ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.1357.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 1357/2013-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2013 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného O. K. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 44 To 306/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 26/2013, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 44 To 306/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 3 T 26/2013, byl obviněný O. K. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že nejméně dne 14. 2. 2013 v době kolem 14.50 hod. pobýval v P., ul. S., kde byl kontrolován policejní hlídkou, ač věděl, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 3 T 15/2006 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 13 To 223/2006, uložen mj. trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu tří let, který dosud nevykonal, neboť mu následně byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody, kdy byl ve VTOS ve Věznici Vinařice od 30. 8. 2006 do 28. 9. 2007, ve Věznici Příbram od 14. 4. 2008 do 10. 3. 2010 a ve Věznici Oráčov od 18. 4. 2010 do 16. 12. 2010 a od 9. 2. 2011 do 3. 1. 2013, tedy celkem 11 měsíců.
Za uvedené jednání byl obviněný O. K. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 3 T 26/2013, podal obviněný O. K. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 44 To 306/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a v navazujícím výroku o způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se u obviněného O. K. při nezměněném výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku upouští podle §44 tr. zákoníku od uložení souhrnného trestu vzhledem k trestu, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 3 T 14/2013.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 44 To 306/2013, podal následně nejvyšší státní zástupce podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání uvedl, že podle ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest, odsuzuje-li pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle ustanovení §44 tr. zákoníku soud upustí od uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, má-li za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný. V daném případě brání uložení souhrnného trestu skutečnost, že mezi trestnou činností spáchanou pachatelem dne 14. 2. 2013 (popsanou v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 3 T 26/2013) a trestnou činností spáchanou pachatelem dne 23. 2. 2013 (popsanou v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 3 T 14/2013) byl vyhlášen prvně uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1. Z uvedeného je tedy zřejmé, že nelze učinit závěr o souběhu zmíněné trestné činnosti, neboť se jedná o případ recidivy. Proto nebylo možné, aby byl obviněnému O. K. za obojí trestnou činnost uložen souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, z čehož pak logicky plyne, že ani není možné, aby bylo od uložení souhrnného trestu upuštěno.
Nejvyšší státní zástupce z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 44 To 306/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému O. K., který se prostřednictvím své obhájkyně k dovolání vyjádřil. Ve svém vyjádření shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že s dovoláním nejvyššího státního zástupce nesouhlasí a navrhuje, aby bylo zamítnuto jako nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako osoba k tomu oprávněná (§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.), učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné (§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.), a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 a 4 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 44 To 306/2013, i řízení mu předcházející, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Pokud jde o dovolací důvod, nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku je zvláštním způsobem trestání mnohosti trestné činnosti téhož pachatele. Postup podle §43 přichází v úvahu při postihu jednočinného i vícečinného souběhu trestných činů, stejnorodého i různorodého. Předpokládá se zde spáchání nejméně dvou trestných činů jedním pachatelem, o nichž se rozhoduje nikoli ve společném řízení, ale v samostatných řízeních vedených odděleně.
Podle ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §43 odst. 1 tr. zákoníku, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.
Základním předpokladem použití citovaného ustanovení je to, že mezi trestnými činy, za které má být uložen souhrnný trest, je vztah souběhu. Vztah souběhu mezi několika trestnými činy je dán tehdy, jestliže mezi spácháním časově prvního z nich a spácháním časově posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně za nějaký trestný čin téhož pachatele, přičemž se tím míní jakýkoli trestný čin.
Podle ustanovení §44 tr. zákoníku soud upustí od uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2, má-li za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný.
Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu vedeného pod sp. zn. 3 T 26/2013 a sp. zn. 3 T 14/2013 zjistil, že obviněný O. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 3 T 14/2013, uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že se nejméně dne 23. 2. 2013 zdržoval na území hlavního města P., kde byl v 16.20 min. kontrolován hlídkou Policie ČR na N. J. z P., ačkoli si byl vědom, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 13 To 223/2006, s právní mocí 29. 8. 2006, mu byl uložen mj. trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu tří let, přičemž výkon tohoto trestu byl opakovaně přerušen vykonávaným trestem odnětí svobody a to v době od 30. 8. 2006 do 28. 9. 2007 ve Věznici Vinařice, od 14. 4. 2008 do 10. 3. 2010 ve Věznici Příbram a od 18.4.2010 do 16.12.2010 ve Věznici Oráčov a od 9. 2. 2011 do 3. 1. 2013 ve Věznici Oráčov. Za uvedené jednání byl obviněný O. K. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný O. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 3 T 26/2013, uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním ze dne 14. 2. 2013, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 3 T 14/2013, byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním ze dne 23. 2. 2013. Z uvedeného je zřejmé, že posléze uvedený trestný čin nebyl obviněným O. K. spáchán dříve, než byl vyhlášen odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, a proto nejsou oba trestné činy ve vztahu souběhu.
Obviněný O. K. se jednání, pro které byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 3 T 14/2013, dopustil dne 23. 2. 2013, tedy poté, co byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, a proto byl uvažovaný souběh vyloučen a uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku nepřicházelo v úvahu.
Z výše uvedeného vyplývá, že pokud v posuzovaném případě nepřichází v úvahu uložení souhrnného trestu, nelze ani aplikovat ustanovení §44 tr. zákoníku a od uložení souhrnného trestu upustit.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy zatíženo takovými vadami, že dovolacímu soudu v rámci řízení o dovolání nezbylo, než vyhovět dovolání nejvyššího státního zástupce a napadený rozsudek zrušit podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž v tomto novém řízení je Městský soud v Praze vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného, není odvolací soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal