ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.920.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 920/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Z. V. , zastoupeného JUDr. Otto Hradilem, advokátem se sídlem v Uničově, Masarykovo nám. 16, proti žalovanému P. H. , zastoupenému Mgr. Miroslavou Smékalovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 13/3, o vydání movitých věcí, eventuelně o zaplacení 106.018,40 Kč, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 55/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. května 2012, č. j. 69 Co 244/2012-297, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku ze dne 24. května 2012, č. j. 69 Co 244/2012-297, kterým Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. prosince 2011, č. j. 10 C 55/2007-265, v části, jíž byla zamítnuta žaloba o vydání movitých věcí, eventuelně o zaplacení 106.018,40 Kč a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v jeho znění do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II. bod 7 zákona 404/2012 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu jsou tudíž námitky, že v řízení nebylo spolehlivě prokázáno, zda žalovaný má stále v úschově všechny věci, které mu žalobce předal do úschovy, respektive že nebylo zjišťováno, které z uschovaných věcí oproti dodacím listům případně chybí. Jestliže žalobce brojí proti právnímu posouzení odvolacího soudu, pak pouze v tom směru, že pokud by uvěřil jeho tvrzení, že žalovaný uschované věci (nebo alespoň jejich část) zcizil, nemohl by dovodit, že jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy a v důsledku toho žalobu zamítnout.
Regulérní není ani výtka žalobce, že v řízení nebyly provedeny další jím navržené důkazy, která je podřaditelná výhradně dovolacímu důvodu uvedenému v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (§237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.). V této souvislosti se sluší poznamenat, že žalobcem namítaná vada řízení ani nesplňuje podmínku zásadního právního významu (nejde o tzv. spor o právo ve smyslu sporého výkladu či aplikace procesních předpisů).
Přestože žalobce v dovolání výslovně uvádí, že jím brojí rovněž proti nákladovému výroku napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, žádné konkrétní výhrady proti tomuto výroku v dovolání neuplatnil; i kdyby nesouhlas s tímto výrokem řádně odůvodnil, nebylo by proti němu dovolání přípustné (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 4/2003).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. května 2013
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu