ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.620.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 620/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) Mgr. P. D. a b) L. D. , zastoupených Mgr. Lucií Benešovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, proti žalovaným 1) R. M. , a 2) H. M. , oběma zastoupeným JUDr. Petrem Zimou, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 2127/13, o 180.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 350/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2011, č.j. 19 Co 119/2011-162, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2011, č.j. 19 Co 119/2011-162, se v měnícím výroku o věci samé a v nákladovém výroku ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalovaných domáhají zaplacení 180.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení z titulu smluvní pokuty za porušení povinnosti uzavřít kupní smlouvu.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 30. 7. 2010, č.j. 9 C 350/2006-125, žalobu zamítl a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze ve výroku uvedeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům 180.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši REPO sazby stanovené Českou národní bankou, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, zvýšené o sedm procentních bodů, od 25. 1. 2007 do zaplacení; co do úroků z prodlení za dobu od 23. 12. 2005 do 24. 1. 2007 zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování mandátní smlouvou ze dne 10. 10. 2005 a doplnil dokazování příjmovým pokladním dokladem ze dne 14. 11. 2005, zejména dovodil, že mandatář (ABF Realitní s.r.o.) byl žalovanými zmocněn nejen k sepisu, ale i k uzavření smlouvy o budoucí smlouvě, včetně ujednání o oboustranné sankci za neuzavření kupní smlouvy. Sjednal-li mandatář za žalované s žalobci smlouvu o budoucí smlouvě, v jejímž článku sedm byla pro případ, že některá ze smluvních stran na výzvu neuzavře vlastní realizační smlouvu, sjednána smluvní pokuta ve výši 180.000,- Kč, nepřekročil rozsah zplnomocnění. Odvolací soud konstatoval, že není vázán tím, jak byla v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 4/2006 vyřešena předběžná otázka platnosti smlouvy o smlouvě budoucí, a uvedl, že rozhodnutí zamítající žalobu o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu netvoří překážku věci pravomocně rozsouzené ve vztahu k žalobě o zaplacení smluvní pokuty z důvodu neuzavření kupní smlouvy. Námitky žalovaných ohledně rozhodčí doložky, spotřebitelské povahy smlouvy o budoucí smlouvě, výkladu mandátní smlouvy a rozporu smlouvy o budoucí smlouvě a jejího ujednání o smluvní pokutě s dobrými mravy neshledal odvolací soud důvodnými.
Rozhodnutí odvolacího soudu v jeho měnícím výroku věci samé napadli žalovaní dovoláním, jímž namítli, že spočívá na nesprávném právním posouzení a na nesprávném vyhodnocení provedených důkazů a že je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci. Prosazují, že smlouva o budoucí smlouvě nemá žádné účinky, neboť k jejímu uzavření chyběla jejich vůle; mandatáře k tomuto úkonu nezmocnili, takže uzavřením smlouvy překročil zmocnění. Mandatář jednal proti jejich zájmům, podepsal smlouvu o budoucí smlouvě přes vědomost, že žalovaní ji se zřetelem na ukončení mandátní i rezervační smlouvy uzavřít nehodlají, bez jejich vůle a vědomí zvýšil smluvní pokutu ze 120.000,- Kč na 180.000,- Kč, doplnil, že je splatná bez ohledu na subjektivní zavinění a že povinnost k zaplacení smluvní pokuty trvá i po případném zániku smlouvy o smlouvě budoucí. Žalovaní nesdílejí názor odvolacího soudu o tom, že není vázán pravomocným rozhodnutím o předběžné otázce platnosti smlouvy o smlouvě budoucí, resp. o její závaznosti, a odkazují na důvody uvedené v rozsudku Obvodního soud pro Prahu 5 ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 13 C 4/2006. Navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání - přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. - je důvodné.
Podle ustanovení §135 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný právní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odstavec 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odstavec 2).
Ustanovením, jež upravuje postup soudu v případech, kdy již bylo k tomu povolaným orgánem rozhodnuto o otázce, kterou sám řeší jako předběžnou, je právě §135 o.s.ř. O případ podle odstavce 1 nejde. K odstavci 2 pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3298/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50/2012, uvedl, že tam, kde soudy v různých věcech mezi týmiž účastníky řeší jako předběžnou stejnou otázku (zde otázku platnosti smlouvy o smlouvě budoucí, respektive její závaznosti pro žalované), by sice měly postupovat tak, aby při posuzování stejné skutečnosti nedospívaly k rozdílným právním závěrům, s přihlédnutím k tomu, že skutkový stav věci může být v různých řízeních zjištěn odlišně, však nelze vyloučit ani možnost, že si různé soudy vyřeší tutéž předběžnou otázku rozdílně (srov. mutatis mutandis též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 726/2009).
Závěr odvolacího soudu, že rozsudek ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 4/2006, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovaným uzavřít kupní smlouvu, nevytváří ve smyslu §159a odst. 5 o.s.ř. překážku věci pravomocně rozhodnuté v tomto řízení, v němž jde o zaplacení smluvní pokuty sjednané pro případ neuzavření kupní smlouvy, je tudíž správný. Ve světle toho, co uvedl Nejvyšší soud ve výše zmíněných rozsudcích, se však odvolací soud nedostatečně vypořádal s tím, proč ze závěrů přijatých Obvodním soudem pro Prahu 5 v rozsudku vydaném v řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 4/2006 (že smlouva o budoucí smlouvě žalované nezavazuje) nevycházel; vazba na ustanovení §135 odst. 2 o.s.ř. je v jeho rozhodnutí opomenuta. Nevyjádřil se tedy k tomu, zda a v jakém směru byl skutkový stav zjištěný v této věci natolik odlišný od skutkového stavu, z něhož vyšel soud v řízení o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, že dovoloval prolomení principu právní jistoty potud, že ve dvou různých řízeních mezi týmiž účastníky byla otázka závaznosti žalovaných smlouvou o smlouvě budoucí, resp. otázka platnosti této smlouvy posouzena odlišně. Povinnosti vypořádat se s úpravou obsaženou v §135 odst. 2 o.s.ř. se odvolací soud nezhostil závěrem, podle kterého absence nepodstatných náležitostí ve smlouvě, jako je splatnost kupní ceny, předání bytu apod., nemůže způsobit její neplatnost; odvolací soud se tím vymezil toliko proti právním závěrům soudu prvního stupně v této věci.
Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem je v popsaném směru neúplné a tudíž nesprávné.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl užit opodstatněně a jeho prostřednictvím se žalovaným podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu - aniž se zabýval zbývajícími námitkami dovolatelů - zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2013
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu