ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.733.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 733/2013-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. července 2013 o dovolání obviněného B. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. 10 To 40/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 204/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 2 T 204/2009, byl obviněný B. B. uznán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) a odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené VZP ČR KP pro Středočeský kraj, územní pracoviště M., F., škodu ve výši 40.183,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 2 T 204/2009, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mělníku odvolání v neprospěch obviněného do výroku o trestu, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. 10 To 40/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný B. B. byl při nezměněném výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a výroku o náhradě škody odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let a podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. 10 To 40/2013, podal následně obviněný B. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že jeho jednáním ze dne 30. 11. 2008 nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 2 T 204/2009, zrušil a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání sdělil, že se k němu nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) musel především posoudit otázku, zda je podané dovolání obviněného B. B. přípustné ve smyslu ustanovení §265a tr. ř. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného není přípustné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterému lze vytýkat vady taxativně uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Existence takovéto vady je ale podmíněna tím, že soud druhého stupně svým postupem pochybil některým ze způsobů tam uvedených. Dovolání je tedy přípustné, jestliže soudu druhého stupně lze vytýkat, že buď sám při rozhodování o odvolání způsobil vadu zakládající některý z důvodu dovolání, anebo že takovou vadu, kterou způsobil již soud prvního stupně, v opravném řízení neodstranil, ač tak měl a mohl učinit.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Mělníku vedeného pod sp. zn. 2 T 204/2009 vyplývá, že obviněný B. B. nepodal odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 2 T 204/2009. Proti tomuto rozsudku podal odvolání pouze státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mělníku, a to v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Podle §254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen tyto oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. i výrok o trestu.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že zásada vyjádřená v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. je prolomena v navazujících odst. 2 a odst. 3, podle nichž mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku, než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání (§254 odst. 2 tr. ř.) nebo jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání (§254 odst. 3 tr. ř.). O takové situace v posuzovaném případě evidentně nešlo. Podmínky pro aplikaci §254 odst. 3 tr. ř. nebyly dány, protože odvolání proti výroku o vině oprávněnou osobou podáno nebylo, nebyly splněny ani podmínky pro použití §254 odst. 2 tr. ř. Podmínkou přezkoumání odvoláním nenapadeného výroku ve smyslu §254 odst. 2 tr. ř. je vada zjištěná ve výroku napadeném, která spojuje svým původem oba výroky, vada této povahy však zjištěna nebyla.
Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, dovolatel, ať již se jedná o státního zástupce nebo o obviněného, může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně vyplývající z ustanovení §254 odst. 1 až odst. 3 tr. ř., neboť jen v tomto rozsahu se jedná o rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni.
Pokud bylo odvolání podáno pouze proti oddělitelnému výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost toliko tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, aniž byl přitom s ohledem na povahu vad vytýkaných v odvolání státního zástupce v konkrétním případě povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, odst. 3 tr. ř., mohl dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Obviněný proto mohl podat dovolání jen proti výroku o trestu. V podaném dovolání však obviněný neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jiný zákonný důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu. Obviněný B. B. opřel své dovolání o důvod uvedený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uplatnil v něm výhrady výlučně proti výroku o vině. Pokud se domníval, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil, že předmětným jednáním naplnil trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., měl tuto skutečnost namítat nejpozději v odvolacím řízení.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že pokud obviněný B. B. podal své dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, které meritorně nepřezkoumával a ani nebyl povinen přezkoumávat odvolací soud, nelze považovat jeho dovolání za přípustné. Proto bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně jestli námitky obviněného je vůbec možné podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod. Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2013
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal