ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.646.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 646/2013-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. července 2013 o dovolání obviněného R. L. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2012 sp. zn. 6 To 548/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 120/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. L. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. L. byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 10. 2012 sp. zn. 4 T 120/2011 uznán vinným v bodě 1. přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku; v bodě 2. přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku; v bodě 3. přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 2 tr. zákoníku; v bodě 4. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a v bodě 5. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Těchto se dopustil tím, že 1 . v blíže nezjištěné době v měsíci říjnu 2010 převzal od P. F. osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia Combi, rok výroby 1995 z majetku T. Z., který mu poté udělil dodatečný ústní souhlas k přechodnému užívání vozidla s tím, že následně R. L. buď vozidlo odkoupí za dohodnutou částku 6.000 Kč, nebo T. Z. vozidlo vrátí, přičemž R. L. ve stanoveném termínu do ledna 2011 finanční hotovost neuhradil, v důsledku čehož nebyla sepsána kupní smlouva, ani nevrátil vozidlo, které naopak dne 3. 1. 2011 prodal L. G. za částku 3.500,- Kč, čímž způsobil T. Z. škodu ve výši 6.000,- Kč,
2. v době od 1. 10. 2010 do 9. 6. 2011, v R., okres B., ani jinde, kromě částky 1.500 Kč zaplacené v měsíci duben 2011, ničím nepřispěl na výživu svého nezletilého syna, ač mu tato povinnost vyplývala ze zákona o rodině a podle rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 11 C 17/2009, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2010, byl tak povinen činit měsíčně částkou ve výši 1.500 Kč splatnou vždy ke každému 1. dni v měsíci předem k rukám matky dítěte Z. P., které tak dluží na výživném částku 12.000 Kč, když o nezletilého ani jinak nepečoval a nejevil o něj zájem,
3 . v době od června 2011 do 28. 12. 2011 ve S. M., okres B., ani jinde, s výjimkou dvou jednorázových plateb v prosinci 2011 a 14. 1. 2012 v souhrnné výši 1.000 Kč, a s výjimkou platby školného ve výši 600 Kč, ničím nepřispěl na výživu své nezletilé dcery, ačkoliv mu vyživovací povinnost vyplývala ze zákona o rodině a dle rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 0P 106/2006, 23PaNc 230/2010, 23PaNc 289/2010, který nabyl právní moci 8. 4. 2011, tak byl povinen činit s účinností od 1. 3. 2011 částkou ve výši 1.200 Kč splatnou vždy k prvnímu dni v měsíci předem k rukám matky M. B., které tak na výživném dluží celkem 6.800 Kč, když poté, co byl dne 25. 4. 2010 sankčně vyřazen z evidence Úřadu práce, pracoval od 4. 4. 2011 do 15. 6. 2011 na dohodu o provedení práce, aniž by nahlásil vyživovací povinnost, následně nebyl nikde řádně zaměstnán ani se opětovně nezaevidoval jako uchazeč o zaměstnání a pracoval toliko brigádně, ačkoli v oboru, v němž byl schopen pracovat, byla dostatečná nabídka volných míst s nabízeným výdělkem 12.000 – 15.000 Kč měsíčně,
4. dne 13. 1. 2012 v době od 13.18 do 13.25 hodin, kdy byl kontrolován policejní hlídkou, v B. na ulicích R. a D., řídil osobní motorové vozidlo Renault Clio, majitelky M. Ch., což činil přesto, že si byl vědom, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. 2 T 208/2010, ze dne 7. 1. 2011, který nabyl právní moci dne 2. 3. 2011, uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 1 roku,
5. dne 19. 2. 2012 v době kolem 15.20 hodin na ulicích O. a V. v B., řídil osobní motorové vozidlo zn. Renault Clio, majitelky M. Ch. přesto, že si byl vědom toho, že rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. 2 T 208/2010, ze dne 7. 1. 2011, který nabyl právní moci dne 2. 3. 2011, byl uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odkladem na 1 rok a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 12 měsíců, tedy do 2. 3. 2012.
Za to byl obviněný odsouzen následovně: Za jednání v bodě 1. podle §337 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 1 rok. Současně byl zrušen v trestním příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 1. 2011 sp. zn. 2 T 208/2010 výrok o trestu, jakož i všechna obsahově navazující rozhodnutí, která tímto pozbyla svého podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému T. Z. částku 6.000,- Kč. Za jednání pod body 2. až 4. podle §196 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 2 roky. Zároveň byl v trestním příkazu Okresního soudu v Opavě ze dne 30. 12. 2011 sp. zn. 27 T 109/2011 zrušen výrok o trestu včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která tímto pozbyla svého podkladu. Za jednání v bodě 5. podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 3 roky.
Proti uvedenému rozhodnutí podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 4. 12. 2012 sp. zn. 6 To 548/2012, kterým podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku výroky o trestech v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl takto: Za jednání pod bodem 1/ uložil obviněnému podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 1 roku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl v trestním příkaze Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 1. 2011 č.j. 2 T 208/2010-27 zrušen výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za jednání pod body 2/ - 4/ obviněnému uložil podle §196 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl v trestním příkaze Okresního soudu v Opavě ze dne 30. 12. 2011 č.j. 27 T 109/2011-33 zrušen výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za jednání pod bodem 5/ byl obviněnému uložen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků.
Ve výroku o vině a náhradě škody zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti cit. rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto dovolatel vznáší výhrady proti výroku o vině v bodě 1. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku a za nějž byl odvolacím soudem odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců.
Poukazuje, že T. Z. ve své svědecké výpovědi při hlavním líčení dne 7. 11. 2011 přiznává, že obdržel finanční částku ve výši 500,- Kč nebo 1000,- Kč od dovolatele označenou jako splátku na auto a dále že měl připravenou písemnou kupní smlouvu. Účelové určení zaplacené částky na úhradu kupní ceny provedl dovolatel při předání peněz panu Z. Zároveň v úředním záznamu ze dne 28. 2. 2011 svědek T. Z. uvádí, že byl s dovolatelem domluvený, že doveze dovolateli písemnou kupní smlouvu. Dovolatel v podstatě shodně s majitelem auta Z. tvrdí, že mu uhradil na cenu vozidla částku převyšující 1.000,- Kč. Soud přes výslovné určení účelu platby dovolatelem dovodil, že předáním této částky T. Z. bylo uhrazeno pojistné pro předmětné vozidlo. Takový závěr je však v rozporu i s tvrzením T. Z. o tom, že přenechal auto do užívání dovolateli bezplatně a v rozporu s účelem platby určeným plátcem.
Soud první instance ani odvolací soud se rovněž žádným způsobem nevypořádaly s tvrzením dovolatele, že T. Z. mu pro neplacení kupní ceny zadržoval jízdní kolo. Jako rozporné zůstaly v řízení před nalézacím soudem tvrzení T. Z. uvedené při hlavním líčení dne 7. 11. 2011, kdy připustil, že mu bylo známo to, že svědek F. měl kolo dovolatele v držení. Následně, podle tvrzení dovolatele, měl uvedené kolo získat do držení sám T. Z., který to však popřel. Svědek F. v souvislosti se zadržováním kola vyslýchán nebyl a to i přesto, že se shodně s dovolatelem při hlavním líčení k této věci vyjádřila i svědkyně M. B. Při předpokládané ceně jízdního kola kolem jednoho tisíce korun českých, s ohledem na výši způsobené škody (uváděné ve výši 6.000,- Kč) a vzhledem k rozhodnutí nalézacího soudu o skutkové podstatě a o vině, považuje dovolatel objasnění nejasnosti ve věci držení jízdního kola za otázku podstatnou pro posouzení a kvalifikaci trestného jednání.
V neposlední řadě se soud nevypořádal se skutečností, že T. Z. obdržel předmětné vozidlo zpět. Částka rovnající se zůstatkové hodnotě tohoto vozidla nebyla soudem ve stanovené výši odečtena od označené výše škody. S ohledem na provedené dokazování lze předpokládat, že zůstatková cena vozidla by byla i po odečtu T. Z. provedených oprav, vyšší než 1000,- Kč. Dovolatel je tak přesvědčen, že s ohledem na výše uvedené nenaplnil svým jednáním, popsaným ve výroku I. rozsudku Okresního soudu v Bruntále č.j. 4 T 120/2011-172 skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku a to zejména ve znaku způsobení škody nikoli nepatrné.
Taktéž bylo podle jeho názoru prokázáno, že existovala mezi ním a panem Z. dohoda o splátkách kupní ceny vozidla. Dále se dovolatel domnívá, že bylo prokázáno, že T. Z. obdržel od dovolatele určitou částku na kupní cenu vozidla. Vozidlo bylo dovolateli předáno k dispozici a dovolatel se domnívá, že dohodl s T. Z. všechny podstatné náležitosti kupní smlouvy, a že tedy došlo k jejímu uzavření ústní formou. O žádných dalších podmínkách uzavření kupní smlouvy nejednal dovolatel ani s panem Z. ani s panem F., který mu vozidlo předával. Dovolatel, protože se považoval za vlastníka vozidla, toto vozidlo opravoval a také jej s přesvědčením, že je jeho vlastník, následně prodal. S ohledem na výše uvedené tak nenaplnil svým jednáním skutek popsaný ve výroku 1. rozsudku Okresního soudu v Bruntále č.j. 4 T 120/2011-172, tedy skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, když věc mu nebyla svěřena do péče, ale věc koupil a stal se tak jejím majitelem.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud samostatně porovnal obě verze popisu skutku, který je podle dovolatele možné posoudit pouze jako občanskoprávní spor dovolatele a T. Z. o zaplacení kupní ceny. Poukazuje na to, že skutková zjištění, uvedená v trestním spise jsou celkem správná a vadou řízení je nesprávné nebo nedostatečné právní posouzení všech zjištěných skutečností v jejich vzájemných souvislostech a návaznostech. Některá nedostatečná zjištění poznamenala pak vyvození nesprávné hmotněprávní kvalifikace. Nesprávná hmotněprávní kvalifikace je dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel se domnívá, že by Nejvyšší soud měl zjištěné skutečnosti nově vyhodnotit a uložit obecným soudům vyrovnat se s argumenty dovolatele a rozhodnout pak znovu o vině a trestu, nebo aby přímo zrušil podle §265k odst. 2 tr. ř. rozhodnutí o vině dovolatele ze spáchání trestného činu zpronevěry.
K podanému dovolání obviněného zaslal státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípis s tím, že se k vzhledem k jeho obsahu věcně vyjadřovat nebude. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Taktéž, že podané dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný je podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., a ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Současně se ale Nejvyšší soud musel především zabývat otázkou, zda je dovolání obviněného přípustné. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se pro účely řízení o dovolání považují za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze mj. podat dovolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Za takové rozhodnutí ve smyslu tohoto ustanovení trestního řádu lze nesporně pokládat i dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, byť jím obviněný nebyl přímo uznán vinným, ale v souladu s výrokem o vině rozsudku soudu prvního stupně byl tímto rozhodnutím obviněnému uložen trest, resp. tresty.
V podaném dovolání byl namítnut dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. , který lze uplatnit, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dalšího obsahu dovolání je pak zřejmé, že dovolatel spatřuje pochybení v rozhodnutí soudu druhého stupně a jemu předcházejícím rozsudku nalézacího soudu, pokud jimi byl odsouzen pod bodem 1. přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku. V dalším obsahu dovolání pak je stručně řečeno zpochybňován u tohoto skutku soudy zjištěný skutkový stav věci ohledně zákonného znaku svěření věci včetně výše způsobené škody a z toho je pak dovozováno i jeho nesprávné hmotně právní posouzení.
K podanému dovolání je ale nutné v prvé řadě uvést, že podle ustáleného názoru Nejvyššího soudu dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, event. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Tomu je třeba rozumět tak, že pokud např. odvolání bylo podáno pouze proti oddělitelnému výroku o trestu, odvolací soud je sice oprávněn přezkoumat a případně i změnit odvoláním nenapadený výrok o vině, ale pouze tehdy, pokud k tomu sám nalezne důvod, tj. dospěje-li k závěru, že výrok o trestu je vadný v důsledku nesprávného výroku o vině. Pokud takový závěr neučiní, nemá ani důvod odvoláním nenapadený výrok o vině přezkoumávat.
Z odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě i z obsahu přezkoumávaného trestního spisu sp. zn. 4 T 120/2011 je patrné, že obviněný R. L. podal nejprve odvolání proti výroku o vině pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně, jakož i proti všem výrokům o uložených trestech. Obviněný však po poradě s obhájcem své původní písemné podání včetně doplňku odvolání vypracovaného obhájcem na počátku veřejného zasedání konaného dne 4. 12. 2012 u Krajského soudu v Ostravě, v němž bylo jeho odvolání projednáváno, změnil a prohlásil, že své odvolání upřesňuje a zaměřuje je pouze do výroku o uložených trestech (viz č. l. 207 spisu). Rovněž obhájce obviněného z tohoto projevu vůle obviněného vycházel a své vystoupení ve veřejném zasedání koncipoval tak, že odvolání je obviněným podáváno pouze do výroků o trestech.
Na základě toho pak odvolací soud svoji přezkumnou činnost soustředil výhradně na odvoláním napadené výroky o trestech v rozsudku okresního soudu, když zjevně nepokládal za potřebné se zabývat též odvoláním nenapadenými výroky o vině, které evidentně pokládal za učiněné v souladu se zákonem. Jestliže v konečném důsledku obviněnému změnil (snížil) výměru trestu odnětí svobody za přečin zpronevěry, jímž byl za jednání v bodě 1. rozsudku nalézacího soudu uznán vinným, nestalo se tak rozhodně proto, že by konstatoval nějakou nesprávnost v tomto samotném výroku o vině, ale došlo k tomu po zohlednění širších souvislostí spáchaného jednání i osobních poměrů obviněného.
Vzhledem k tomu co bylo výše uvedeno, obviněný mohl uplatnit své dovolací námitky pouze proti výrokům o uložených trestech, případně proti průběhu řízení, které jim předcházelo. V podaném dovolání ale obviněný neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani jiný zákonný důvod, související s rozhodováním odvolacího soudu o trestech. Pokud uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak jeho námitky též nesměřovaly proti uloženým trestům z hmotně právních pozic (např. že mu neměly být ukládány dva souhrnné tresty a jeden trest samostatný apod.). Naopak obviněný své výhrady soustředil výhradně proti výroku o vině v bodě 1., jímž byl uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku a to ještě převážně ze skutkových důvodů. Jak ale vyplynulo shora, takové námitky směřující proti výroku o vině účinným způsobem obviněný uplatnit nemohl, jelikož je v konečném důsledku nenamítl v podaném odvolání a odvolací soud nedospěl k závěru, že by i za této procesní situace bylo nutné využít jeho oprávnění i k přezkoumání odvoláním nenapadeného výroku o vině.
Vzhledem k výše uvedenému, kdy bylo shledáno, že obviněným uplatněné námitky proti výroku o vině v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebylo možné vůbec uplatnit a námitky proti výroku o trestu v rámci tohoto dovolacího důvodu zmíněny nebyly, Nejvyššímu soudu nezbylo, než takové dovolání obviněného označit za nepřípustné a odmítnout je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Tímto způsobem také o podaném dovolání obviněného R. L. bylo rozhodnuto a to v neveřejném zasedání [viz §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 2. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c