ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.78.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 78/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. P. , zastoupené JUDr. Miroslavem Kříženeckým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, proti žalované M. M. Ch. (dříve Š.), zastoupené Mgr. Janem Maškem, advokátem se sídlem v Kladně, Pekařská 658, o zaplacení 2,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 23 C 171/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. června 2012, č. j. 21 Co 65/2009-158, ve spojení s usnesením ze dne 28. června 2012, č. j. 21 Co 65/2009-170, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. května 2008, č. j. 23 C 171/2007-63, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2,000.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení ode dne 2. 4. 2004 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti žalované.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. března 2009, č. j. 21 Co 65/2009-110, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení 2,000.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 2. 4. 2004 do zaplacení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 31. ledna 2012, č. j. 33 Cdo 3164/2009-141, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. března 2009, č. j. 21 Co 65/2009-110, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 19. června 2012, č. j. 21 Co 65/2009-158, ve spojení s usnesením ze dne 28. června 2012, č. j. 21 Co 65/2009-170, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti žalované.
Dovolání žalované proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl ve vyhovujícím výroku o částce 2,000.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kladně (dále opět jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. května 2008, č. j. 23 C 171/2007-63, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3 věta prvá o. s. ř.). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatelka však důvod nesprávného právního posouzení věci vůbec neuplatnila. Odvolacímu soudu totiž nevytýká nesprávnou interpretaci ani aplikaci právní normy, nýbrž to, že nepřihlédl k výpovědi svědka Mgr. L. V. a odmítl vyslechnout svědka Mgr. K., a že ponechal stranou okolnost, že žalobkyně v řízeních vedených před Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. 9 C 239/2005 a sp. zn. 9 C 60/2007 oproti žalobním tvrzením použitým v souzené věci prohlašuje kupní smlouvu ze dne 1. 4. 2004 za neplatnou s tím, že měla být zastřeným právním úkonem, jehož obsah nezná. Všechny tyto výhrady směřují proti správnosti skutkových zjištění a vystihují tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý.
Výtkou, že se odvolací soud dopustil „překvapivého hodnocení důkazů“ , zpochybnila žalovaná hodnocení důkazů odvolacím soudem. Ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) vyplývá, že mimo rámec dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. [které ostatně nejsou k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. způsobilé] nelze v dovolacím řízení hodnocení důkazů úspěšně zpochybnit.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. (žalobkyni, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2013
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu