ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.453.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 453/2013-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2013 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného Mgr. J. R. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 4 To 43/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 167/2012, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 4 To 43/2013 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 3 T 167/2012.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 3 T 167/2012, bylo podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., §188 odst. 1 písm. f) tr. ř. a §307 odst. 2 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného Mgr. J. R. pro skutek kvalifikovaný jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 19. 7. 2012 v době kolem 14.20 hodin v katastru obce L. nejméně po místní komunikaci na silnici I. třídy č. 03 v km 114,529 ve směru jízdy z obce P. na Č. B., jednajíce se záměrem nerespektovat ustanovení §5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, řídil osobní automobil tov. zn. Peugeot 106, maje v době řízení vozidla v krvi provedenou dechovou zkouškou v 14.44 hodin zjištěnou přístrojem ALCOTEST „Drӓger“ množství 1,22 promile alkoholu v krvi, opakovaně provedenou dechovou zkouškou v 14.49 hodin zjištěnou přístrojem ALCOTEST „Drӓger“ množství 1,21 promile alkoholu v krvi, což vylučovalo jeho schopnost ovládat motorové vozidlo, když v důsledku svého ovlivnění alkoholem a neschopnosti ovládat motorové vozidlo v prostoru na silnici I. třídy č. 03 v km 114,529 nedodržel bezpečnostní vzdálenost za vpředu jedoucím a zastavujícím vozidlem tov. zn. Peugeot 307, řízeném řidičkou I. M. a do tohoto vozidla zezadu narazil, přičemž tímto jednáním způsobil majiteli osobního automobilu tov. zn. Peugeot 307, Ing. J. M., na poškozeném osobním automobilu škodu ve výši nejméně 49.999,- Kč, když na místě dopravní nehody byl zadržen hlídkou Policie ČR.
Podle §307 odst. 3 tr. ř. byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání 2 roky. Podle §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. se obviněný zavázal zdržet se během zkušební doby řízení motorových vozidel všeho druhu.
Podle §307 odst. 5 tr. ř. byl obviněný poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičské oprávnění.
Proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 3 T 167/2012, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích stížnost, o níž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 4 To 43/2013, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 4 To 43/2013, podal následně nejvyšší státní zástupce podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. jako osoba oprávněná včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a l) tr. ř. V dovolání uvedl, že s postupem soudů obou stupňů nelze souhlasit, neboť zcela nesprávně vykládají institut „doznání“ ve smyslu ustanovení §307 odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle ustálené judikatury musí takové doznání zahrnovat doznání ke všem zákonným znakům stíhaného trestného činu, tedy i k zavinění v zákonem předpokládané formě úmyslu či nedbalosti a doznáním, a to i pokud jde o otázku zavinění, se přitom rozumí doznání skutkových okolností, ze kterých může orgán činný v trestním řízení dovodit naplnění zákonných znaků trestného činu (rozh. Nejvyššího soudu publikované pod č. 6/1996). Dále státní zástupce zmínil rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2001, sp. zn. 5 Tz 148/2001, v němž je mimo jiné konstatováno, že jestliže se ke spáchání předmětného trestného činu vyžaduje úmyslné zavinění, obviněný se musí doznat k takovým okolnostem, které by o jeho úmyslném zavinění svědčily. Jak dále konstatoval státní zástupce, v předmětné věci doznal obviněný jen své jednání, následek a příčinnou souvislost mezi nimi. Pokud však uvedl, že „alkohol … před jízdou nepil“ a „… nebyl jsem si vědom toho, že jsem ještě pod vlivem alkoholu“, pak tím popřel své úmyslné zavinění k předmětnému přečinu, který je přečinem úmyslným. Z uvedeného vyplývá, že obviněný doznal jen nedbalostní zavinění dopravní nehody, avšak způsobení dopravní nehody není žádným trestným činem uvedeným ve zvláštní části trestního zákoníku. Jedná se pouze o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Závěrem shrnul, že skutek obviněného, jak byl popsán ve skutkové větě návrhu na potrestání, nebyl obviněným doznán co do zavinění a chyběla tak základní podmínka pro možnost podmíněně zastavit jeho trestní stíhání. Pokud Okresní soud v Českých Budějovicích toto trestní stíhání podmíněně zastavil, rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž by pro toto opatření byla splněna jedna ze základních zákonných podmínek.
Nejvyšší státní zástupce z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 4 To 43/2013, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému Mgr. J. R. (doručeno dne 3. 4. 2013), který využil svého zákonného práva a k dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil. Ve svém vyjádření uvedl, že nesouhlasí s tvrzením, že odvolací soud nesprávně vyložil institut „doznání“ ve smyslu ustanovení §307 odst. 1 písm. a) tr. ř. a dále uvedl, že obsah toho, co chtěl svou výpovědí sdělit, nejlépe vystihuje interpretace Krajského soudu v Českých Budějovicích. Dále uvedl, že v žádné fázi svou vinu nepopíral a své pochybení uznal a snažil se následky svého činu podle možností napravit.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako osoba k tomu oprávněná (§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.), učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné (§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.), a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 a 4 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 4 To 43/2013, i řízení mu předcházející, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Pokud jde o dovolací důvody, nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) a f) tr. ř. Na základě prvního z nich podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě, když uvedl, že v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Tento důvod dovolání spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Podle §307 odst. 1 tr. ř. může v řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
a) obviněný se k činu doznal
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Z formulace citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že stanovené podmínky musí být splněny kumulativně (samozřejmě za předpokladu, že to v tom kterém případě přichází v úvahu, tedy např. náhrada škody obviněným, pokud byla činem způsobena, nebo vydání bezdůvodného obohacení obviněným, pokud bylo činem získáno).
V projednávaném případě je možné mít první z uvedených zákonných podmínek za splněnou (to ostatně nejvyšší státní zástupce ani nezpochybňoval), neboť proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, který je trestným činem vymezeným v ustanovení §307 odst. 1 tr. ř. K tomu je ovšem namístě poznamenat, že z výroku výše citovaného usnesení soudu prvního stupně není zcela zřejmé, jaký právní závěr zaujal soud ohledně právní kvalifikace stíhaného skutku. Nejvyšší soud považuje za nezbytné, aby výrok o podmíněném zastavení trestního stíhání učiněný ve smyslu §307 odst. 1 tr. ř. obsahoval nejen přesný popis skutku, kterého se toto rozhodnutí týká, ale rovněž právní závěr, jaký trestný čin je v něm spatřován. Tato náležitost vyplývá jednak ze skutečnosti, že za splnění podmínek §308 odst. 3 tr. ř. se usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání stává definitivním a způsobuje překážku věci rozhodnuté, ale zejména je odůvodněna požadavkem, aby bylo možné spolehlivě posoudit, zda skutek, kterého se rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání týká, vůbec patří do okruhu trestných činů uvedených v §307 odst. 1 tr. ř. Napadené usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích z uvedených hledisek nevyhovuje, protože v jeho výrokové části není závěr o tom, jaký trestný čin soud ve stíhaném skutku shledává, přičemž pouze v úvodní části usnesení se obecně konstatuje, že soud rozhodoval v trestní věci obviněného „pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku", což je spíše součást označení věci, v níž bylo rozhodováno.
Druhou z těchto podmínek je souhlas obviněného s podmíněným zastavením trestního stíhání. Takový souhlas musí být učiněn způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti, to znamená, že musí být jednoznačný, výslovný, naopak nemůže být ničím podmiňován (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 4 Tz 84/2003). Ani splnění této podmínky nejvyšší státní zástupce nezpochybňoval.
Třetí zákonnou podmínkou pro postup podle §307 odst. 1 písm. a) tr. ř. je, že obviněný se k činu doznal. Po obsahové stránce se musí doznání vztahovat na celý skutek, na všechny jeho skutkové okolnosti naplňující zákonné znaky stíhaného činu, stejně jako na všechny znaky jeho skutkové podstaty a musí být podporováno i ostatními důkazy. Nestačilo by tedy, pokud by se obviněný doznal ke skutkovým okolnostem, ale popřel zavinění (ať už by se vyžadovalo úmyslné nebo by postačovalo nedbalostní). Doznáním, a to i pokud jde o zavinění, se tedy rozumí doznání skutkových okolností, ze kterých může orgán činný v trestním řízení dovodit naplnění zákonných znaků trestného činu (srov. rozhodnutí č. 6/1996 rozh. tr.). Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2001, sp. zn. 5 Tz 148/2001, vyplývá, že jestliže se ke spáchání předmětného trestného činu vyžaduje úmyslné zavinění, obviněný se musí doznat k takovým okolnostem, které by o jeho úmyslném zavinění svědčily.
Jak správně uvedl již nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání, Krajský soud v Českých Budějovicích pochybil, pokud zamítl stížnost státního zástupce a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že obviněný se ke svému jednání v plném rozsahu doznal a to, že na závěr uvedl, že si nebyl vědom toho, že byl ještě pod vlivem alkoholu, je zcela subjektivní pocit obviněného, který po předchozím požití z minulého dne si již myslel, že jím požitý alkohol z něho již vyprchal.
Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti namítl, že soudy obou stupňů zcela nesprávně vyložily institut „doznání“ ve smyslu ustanovení §307 odst. 1 písm. a) tr. ř. Na tomto místě musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněný ve své výpovědi mj. uvedl, že „ …… v koloně vozidel jsem pozdě zareagoval na situaci před vozidlem, kdy jsem následně narazil do vozidla jedoucího přede mnou. …. Následnou dechovou zkouškou byl u mne zjištěn alkohol. K tomuto uvádím, že jsem byl den před dopravní nehodou na oslavě, kde jsem pil jenom pivo 11°, kdy jsem vypil asi 6 piv. Poslední pivo jsem vypil cca ve 00.30 hod. dne 19. 7. 2012. ….. Při nehodě byl u mne zjištěn alkohol, kdy jsem tento před jízdou nepil. ….K zavinění na dopravní nehodě uvádím, že toto vidím na své straně, kdy jsem zezadu narazil do přede mnou jedoucího vozidla a to v době, kdy jsem byl ještě pod vlivem alkoholu. K tomuto uvádím, že jsem si nebyl vědom toho, že jsem ještě pod vlivem alkoholu. Myslel jsem, že je to dostatečná doba, aby ze mne vyprchal.“
Doznání obviněného k trestnému činu ve smyslu §307 odst. 1 tr. ř. tedy musí zahrnovat i doznání k úmyslu spáchat výše uvedený přečin. Dle názoru Nejvyššího soudu z vyjádření obviněného ve výpovědi učiněné dne 1. 10. 2012 vyplývá, že popřel své úmyslné zavinění k předmětnému přečinu, který je přečinem úmyslným (formulace „ …. jsem si nebyl vědom toho, že jsem ještě pod vlivem alkoholu“). Z uvedeného lze dovodit, že obviněný nedoznal ani mírnější formu potřebného úmyslu, tedy že by byl srozuměn s tím, že v době řízení vozidla může být ještě pod vlivem alkoholu a že by přesto vozidlo řídil.
Uvedený postoj obviněného tedy rozhodně nelze považovat za úplné doznání k přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pro nějž byl stíhán. Přitom jak je uvedeno výše, doznání jako zákonný předpoklad k podmíněnému zastavení trestního stíhání musí zahrnovat doznání ke všem zákonným znakům stíhaného trestného činu, tedy i k zavinění v zákonem předpokládané formě úmyslu nebo nedbalosti (viz rozhodnutí pod č. 45/1995 a č. 6/1996 Sb. rozh. tr.). To v posuzovaném případě znamená, že by se obviněný musel doznat k takovým okolnostem, které by svědčily o jeho úmyslném zavinění ve smyslu §15 tr. zákoníku, protože ke spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky se vyžaduje tato forma zavinění. Nejvyšší soud se zcela ztotožňuje s názorem nejvyššího státního zástupce, že v daném případě nepostačuje doznání obviněného, že v době výslechu si již je vědom, že v době řízení motorového vozidla byl pod vlivem alkoholu, ale obviněný musí doznat i to, že si byl této skutečnosti vědom rovněž v době řízení vozidla.
Pokud jde o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolací důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy výše vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz výše) odkazuje.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že usnesení soudu druhého stupně, jímž podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost příslušného státního zástupce, jakož i jemu předcházející (shora citované) usnesení soudu prvého stupně, spočívají v nesprávné aplikaci ustanovení §307 odst. 1 tr. ř. o podmíněném zastavení trestního stíhání. K takovému postupu nebyly bezezbytku splněny všechny kumulativně vymezené zákonné podmínky, jak mu oprávněně vytýkal mimořádný opravný prostředek nejvyššího státního zástupce. Proto z jeho podnětu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 4 To 43/2013, tak usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 3 T 167/2012. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nakonec podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení napadených usnesení se tak trestní věc obviněného Mgr. J. R. vrací do stadia řízení před rozhodnutím soudu prvního stupně. Jeho povinností proto bude, aby se věcí ze všech hledisek, na něž v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud upozornil, znovu pečlivě zabýval a učinil rozhodnutí, které bude možno považovat za zákonné.
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal