ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.469.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 469/2013-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2013 o dovolání obviněného T. S. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2011 sp. zn. 61 To 333/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 143/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 7. 2011 sp. zn. 3 T 143/2010 byl obviněný T. S. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v době od 4. 9. do 10. 9. 2010 v P., R. v Penzionu V. m., kde se ubytoval na základě jím zaslané, fiktivní objednávky na e-mailovou adresu ze dne 3. 9. 2010, z minibaru na pokoji zkonzumoval nápoje: piva značky Pilsner Urguell o obsahu 0,33 l, Coca Colu o obsahu 0,2 l, Sprite, minerální vody o obsahu 0,33 l, 6 lahví bílého vína o obsahu 0,18 l, 4 lahve červeného vína o obsahu 0,18 l v celkové ceně 970,- Kč, přičemž bez vědomí majitele penzionu A. S. ve 23.00 hod. dne 10. 9. 2010 z penzionu odešel bez zaplacení ubytování ve výši 6.000,- Kč a konzumace nápojů, čímž způsobil majiteli penzionu A. S. celkovou škodu ve výši 6.970,- Kč.
Za to a za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 9. 2010 sp. zn. 3 T 71/2010 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2011 sp. zn. 9 To 535/2010 byl podle §196 odst. 1 a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na patnáct měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Zároveň byl zrušen výrok o trestu ve výše uvedeném rozsudku Okresního soudu v Mělníku ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která tímto pozbyla svého podkladu. Též bylo rozhodnuto o náhradě škody ve vztahu k poškozenému A. S.
Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním a zároveň požádal o navrácení lhůty k podání opravného prostředku. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2011 sp. zn. 61 To 333/2011 bylo ad I. podle §61 odst. 1 tr. ř. a contrario rozhodnuto, že se žádost o navrácení lhůty k podání opravného prostředku zamítá. Ad II. bylo odvolání obviněného zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř., jako opožděně podané.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, jež opřel o důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě. Namítl, že mu bylo upřeno právo využít všech opravných prostředků, jež trestní řád umožňuje, když nedošlo k věcnému přezkumu odvoláním napadeného rozsudku soudu prvního stupně, čímž byl zbaven přístupu k druhé instanci. Městský soud totiž nesprávně posoudil obviněným podané odvolání jako opožděné, když svým rozhodnutím zamítl jeho žádost o navrácení lhůty k podání dovolání v souladu s ustanovením §61 tr. ř. Podle konstantní judikatury je navrácení zmeškané lhůty k podání opravného prostředku podle ustanovení §61 tr. ř. vázáno na určité výjimečné okolnosti, především ty, které mají charakter určitých překážek znemožňujících nebo alespoň značně znesnadňujících podání opravného prostředku v zákonem stanovené lhůtě, neboť se tím umožňuje dodatečné přezkoumání rozhodnutí, které již mohlo nabýt právní moci a případně i vykonatelnosti.
Dovolatel je přesvědčen, že jeho odvolání nebylo podáno opožděně, neboť bylo adresováno soudu příslušnému, tedy Obvodnímu soudu pro Prahu 6. Skutečnost, že byla uvedena nesprávná adresa v podobě ulice a směrovacího čísla, není důvodem pro to, aby bylo na odvolání nahlíženo, jako na opožděně podané a jako takové bylo zamítnuto. Výše zmíněný důvod tak lze podřadit per analogiam legis pod důvody, jež by odůvodňovaly aplikaci ustanovení §61 tr. ř. V opačném případě by se jednalo o příliš formalistický výklad ustanovení zákona, kdy je kvůli administrativnímu nedopatření odepřeno právo obviněného na dvouinstanční proces. Městský soud tak měl rozhodnout o navrácení zmeškané lhůty, neboť k jejímu marnému uplynutí v podstatě nedošlo, a v této souvislosti projednat podané odvolání.
Obviněný v napadeném rozhodnutí spatřuje též porušení Listinou zaručeného práva na spravedlivý proces, resp. v trestním řízení práva na odvolání, pakliže mu byl znemožněn přístup k druhé instanci soudní soustavy a tedy možnost přezkoumat rozhodnutí soudu prvého stupně. Je toho názoru, že výše uvedené opomenutí Městského soudu v Praze mělo za následek jeho nesprávné právní posouzení věci a žádá proto Nejvyšší soud, aby vydal usnesení, na jehož základě bude napadené rozhodnutí zrušeno a městskému soudu, jakožto soudu odvolacímu, bude přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání písemně vyjádřil, přičemž nejdříve rekapituloval obsah rozhodnutí soudů nižších instancí i vlastního dovolání obviněného.
K tomu pak dále uvedl, že byť uplatněné námitky odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, tak je nepovažuje za důvodné. Podle ustanovení §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Pokud se v tomto ustanovení hovoří o zásilce adresované orgánu činnému v trestním řízení, u kterého má být podání podáno, pak je tím podle jeho názoru nutno rozumět nejenom označení tohoto orgánu, ale i řádné uvedení adresy (obec, ulice, orientační číslo budovy, poštovní směrovací číslo), na které tento orgán sídlí. O podatelem zmiňovaném příliš formalistickém postupu by snad bylo možno uvažovat v případě, že by bylo poštou vráceno jako nedoručitelné a následně zamítnuto jako opožděné odvolání, u kterého by při jeho adresování došlo k drobné chybě, která by neznemožňovala jeho řádné doručení soudu (např. v jinak zcela správně adresovaném odvolání by bylo uvedeno nesprávně pouze orientační číslo budovy soudu ve správně uvedené ulici, ve které přitom žádný jiný soud nesídlí). V této konkrétní věci však v P., tj. ve městě, kde sídlí celá řada justičních orgánů, bylo odvolání určené Obvodnímu soudu pro Prahu 6 zasláno na adresu, na které sídlí jiný soud (Obvodní soud pro Prahu 1), jehož název se navíc od příslušného Obvodního soudu pro Prahu 6 liší pouze číselným označením obvodu soudu. Takovéto podání je prakticky nedoručitelné, když poštovní doručovatel – velmi lapidárně řečeno – není jasnovidec, aby mohl vědět, zda si odesílatel spletl označení soudu nebo další údaje. K takto vadně adresovanému podání tedy nelze pro účely posuzování včasnosti podaného odvolání přihlížet. Současně nemůže být takovéto pochybení obhájce při podávání odvolání důvodem pro navrácení lhůty podle §61 tr. ř. V tomto státní zástupce odkazuje na argumentaci na str. 2 rozhodnutí odvolacího soudu, se kterou se ztotožňuje. Skutečnost, že po vrácení vadně adresovaného podání bylo odvolání soudu podáno až po uplynutí odvolací lhůty (§248 odst. 1 tr. ř.) dovolatel nijak nezpochybňuje. Procesní podmínky pro zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. jako podaného opožděně bez meritorního přezkumu rozsudku soudu prvního stupně proto byly podle názoru státního zástupce splněny a k žádnému zkrácení práv dovolatele spočívajícímu v odepření přístupu k druhé instanci nedošlo.
Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného, nežli výše navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že podané dovolání je podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je v souladu s ustanovením §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a §265e odst. 1 tr. ř. tr. ř. podala v zákonné dvouměsíční lhůtě a u příslušného soudu oprávněná osoba, a že dovolání splňuje náležitosti obsahu ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný opřel dovolání o tu část ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, tj. o první ze dvou alternativ uvedených v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Takto vymezený dovolací důvod se vztahuje na ty případy, kdy k zamítnutí řádného opravného prostředku došlo bez věcného přezkoumání rozsudku, to znamená podle §253 odst. 1 tr. ř. proto, že odvolání bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, a procesní strana tak byla zbavena přístupu k druhé instanci, ač procesní podmínky pro řádné přezkumné řízení byly splněny.
Obviněný v intencích takto vymezeného důvodu dovolání skutečně namítl, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí jeho odvolání proto, že odvolání bylo podáno opožděně, a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. byl tak uplatněn relevantně.
Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že proti rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně odvolání, jež bylo adresováno Obvodnímu soudu pro Prahu 6, avšak na nesprávnou adresu P., O. t. Poté, co podání bylo obhájkyni vráceno, podala žádost o navrácení lhůty ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř. Tuto žádost odůvodnila tím, že zásilka byla v odvolací lhůtě podána k poštovní přepravě a pokud by soud byl toho názoru, že odvolání nebylo podáno včas, jednalo by se o rozhodnutí formalistické.
Pokud jde o žádost o navrácení lhůty, tak městský soud konstatoval, že napadený rozsudek obsahuje zcela správné poučení o možnosti podat proti němu opravný prostředek. Výslovně je v poučení uvedeno, že odvolání je možno podat do osmi dnů ode dne doručení písemného vyhotovení prostřednictvím soudu zdejšího, tedy prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6, o jehož sídle není žádných pochyb. Skutečnost, že obhájkyně zaslala odvolání sice ve lhůtě, avšak na jinou adresu, kde Obvodní soud pro Prahu 6 nesídlí, nelze považovat za důležitý důvod, pro který lze postupovat podle §61 odst. 1 tr. ř.
Odvolací soud pak při posuzování včasnosti podání opravného prostředku vycházel ze zjištění, že opis rozsudku soudu prvního stupně byl obviněnému doručen dne 28. 7. 2011, jeho obhájkyni dne 27. 7. 2011, takže posledním dnem lhůty k podání opravného prostředku bylo 5. 8. 2011. Bylo-li odvolání obviněného (byť společně se žádostí o navrácení lhůty) podáno k poštovní přepravě až dne 8. 8. 2011, bylo podáno opožděně a jako takové bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto.
Nejvyšší soud z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 143/2010 zjistil, že opis rozsudku označeného soudu ze dne 20. 7. 2011 byl obviněnému doručen ve Vazební věznici P. – R. dne 28. 7. 2011 a jeho obhájkyni v sídle její advokátní kanceláře v P., K. n., dne 27. 7. 2011 (viz doručenky č. l. 101). Není sporu o tom, že poslední den lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně připadl na den 5. 8. 2011, což byl pátek. Současně lze ze spisu zjistit, že v pořadí první podání označené jako odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 bylo obhájkyní obviněného podáno k poštovní přepravě dne 3. 8. 2011, tedy v zákonné lhůtě, ale adresa na obálce i na samotném odvolání zněla Obvodní soud pro Prahu 6, O. t., P. (č. l. 109). Následně a to dne 8. 8. 2011 bylo na adresu Obvodní soud pro Prahu 6, V. P. Č., P., odesláno prostřednictvím poštovní přepravy obsahově stejné odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně (č. 1. 110 až 113).
Podstatou podaného dovolání je nesouhlas dovolatele s posouzením jeho podání, označeného jako odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (Obvodního soudu pro Prahu 6), které bylo obhájkyní obviněného podáno k poštovní přepravě dne 3. 8. 2011, přičemž na obálce ale i v záhlaví na vlastním písemném podání byla uvedena adresa Obvodní soud pro Prahu 6, O. t., P., jako podání, které nebylo adresováno soudu, u něhož mělo být podáno, čili že se nejedná o řádně podané odvolání.
Lhůta k podání odvolání (§248 odst. 1, 2 tr. ř.) je podle §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. zachována též tehdy, jestliže podání (odvolání) bylo podáno ve lhůtě jako poštovní zásilka adresovaná soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. K zachování lhůty tedy musí být splněny současně dvě podmínky. Podání musí být jednak podáno ve lhůtě jako poštovní zásilka , a jednak adresováno orgánu činnému v trestním řízení, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Jestliže jsou splněny obě tyto podmínky, nezáleží na tom, kdy podání došlo příslušnému orgánu činnému v trestném řízení a dokonce zda mu vůbec došlo (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 522/09, uveřejněn v Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 17, pod č. 44). Je-li takové podání adresováno jinému orgánu činnému v trestním řízení, nebo sice správnému druhu orgánu, ale místně či věcně nepříslušnému, a v důsledku toho dojde příslušnému orgánu opožděně (po lhůtě), není lhůta zachována, třebaže by podání bylo doručeno nesprávnému druhu orgánu nebo věcně či místně nepříslušnému orgánu včas (ve lhůtě). [ viz Pavel Šámal a kolektiv. Trestní řád, komentář. 6. vydání, C. H. Beck, Praha, 2008, s. 419].
Jestliže tedy odvolání podané obhájkyní obviněného k poštovní přepravě dne 3. 8. 2011 bylo opatřeno nesprávnou adresou Obvodního soudu pro Prahu 6 a v důsledku toho bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 1, který sídlí na uvedené adrese O. t., P., nelze než prohlásit, že odvolání nebylo adresováno orgánu činnému v trestním řízení, u něhož mělo být podáno. Nedílnou součástí označení každého takového orgánu je i adresa, na které sídlí a její správné uvedení na písemném podání zasílaném prostřednictvím poštovní přepravy je zároveň i předpokladem toho, že takové podání bude doručeno příslušnému orgánu, a nikoli orgánu jinému.
Uvedené skutečnosti si obhájkyně obviněného byla nesporně vědoma, neboť po zjištění svého pochybení odeslala dne 8. 8. 2011 prostřednictvím pošty nové podání označené jako odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, tentokrát již v obálce opatřené správnou adresou tohoto soudu V. P. Č., P. O tom, že toto odvolání ale již bylo podáno po zákonné lhůtě, není jakýchkoli pochyb.
O nadměrně formalistickém přístupu, jak to dovolatel označuje, zde hovořit nelze. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 byl opatřen poučením, z jehož znění jednoznačně vyplývá, že případné odvolání je třeba v osmidenní lhůtě podat k tomuto soudu a teprve jeho prostřednictvím je předkládáno Městskému soudu v Praze. Adresy jednotlivých soudů jsou mj. obecně přístupné na portálu „justice.cz“. Obhájkyně obviněného působí v advokátní kanceláři, jejíž sídlo je rovněž v P. a lze předpokládat, že je místních poměrů znalá a je si i vědoma většího počtu obvodních soudů (celkem deseti), sídlících na různých adresách na území hlavního města, a že proto při podávání písemností k nim je třeba vyšší míry obezřetnosti a pečlivosti, aby nedošlo k omylu, jako je tento.
Se závěry i s důvody učiněnými Městským soudem v Praze, pokud ve svém důsledku zamítl podané odvolání obviněného bez věcného přezkoumání, jako opožděně podané, se proto ztotožnil i Nejvyšší soud.
Pokud dovolatel napadá v usnesení odvolacího soudu taktéž výrok v bodě ad I., jímž mu byla zamítnuta žádost o navrácení lhůty k podání opravného prostředku, tak k tomu je třeba poznamenat, že proti takovému výroku dovolání podat nelze a pokud se tak stane, nelze než je označit za nepřípustné. Je tomu tak proto, že předmětný výrok je výrokem samostatným, který má procesní povahu, přičemž podléhá právní úpravě obsažené v ustanovení §61 tr. ř. Ve svém důsledku se pak nejedná o rozhodnutí ve věci samé, jak o tom hovoří ustanovení §265a tr. ř., a které zakotvuje, proti kterým soudním rozhodnutím lze dovolání podat.
Nejvyšší soud proto na základě výše uvedených zjištění a poznatků dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, jímž ho bylo možné dovoláním napadnout, netrpí vytýkanými vadami formálně podřaditelnými pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, a z tohoto důvodu odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c