ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.631.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 631/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Ústavu pro péči o matku a dítě, příspěvkové organizace se sídlem Praha 4, Podolské nábřeží 157/36, identifikační číslo: 000 23 698, zastoupené JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 4, Zelený pruh 95/97, proti žalované M. T. H. N. , zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem Praha 9, Jandova 8, o zaplacení 236.922,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 14/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2012, č. j. 18 Co 404/2012-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavlíny Fojtíkové, Ph.D., advokátky se sídlem Praha 4, Zelený pruh 95/97.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku ze dne 7. listopadu 2012, č. j. 18 Co 404/2012-96, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek pro uznání ze dne 15. ledna 2008, č. j. 12 C 14/2007-27, ve znění opravného usnesení ze dne 29. prosince 2011, č. j. 12 C 14/2007-36, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 236.922,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.); dovolací soud je neshledal přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání užité argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaná spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v nesprávnosti závěru odvolacího soudu, že byly splněny zákonné předpoklady pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání stanovené v §153a o. s. ř. Konkrétně brojí proti tomu, že nastala fikce uznání žalovaného nároku ve smyslu §114b odst. 5 o. s. ř., podle níž je soud povinen rozhodnout rozsudkem pro uznání (§153a odst. 3 o. s. ř.), a to výhradou ke zjištění, že jí byl dne 23. 8. 2007 doručen do vlastních rukou platební rozkaz soudu prvního stupně ze dne 24. 5. 2007, č. j. 12 C 14/2007-15, obsahující usnesení s výzvou, aby se vyjádřila k žalobě ve smyslu §114b odst. 1, 2 o. s. ř. pro případ podání odporu. Z obsahového vylíčení dovolací námitky (§41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že žalovaná nesprávnost právního posouzení zpochybňuje výtkou směřující proti zjištění, že jí bylo doručeno usnesení s výzvou podle §114b odst. 1, 2 o. s. ř., na jehož základě je založen právní závěr o vzniku fikce uznání nároku. Argumentuje-li nesprávným právním posouzením, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud uvěřil jejímu tvrzení, že jí nebyl platební rozkaz s výzvou k vyjádření doručen, musel by dojít k jinému - podle ní správnému - závěru, že fikce uznání nároku nenastala. Žalovaná tak ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno.
Ani námitky, že žalobou uplatněný nárok žalobkyni nevznikl a že výkon práva žalobkyně na zaplacení žalované částky je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák., vystihující dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významné. Nejvyšší soud již v usneseních ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1878/2002, ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 26 Cdo 390/2003, ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 2136/2004, a ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 26 Cdo 272/2004, dovodil, že vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že žalovaný uznává nárok, který je proti němu žalobou uplatňován (§114b odst. 5 o. s. ř.), je soud povinen rozhodnout podle této zákonné fikce uznání; ta je vlastně sankcí za nečinnost žalovaného. Činí tak bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení jsou podložena důkazy či zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se podle nich naopak požadavky žalobce jeví nedůvodnými (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 32 Cdo 906/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 93/2001).
Lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky, které sestávají z odměny advokátky ve výši 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 8. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2012) a z částky 2.163,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. dubna 2013
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu