ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.828.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 828/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Intrum Justicia, s.r.o. se sídlem v Praze 9, Prosecká 851/64, identifikační číslo 25083236, zastoupené JUDr. Jiřím Sitou, advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, proti žalované M. D. , o zaplacení 1.009,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě, pod sp. zn. 181 C 32/2011, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. prosince 2012, č. j. 71 Co 536/2012-66, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. prosince 2012, č. j. 71 Co 536/2012-66, odmítl jako nepřípustné odvolání žalované proti rozsudku ze dne 27. března 2012, č. j. 181 C 32/2011-35, jímž Okresní soud v Ostravě uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 1.009,- Kč a nahradit jí náklady řízení ve výši 8.520,- Kč k rukám jejího právního zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu brojí žalovaná podáním, které nazvala odvolání. Nesouhlasí zejména s tím, jak odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vytýká mu, že nevzal náležitě v úvahu její nepříznivé majetkové a finanční poměry.
Každé podání účastníka řízení - tudíž i dovolání - je nutné posuzovat podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). I když žalovaná své podání z 23. 1. 2013 výslovně označila jako odvolání, a navíc je adresovala Krajskému soudu v Ostravě, z jeho obsahu vyplývá, že směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu (právě toto rozhodnutí je specifikováno jak spisovou značkou, tak datem vydání).
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovanou), není však v dané věci přípustné.
Podle §236 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v jeho znění do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II. bod 7 zákona 404/2012 Sb. dále opět jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadený výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo pro nepřípustnost odmítnuto odvolání žalované, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu "věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o odmítnutí odvolání není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by jinak měla vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. dubna 2013
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu