) této smlouvy, má prodávající (žalobkyně) právo od smlouvy odstoupit. Nárok na zaplacení smluvní pokuty tím není dotčen (čl. IV. odst. smlouvy). V čl. VII. smlouvy smluvní strany konstatovaly, že vláda České republiky shora citovaným usnesením povolila výjimku z trvalé nepotřebnosti prodávaných nemovitostí, a z tohoto důvodu kupní smlouva nepodléhá schválení podle §22 zákona o majetku České republiky.
Účelem zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, je (mimo jiné) stanovit závazná pravidla pro hospodaření a nakládání s majetkem státu, jako jedním ze způsobů hospodaření. Majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností (...) Organizační složka státu je přitom povinna počínat si tak, aby svým jednáním majetek státu nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z něj (srovnej §14 odst. 1 zákona o majetku České republiky). S takovým majetkem může být nakládáno (může být prodán v souladu s §21 odst. 1 zákona o majetku České republiky) jedině tehdy, jde-li o majetek nepotřebný (tento stav musí být relativně trvalý) a o nepotřebnosti rozhodl písemně vedoucí příslušné organizační složky, popřípadě jím písemně pověřený jiný vedoucí zaměstnanec organizační složky. Za nepotřebný se pro tyto účely považuje zejména majetek, který přesahuje potřeby příslušné organizační složky, anebo majetek, na jehož ponechání státu přestal být veřejný zájem, v případě věcí též takové věci, které pro ztrátu, popřípadě zastarání svých technických a funkčních vlastností nebo pro nepřiměřenou nákladnost provozu nemohou sloužit svému účelu (§14 odst. 7 věta druhá zákona o majetku České republiky). Aby bylo zajištěno kvalifikované posouzení vhodnosti zcizení majetku státu v případech předpokládaných ustanovením §21 odst. 1 citovaného zákona, a tak zabráněno nedůvodnému zmenšování jeho rozsahu, popř. prodeji za nevýhodnou cenu, zákon vyžaduje, aby smlouva o převodu nemovité věci, která se eviduje v katastru nemovitostí, jakož i smlouva o převodu bytu a nebytového prostoru (mimo zákonem vyjmenované výjimky), byla schválena Ministerstvem financí (srovnej §22 odst. 3 citovaného zákona). Zásada, podle níž lze majetek státu prodat jen v případě jeho (relativně) trvalé nepotřebnosti, může být v závažných případech prolomena povolením výjimky ze strany vlády (srovnej §21 odst. 2 větu druhou citovaného zákona). Rozhodne-li vláda o povolení výjimky z podmínky trvalé nepotřebnosti, kupní smlouva o takovém nepotřebném (nemovitém) majetku státu již nepodléhá schválení Ministerstvem financí (srovnej §21 odst. 2 část věty za středníkem zákona o majetku České republiky); povolení výjimky zůstává podmínkou platnosti kupní smlouvy o majetku, jehož se výjimka týkala (§44 odst. 4 zákona o majetku České republiky). Se zřetelem ke shora řečenému tedy platí, že rozhodla-li vláda o výjimce před uzavřením kupní smlouvy, byl tento postup správný, neboť nejprve musela rozhodnout o nepotřebnosti blíže identifikovaného majetku státu, a až poté jej bylo možno prodat; tomuto ostatně odpovídá i způsob, jakým se realizuje prodej nepotřebného majetku podle §14 odst. 7 zákona o majetku České republiky. Neuplatní se tak obecné pravidlo zakotvené v §44 odst. 3 zákona o majetku České republiky, tj. že výjimku lze udělit až k uzavřené smlouvě nebo jinému provedenému právnímu úkonu, neboť má zde přednost aplikace §21 odst. 2 věty prvé citovaného zákona. Z těchto důvodů se neprosadí právní názor dovolatelky, že kupní smlouva nebyla schválena Ministerstvem financí, a je tedy neplatná.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. brojí žalovaná proti závěru, že soudy nejsou oprávněny přezkoumávat rozhodnutí vlády o povolení výjimky s argumentací, že není-li takové rozhodnutí odůvodněno, nebyla výjimka řádně udělena.
Nutno připomenout, že postup příslušných orgánů státu při prodeji státního majetku je sice postupem státu, nicméně nikoli státu jako nositele veřejné moci, ale státu jako dosavadního vlastníka nabízeného majetku, jehož dispozice je výrazem a důsledkem vlastníkovy vůle (srov. obdobně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. dubna 1998, sp. zn. III. ÚS 380/97, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 10, pod č. 27). Z právní úpravy je zřejmé, že veřejný zájem na tom, aby se státním majetkem bylo nakládáno šetrně a aby hospodaření státu nebylo zatěžováno prodejem majetku v rozporu s právními předpisy či pro stát nevýhodně, je chráněn systémem opatření, která nesměřují přímo k nabyvateli (ačkoliv se jimi může cítit být omezen, jsou to pravidla daná pro každý případ převodu a musí s nimi počítat), nýbrž korigují počínání samotných konkrétních organizačních složek státu tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. 25 Cdo 312/2005, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2008). Podle §44 odst. 1 věty druhé zákona o majetku České republiky se na rozhodování o povolení výjimek, na schvalování a udělení předchozího souhlasu nevztahují předpisy o správním řízení a učiněná rozhodnutí nepodléhají přezkoumání soudem. Z citovaného ustanovení nevyplývá povinnost uvést v rozhodnutí o povolení výjimky důvody, pro které je podle vlády konkrétní majetek státu pro něj nadále neupotřebitelný přesto, že rozhodnutí o tom musí být písemná (§44 odst. 2 zákona o majetku České republiky). Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li, že požadavek odůvodnění rozhodnutí o udělení výjimky z nepotřebnosti majetku státu expressis verbis plyne ze znění §44 odst. 1 zákona o majetku České republiky. Podle §44 odst. 2 citovaného zákona o povolení výjimky se rozhoduje písemně a na základě zdůvodněné a doložené žádosti příslušné organizační složky. Nejde tedy o požadavek odůvodnění rozhodnutí o povolení výjimky, nýbrž o odůvodnění žádosti o její udělení. Je nepochybné, že nepodléhá-li soudnímu přezkumu rozhodnutí o povolení výjimky (a to ani ve formě řešení předběžné otázky), nelze dedukovat, že takové rozhodnutí musí obsahovat odůvodnění; podmínkou platnosti právního úkonu, jemuž předcházelo udělení výjimky, není odůvodnění rozhodnutí o udělení výjimky (o okolnostech naplnění podmínek pro její udělení), nýbrž jen rozhodnutí o tom, že se výjimka uděluje; nelze-li samotná rozhodnutí přezkoumávat, nemůže se soud zabývat existencí odůvodnění závěru, že byly dány „závažné důvody“ podle §21 odst. 2 zákona o majetku České republiky k udělení výjimky.
Dovolatelka dále prosazuje názor, že kupní smlouva ze dne 4. 7. 2008 je neplatná podle §39 obč. zák., neboť elektronickou aukci realizovala společnost Clanroy Sales, a. s., kterou vybralo Ministerstvo vnitra v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách, za což mu Úřad na ochranu hospodářské soutěže uložil pokutu.
Tento důvod neplatnosti kupní smlouvy neobstojí.
Účelem zákona 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ve znění účinném do 31. 12. 2009 (srovnej čl. II bod 1. a 2. zákona č. 417/2009 Sb. - dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), je v souladu s příslušnými předpisy Evropských společenství zejména zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky, založené na principu transparentnosti, zákazu diskriminace, rovného zacházení (§6 zákona o veřejných zakázkách), vzájemného uznávání a proporcionality. Veřejnou zakázkou je zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb (§10 zákona o veřejných zakázkách) nebo úplatné provedení stavebních prací (§7 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách). Prostředkem pro hodnocení nabídek v otevřeném řízení, užším řízení, jednacím řízení s uveřejněním nebo ve zjednodušeném podlimitním řízení [§21 odst. 1 písm. a), b), c) a d) zákona o veřejných zakázkách] může být elektronická aukce (§96 a násl. zákona o veřejných zakázkách). Výkonem dohledu nad dodržováním zákona o veřejných zakázkách, při kterém přezkoumává zákonnost úkonů zadavatele s cílem zajistit zachování shora uvedených zásad, je pověřen Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele se zahajuje na písemný návrh stěžovatele nebo z moci úřední a je formou správního řízení. Podle právní úpravy platné do 31. 12. 2009 v případech, kdy zadavatel nedodržel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy , mohl ÚOHS uložit nápravné opatření tím, že zrušil zadání veřejné zakázky nebo jen jednotlivý úkon zadavatele, jinak řízení zastavil (srovnej §118 zákona o veřejných zakázkách). Kromě tohoto nápravného opatření mohl ÚOHS uložit za spáchání správních deliktů vyjmenovaných v §120 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách pokutu podle §120 odst. 2 téhož zákona.
Dovolatelkou zmiňovaným rozhodnutím ze dne 28. listopadu 2008, č. j. S239/2008/VZ-24107/2008/530/Ra, ÚOHS ve věci zadavatele – České republiky – Ministerstva vnitra a vybraného uchazeče – Clanroy Sales a. s. rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle §120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách ve znění pozdějších předpisů tím, že před uzavřením smlouvy č. 104/2008 ze dne 5. 6. 2008, jejímž předmětem bylo zajištění elektronické aukce a souvisejících služeb za účelem prodeje nemovitostí, nedodržel postup stanovený v §21 o veřejných zakázkách a neprovedl zadávací řízení, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Za to mu ÚOHS uložil pokutu ve výši 50.000,- Kč ; rozhodnutím ze dne 14. dubna 2009, č. j. R203/2008/02-4472/2009/310-JVa, předseda ÚOHS shora uvedené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl (obě rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – www.uohs.cz).
Lze souhlasit s dovolatelkou, že odvolací soud nesprávně aplikoval při formulaci svého závěru, že smlouva o poskytování služeb provedením elektronické aukce ze dne 5. 6. 2008 je platná, zákon č. 137/2006 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2010, ačkoli správné bylo vycházet z jeho znění před novelou provedenou zákonem č. 417/2009 Sb. (viz čl. II. bod 1. uvedené novely). Toto pochybení se však neprojevilo na věcné správnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Nutno zdůraznit, že žádné ustanovení zákona o veřejných zakázkách nespojuje s porušením podmínek pro zadání veřejné zakázky neplatnost uzavřené smlouvy, kterou se veřejná zakázka realizuje. Zákon o veřejných zakázkách ve znění účinném do 31. 12. 2009 orgánu vykonávajícímu dozor v oblasti veřejných zakázek pouze umožňoval v souvislosti s porušením tohoto zákona přijímat nápravná opatření, popř. rozhodovat o správních deliktech v této oblasti veřejného zájmu. Nápravné opatření spočívající ve zrušení zadání veřejné zakázky nebo jednotlivého úkonu zadavatele bylo ovšem možno vydat jen do okamžiku předcházejícímu uzavření smlouvy, pro kterou se zadávala veřejná zakázka. Nelze přehlédnout, že zákon č. 137/2006 Sb. reguluje v souladu s předpisy Evropských společenství oblast veřejného práva, v níž se neuplatní instituty práva soukromého, tj. např. neplatnost právního úkonu podle §39 obč. zák. Proto i přes uloženou správněprávní sankci za porušení podmínek zákona č. 137/2006 Sb. nelze dovodit, že provedená elektronická aukce je neplatná a neplatnou je z tohoto důvodu i na ni navazující kupní smlouva uzavřená s žalovanou.
Úsudek o tom, že s porušením zákona o veřejných zakázkách není spojen závěr o neplatnosti smlouvy, která měla být uzavřena na základě zadání veřejné zakázky, podporuje i právní úprava zadávání veřejných zakázek po 1. 1. 2010. Z důvodové zprávy k zákonu č. 417/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vyplývá, že se touto novelou vyjasňuje také otázka neplatnosti smluv uzavřených na realizaci veřejných zakázek. Tyto smlouvy mohou být z důvodu nedodržení postupů podle zákona o veřejných zakázkách považovány za neplatné (neplatnost z jiných důvodů tím není dotčena) pouze v případech, kdy je Úřadem uložen zákaz plnění smlouvy. Důvodem pro toto řešení je především situace, kdy Úřad sice zjistí správní delikt umožňující vyslovení zákazu plnění smlouvy, ale tento zákaz z důvodů hodných zvláštního zřetele nevysloví, čímž se má de facto umožnit dokončení plnění smlouvy. Bylo by nelogické v takovém případě považovat smlouvu za neplatnou. O platnosti či neplatnosti smlouvy Úřad přímo nerozhoduje, zůstává zde pravomoc soudu. Současně však nemůže dojít k prohlášení neplatnosti smlouvy na základě ostatních porušení zákona o veřejných zakázkách, které např. nemohly mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Přestože zákon č. 417/2009 Sb. na souzenou věc ze shora uvedených důvodů nedopadá, aktuální právní úprava jednoznačně vyjadřuje úmysl zákonodárce nepostihovat porušení podmínek zákona o veřejných zakázkách sankcí absolutní neplatnosti ve smyslu občanskoprávních předpisů uzavřené smlouvy, ale pouze spojovat s takovým porušením odpovědnost v rovině správněprávní (uložení zákazu plnění či finanční sankce).
Žalované se tak prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku a dovolací soud proto její dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Při zjišťování skutkového stavu věci může soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím řízení. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Dovolací soud proto nemohl přihlédnout k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. listopadu 2012, č. j. 4 C 558/2009, 4 C 558/2009-54, jímž byla zamítnuta žaloba žalované (v procesním postavení žalobkyně) proti žalobkyni (v procesním postavení žalované) o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 4. 7. 2008.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni, která by podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. července 2013
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu