ECLI:CZ:NS:2013:33.ND.250.2012.2
sp. zn. 33 Nd 250/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně ČSOB Factoring, a. s. se sídlem Praha 10-Vinohrady, Benešovská 2538/č.o.40, identifikační číslo: 457 94 278, zastoupené Mgr. Naděždou Priečinskou, advokátkou se sídlem Praha 5, Zborovská 49, proti žalované Fabryka, s. r. o. se sídlem Bratislava, Dunajská 58, Slovenská republika, identifikační číslo: 358 31 901, o zaplacení 76.000,- EUR s příslušenstvím, vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 33 Nd 250/2012, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
I. K projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 33 Nd 250/2012 jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy.
II. Věc se postupuje k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze.
III. Neurčuje se , který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala u Nejvyššího soudu České republiky dne 31. 7. 2012 žalobu, jíž se po žalované domáhá zaplacení 76.000,- EUR s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto pohledávku nabyla smlouvou o jejím postoupení uzavřenou se společností Actor´s Runway Agency, s. r. o. se sídlem Praha 2, Mánesova 1027/37.
Podle §11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
Podle §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle §104a o. s. ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení (odst. 1). Bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný (odst. 4). V usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení §105 tím není dotčeno (odst. 6).
Podle §9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Podle §9 o. s. ř. krajské soudy rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a bezdůvodného obohacení, s výjimkou (mimo jiné) sporů o peněžité plnění, jestliže částka požadovaná žalobcem nepřevyšuje 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (odst. 3 písm. r/ bod 6.).
Protože zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvního stupně (§9 odst. 5 o. s. ř.), a předmětem řízení je pohledávka vzniklá z právního vztahu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti přesahující 100.000,- Kč, rozhodl Nejvyšší soud, že k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni jsou příslušné krajské soudy (§9 odst. 3 písm. r/ a §104a odst. 4 o. s. ř.) a že věc bude postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze (tj. krajskému soudu, v jehož obvodu má sídlo žalobkyně). Tímto se nepředjímá místní příslušnost uvedeného soudu (§104a odst. 6 o. s. ř.).
Žalobkyně spolu s žalobou podala u Nejvyššího soudu návrh na určení místně příslušného soudu, který věc projedná a rozhodne. V návrhu uvedla, že smluvní strany si v Koprodukční smlouvě ze dne 19. 11. 2009 v bodě 13. 1. sjednaly, že „Smlouva se řídí právem České republiky…Spory z této smlouvy rozhodují výlučně české soudy.“ Místní příslušnost však sjednána nebyla.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V posuzovaném případě jde o řízení s mezinárodním prvkem, neboť žaloba směřuje proti právnické osobě se sídlem na území Slovenské republiky, tedy v členském státě Evropské unie. Spor je veden o plnění ze smlouvy, v níž si strany sjednaly prorogační doložku ve prospěch českých soudů (čl. 13. 1 smlouvy).
Po přistoupení České republiky do Evropské Unie (1. května 2004) vstoupilo i na území České republiky v platnost Nařízení Rady (ES) číslo 44/2001 ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úřední věstník Evropské Unie L 012, 16. ledna 2001, s. 0001 - 0023, zvláštní vydání v českém jazyce kapitola 19, svazek 04, s. 42 - 64) - dále jen „nařízení Brusel I“ - jež v článku 23 upravuje možnost stran, z nichž alespoň jedna má bydliště (sídlo) na území členského státu, uzavřít dohodu, podle níž v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu. V takovém případě je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.
V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007, uveřejněném pod č. 14/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že „v režimu Nařízení Rady (ES) číslo 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech platí, že soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v článku 22 nařízení) přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu totiž může být založena postupem podle článku 24 nařízení, tj. tím, že se žalovaný vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu“ (srovnej též Simon, P. In Drápal, L. – Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 2967; rozhodnutí soudního dvora Evropské unie ve věci Elefanten Schuh GmbH v. Pierre Jacqmain, 150/80, ECR 1981, str. 1671, nebo Důvodová zpráva /Explanatory Memorandum/ Komise, Úřední věstník Evropské Unie, C 376 E, 28/12/1999 str.- 0001 0017). Teprve poté, kdy je žalovanému žaloba doručena a ten příslušnost procesního soudu nezaloží podle článku 24 nařízení, může soud prvního stupně zkoumat podmínky (mezinárodní a místní) příslušnosti a postupovat podle okolností případu i např. podle §11 odst. 3 o. s. ř. (K problematice nepřesnosti překladu článku 24 nařízení Brusel I srov. např. Simon, P., Šuk, P.: Záludnosti gramatického výkladu Nařízení Brusel I v jeho českém překladu, Právní Fórum, 2007, číslo 11, s. 391-395).
Z uvedeného je zřejmé, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro postup podle §11 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované dosud nebyla doručena žaloba; Nejvyšší soud tudíž nemohl určit, který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci.
Na Městském soudu v Praze bude, aby v intencích popsaného postupu podle nařízení Brusel I - vzhledem k tomu, že nejde o žádný z případů výlučné příslušnosti podle článku 22 nařízení Brusel I - doručil žalobu žalované a umožnil jí tak založit (mezinárodní a místní) příslušnost podle článku 24 nařízení Brusel I. Teprve v případě, že žalovaná po doručení žaloby příslušnost podle uvedeného článku nezaloží, bude možno případně postupovat podle §11 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. března 2013
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu