ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.384.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 384/2013-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. května 2013 o dovolání obviněného J. W. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18. 5. 2012 sp. zn. 55 To 112/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 218/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. W. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 3. 2012 sp. zn. 4 T 218/2011 uznal obviněného J. W. vinným v bodech 1), 2) přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, v bodech 3) až 6) přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 3) v souběhu s přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, v bodě 7) přečinem zatajení věci podle §219 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto se dopustil tím, že
ad 1) dne 19. 5. 2011 v době od 15.00 hodin do 15.15 hodin poté, co zazvonil na bytový zvonek v bytě na ul. N. v O. poškozeného V. M. pod smyšlenou záminkou, že je kamarád jeho syna H. a nese opravený fax modem, požadoval od poškozeného částku 4.500,- Kč za opravu tohoto přístroje, kdy mu však poškozený na základě výše uvedených nepravdivých informací předal pouze částku 1.000,- Kč s tím, že více u sebe nemá, načež poškozenému sdělil, že se H. ještě ozve a poté z místa odešel a tímto jednáním způsobil poškozenému V. M. škodu ve výši 1.000,- Kč,
ad 2) dne 26. 3. 2011 v době kolem 23.00 hodin v zištném úmyslu, na základě předchozího telefonického hovoru z mobilního telefonu po obsluze baru J. v O., na ul. S., K. Š., a to pod záminkou předání peněz provoznímu baru J. K. B., vylákal finanční částku ve výši 30.000,- Kč, 2 ks balení chips a 1 ks alkoholu zn. Griotka, kdy tímto svým jednáním způsobil společnosti PE-OB-RE-ZP s.r.o. se sídlem P., ul. T., škodu v celkové výši nejméně 30.457,- Kč.
ad 3) dne 8. 6. 2011 v době od 18.45 hodin do 19.00 hodin v O., na ul. U C., poté, co byl poškozenou R. Z. vpuštěn do panelového domu, na chodbě domu poškozenou nepravdivě informoval, že jej posílá místní farář, aby poškozené opravil vodovodní baterie a pod touto záminkou poškozená pachatele vpustila do svého bytu ve IV. nadzemním podlaží tohoto panelového domu, kdy po údajném zjištění, že v bytě poškozené baterie žádné závady nevykazují, od ní vylákal pod smyšlenou záminkou opravy vodovodních baterií na místní faře částku 8.000,- Kč, když předtím předstíral telefonický hovor s farářem, což poškozená akceptovala a hotovost ve výši 8.000,- Kč mu vydala, kdy však dále využil její nepozornosti a před svým odchodem z bytu ze stolu v kuchyni jí ještě odcizil papírovou obálku s finanční hotovostí ve výši 19.000,- Kč a tímto jednáním způsobil poškozené R. Z. škodu ve výši 27.000,- Kč,
ad 4) dne 10. 6. 2011 kolem 12.00 hodin zazvonil na domovní zvonek bytu poškozené J. M., které se falešně představil jako policista D., Policie ČR, který přišel kvůli penězům, které jí byly minule odcizeny s tím, že pachatelé, kteří jí dne 13. 5. 2011 odcizili částku 30.000,- Kč už mají a následujícího dne přijedou jeho kolegové a peníze jí vrátí, dotazem zjistil, kde si nyní poškozená své peníze ukládá a pod záminkou úhrady nákladů na advokáta požadoval po poškozené 3.000,- Kč, kdy mu poškozená ze skříně v obýváku z obálky vyndala pouze 1.500,- Kč, čímž poškozené J. M. způsobil škodu ve výši 1.500,- Kč,
ad 5) dne 15. 6. 2011 ve 12.30 hodin nejprve telefonicky na pevnou linku na telefon v místě bydliště v O., na ul. P. v., kontaktoval poškozenou J. N., které předstíraje, že je domluven s jejím synem R. N. sdělil, že má provést vymalování balkónového prostoru a připevnění sítě proti holubům v místě jejího bydliště, kdy do deseti minut zazvonil na zvonek od bytu a poté, co byl poškozenou vpuštěn do bytu, předstíraje, že telefonuje jejímu synovi, lživě tvrdil poškozené, že je s ním domluven na provedení této práce a v úmyslu získat pro sebe finanční prospěch vylákal od poškozené částku 3.000,- Kč na nákup materiálu s tím, že ji její syn peníze později vrátí, což poškozené J. N. způsobilo škodu ve výši 3.000,- Kč,
ad 6) dne 16. 6. 2011 kolem 18.00 hodin v O., na F., kontaktoval P. S. tím způsobem, že v místě jejího bydliště v O., F., zazvonil na domovní zvonek a sdělil jí domovním telefonem smyšlenou nepravdivou legendu, že její manžel měl dopravní nehodu a leží v nemocnici v B., načež jí nadiktoval telefonní číslo, což fakticky bylo číslo telefonní budky v těsné blízkosti bydliště poškozené a řekl jí, ať si na toto číslo zavolá, což učinila a na tomto čísle pak mužský hlas potvrdil poškozené, že její manžel měl dopravní nehodu a leží na pozorování v nemocnici v B., kdy je třeba zajistit odtah nabouraného vozidla a za tím účelem má uložit do obálky 30.000,- Kč, sejít před dům a předat ji jeho kolegovi, který bude mít na hlavě černou basebalovou čepici, což jmenovaná učinila a kolem 18.08 hodin vyšla před dům, kdy k ní přistoupil obžalovaný J. W., který jí řekl, že si jde pro ty peníze, ona mu obálku s 30.000,- Kč předala, čímž poškozené P. S. způsobil škodu ve výši 30.000,- Kč, neboť její manžel žádnou dopravní nehodu neměl,
přičemž přečinu krádeže se dopustil přesto, že byl v posledních třech letech za přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku odsouzen, a to rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 3. 2010 pod sp. zn. 1 T 10/2010, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2010, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na dobu 30 měsíců.
ad 7) dne 14. 3. 2010 v přesně nezjištěné době v ranních hodinách v O., na ul. U., nalezl na zemi a neoprávněně si přisvojil hnědou textilní taštičku, ve které se nacházel mobilní telefon zn. Sony Ericsson Experia X1, včetně SIM karty společnosti Vodafone v hodnotě 7.000,- Kč, dále finanční hotovost ve výši 3.500,- Kč a 100 Euro, jehož hodnota činila dle kurzovního lístku ČNB ke dni 14. 3. 2010 2.551,50 Kč, přičemž dodatečně bylo zjištěno, že tyto peníze patřily P. Š., kterému byla způsobena škoda ve výši 13.051,50,- Kč.
Za to byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců, k jehož výkonu byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit poškozeným: 1. R. Z. částku 27 000,- Kč; 2. J. M. částku 1 500,- Kč; 3. J. N. částku 3 000,- Kč; 4. P. S. částku 30 000,- Kč; 5. MUDr. P. Š. částku 13 051,50 Kč; 6. Společnosti PE-OB-RE-ZP s.r.o. částku 30 457,- Kč.
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku okresního soudu zamítl podle §256 tr. ř. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 18. 5. 2012 sp. zn. 55 To 112/2012.
Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, jež podal prostřednictvím svého obhájce. Toto dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., tedy že byl zamítnut jeho opravný prostředek proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d), k) tr. ř., když byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, a že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tento spatřuje v tom, že při hlavním líčení žádal o osobní účast u výslechu poškozené Z., kdy toto mu nebylo umožněno a nemohl se tak aktivně hájit pokládáním otázek poškozené. Tím podle něho nebyly splněny podmínky §211 odst. 2 tr. ř. pro pouhé přečtení svědecké výpovědi poškozené Z. Takový důkaz proto neměl být vůbec připuštěn.
Další z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je pak dovolatelem namítán ohledně chybějícího výroku rozsudku podle §229 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozené M.
Nad rámec již uvedeného dovolatel upozorňuje, že při odvolacím řízení bylo porušeno ustanovení §235 odst. 3 tr. ř., neboť po jeho výslechu nebylo uděleno jeho obhájci slovo ke konečnému návrhu a jemu bylo odepřeno právo mluvit jako poslední. V tom vidí porušení jeho práva na obhajobu.
V další části dovolání je poukazováno na části odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, kde jsou konstatovány některé nedostatky v postupu soudu prvního stupně, dále na konečný návrh státní zástupkyně na zrušení rozsudku soudu prvního stupně a v neposlední řadě na rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně hodnocení jednotlivých verzí, které ve věci přicházejí v úvahu. V této souvislosti pak dovolatel dovozuje, že shromážděné důkazy jej ze spáchání činu neusvědčovaly. V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání obviněného písemně vyjádřil.
Nejprve zrekapituloval obsah rozhodnutí soudů nižších stupňů i podaného dovolání. K popisované dovolací argumentaci obviněného uvádí, že naplněn byl dovolací důvod podle §256b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Při úvodním hlavním líčení dne 17. 10. 2011 bylo podle §206 odst. 1 tr. ř. čteno připojení poškozených k trestnému řízení s nárokem na náhradu škody, konkrétně poškozené J. M. s částkou 24.500,- Kč. Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci pak bylo rozhodnuto výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř., že obviněný je povinen zaplatit poškozené J. M. škodu ve výši 1.500,- Kč. Absentuje tedy výrok podle §229 odst. 2 tr. ř., kterým označenou poškozenou odkazuje se zbytkem jejího nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. V tomto rozsahu je namístě vyhodnotit dovolání obviněného relevantním.
Naopak jako neopodstatněnou je nutné označit námitku porušení práva na obhajobu spočívající v neumožnění obviněnému účastnit se výslechu svědkyně R. Z. V tomto směru je možné plně odkázat na přiléhavou argumentaci odvolacího soudu.
Následnou argumentaci dovolatele spočívající v porušení ustanovení upravujících průběh veřejného zasedání a námitkami směřujícími proti skutkovým závěrům a hodnocení důkazů soudy obou stupňů se není třeba zabývat, neboť tuto nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod a žádný další obviněný neoznačil.
Nutné je tedy vypořádat se pouze s absencí popsaného výroku o náhradě škody v rozsudku nalézacího soudu a nereagováním na tuto situaci ze strany soudu odvolacího. Po vyhodnocení této otázky státní zástupce dospívá k závěru, že předmětné pochybení je takového rázu, že jeho nápravu není nutné sjednávat. Rozhodnutí podle §229 odst. 2 tr. ř. je rozhodnutím s toliko deklaratorními účinky, které nemá vliv na vznik, zánik nebo změnu práv a povinností osob a je tak zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného (stejně jako poškozené) a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Z uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. W. odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Současně navrhl, aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasí i pro případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 18. 5. 2012 sp. zn. 55 To 112/2012 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tedy jinými slovy v případech, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím dochází ke zkrácení obviněného na jeho právu, aby věc byla projednávána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Přezkoumáním obsahu spisu ale nebylo takovéto porušení zákona a tím i práva obviněného zjištěno. Budou-li pominuta nařízená, zahájená, ale vzápětí odročená hlavní líčení, např. pro nepřítomnost některé z předvolaných osob apod., tak ve věci obviněného J. W. se konalo celkem šestkrát hlavní líčení a to ve dnech 17. 10.; 27. 9.; 14. 11. 2011; 18. 1.; 22. 2.; 14. 3. 2012. Podle jednotlivých protokolů o hlavním líčení byl obviněný u všech z nich osobně přítomen (vždy byl předveden eskortou z vazby). Taktéž u veřejného zasedání dne 18. 5. 2012, kdy bylo odvolacím soudem projednáváno a rozhodováno o jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, byl v jednací síni přítomen (viz protokol o veřejném zasedání).
Z uvedeného vyplývá, že k porušení práva obviněného být přítomen u hlavního líčení případně u veřejného zasedání ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nedošlo.
Pokud dovolatel tento dovolací důvod ve své argumentaci vztáhl na okolnost, že mu nebyla umožněna osobní přítomnost u svědeckého výslechu poškozené R. Z., tak je třeba v prvé řadě zdůraznit, že takové námitky nejsou způsobilé uplatněný dovolací důvod naplnit, ale zároveň je nutné dodat, že skutečnosti vyplývající ze spisu prokazují neopodstatněnost této výhrady.
K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že výslech této svědkyně a zároveň poškozené byl z důvodu věku jmenované (ročník narození), ale i ze zdravotních důvodů (viz zprávy na č. l. 277 a 280) proveden samosoudcem okresního soudu mimo hlavního líčení a to za přítomnosti státního zástupce a obhájce obviněného, tedy v souladu s ustanovením §183a tr. ř. Bezprostřední přítomnost obviněného u výslechu takové osoby zákon nevyžaduje, neboť k zajištění jeho práv dochází prostřednictvím obhájce. Pořízený protokol o výpovědi jmenované svědkyně pak byl v následujícím hlavním líčení (dne 14. 3. 2012) přečten podle ustanovení §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., což je postup, který v takovýchto případech zákon logicky umožňuje. Zde se pak obviněný mohl k výpovědi svědkyně vyjádřit, což mu bylo umožněno (viz č. l. 284 spisu). Není tedy rozhodně pravdou, že důkaz v podobě svědecké výpovědi R. Z. byl soudem získán a proveden v rozporu se zákonem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř . lze uplatnit, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Za chybějící výrok v rozsudku soudu prvního stupně dovolatel označil odkázání poškozené J. M. podle §229 odst. 1 tr. ř. na občanskoprávní řízení.
Nejprve je třeba uvést, že v předmětné věci je uplatněná námitka obviněného poněkud zmatečná. Principiálně je ale třeba obecně prohlásit, že obviněný může podat dovolání výhradně ve svůj prospěch. V jeho neprospěch tak může učinit pouze nejvyšší státní zástupce [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Pokud by se tedy obviněný v dovolání domáhal toho, že je třeba meritorní rozhodnutí doplnit o chybějící výrok, jímž by byla poškozená osoba odkázána se svým nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení, nebylo by možné jinak, než takový návrh označit za nepřípustný.
V konkrétním případě ale bylo zjištěno, že rozsudkem okresního soudu bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o tom, že obviněný je povinen poškozené J. M. zaplatit na náhradě škody 1 500,- Kč. Tedy výhrada, že v rozsudku chybí výrok, jímž má být tato poškozená odkázána na občanskoprávní řízení podle §229 odst. 1 tr. ř., je zcela nemístná. Podle tohoto ustanovení trestního řádu je na občanskoprávní řízení poškozený odkazován pouze v případech, kdy mu ani zčásti není jím uplatněný nárok na náhradu škody soudem přiznán, což ale není tento případ a tudíž obviněným namítaný výrok v rozsudku ve skutečnosti nechybí a jeho námitku tak lze označit za zjevně neopodstatněnou. Na případně chybějící výrok podle ustanovení §229 odst. 2 tr. ř. dovolání nepoukazuje, ale i ohledně tohoto výroku by pak bylo nutné poukázat na argumentaci uvedenou v předchozím odstavci tohoto usnesení.
Pokud se týká ostatních námitek obsažených v dovolání obviněného, tak tyto je třeba označit za námitky, které žádným způsobem nenaplňují uplatněné dovolací důvody, ale ani ostatní důvody dovolání, jak vyplývají z ustanovení §265b tr. ř.
Pouze pro objasnění problematiky vyplývající z ustanovení §235 odst. 3 tr. ř., kdy dovolatel zastává názor, že ve veřejném zasedání v řízení o odvolání obviněného bylo porušeno jeho právo na poslední slovo a právo jeho obhájce na konečný návrh, je třeba zmínit, že tento názor dovolatele je mylný. Takové právo obviněný i jeho obhájce jistě mají, ale pouze v případech, kdy jsou ve veřejném zasedání prováděny důkazy (viz znění §235 odst. 3 tr. ř.: „Po provedení důkazů udělí předseda senátu slovo ke konečným návrhům. Je-li osobou ... obviněný, má právo mluvit poslední.“). Z protokolu o veřejném zasedání krajského soudu (č. l. 325 – 326 spisu) ale vyplývá, že v řízení před odvolacím soudem důkazy prováděny nebyly. Po zahájení veřejného zasedání byla členem senátu podána zpráva o stavu věci a poté přednesl obhájce obviněného odvolání včetně konečného návrhu, poté se vyjádřil i obviněný. K podanému odvolání se vyjádřila státní zástupkyně krajského státního zastupitelství včetně přednesení konečného návrhu. Po následné závěrečné poradě senátu bylo vyhlášeno rozhodnutí. Jelikož v odvolacím řízení nebylo prováděno dokazování a bylo vycházeno pouze z důkazů, které byly ve věci provedeny v hlavním líčení před soudem prvního stupně, nebylo nutné dávat stranám opětovně prostor ke konečným návrhům ani obviněnému k tzv. poslednímu slovu.
Poslední uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze uplatnit, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k). První varianta tohoto důvodu dovolání nebyla a ani nemohla být v posuzované věci naplněna, neboť Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci v souladu s §254 odst. 1 tr. ř. řádný opravný prostředek obviněného věcně přezkoumal a podle ustanovení §256 tr. ř. jej napadeným usnesením zamítl. V úvahu tedy připadla pouze jeho druhá alternativa, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podle obviněného zde byly dány dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d), k) tr. ř. Jak bylo ale shora rozvedeno, argumentace obviněného podřazená pod tyto dovolací důvody se svým pojetím dovolání ocitla buď mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, protože námitky uplatněné proti napadenému rozhodnutí jej obsahově nenaplňovaly, a ve zbylém rozsahu pak byla shledána jako zjevně neopodstatněná.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. W. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., což učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c