ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.344.2012.2
sp. zn. 5 Tdo 344/2012-446
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2013 o dovoláních, která podali obvinění JUDr. F. H., CSc., MBA, Ing. J. N. , a Ing. P. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 6 To 17/2010, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 10/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných JUDr. F. H., CSc., MBA, Ing. J. N. a Ing. P. Š. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obvinění V. P., Ing. P. Š., Ing. P. V., Ing. A. K., CSc., Ing. M. K. a JUDr. F. H., CSc., MBA, byli rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 50 T 10/2004, podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 30. 12. 2004, sp. zn. 2 KZv 221/98, pro skutky, v kterých obžaloba spatřovala trestné činy vyjmenované ve zprošťujícím výroku, neboť skutky označené v žalobním návrhu nejsou trestnými činy. Týmž rozsudkem byli podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěni stejné obžaloby i obvinění Ing. J. N. a Ing. P. Š.. Postupem podle §229 odst. 3 tr. řádu bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a obviněných Ing. A. V., Ing. J. N., JUDr. F. H., CSc., MBA, Ing. P. Š. a JUDr. Ing. O. H. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 6 To 17/2010, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v části zprošťujících výroků ohledně obviněných JUDr. F. H., CSc., MBA, Ing. A. K., CSc., P. F., Ing. J. N., Ing. P. Š. a JUDr. Ing. O. H.. Podle §259 odst. 3 písm. a) tr. řádu pak Vrchní soud v Praze znovu sám rozhodl ve věci tak, že podle §226 písm. a) tr. řádu obviněné JUDr. F. H., CSc., MBA, Ing. A. K., CSc., a JUDr. Ing. O. H. zprostil obžaloby pro skutky, kterých se týkal zrušující výrok.
Odvolání státního zástupce ohledně obviněných V. P., Ing. P. Š., Ing. P. V., CSc., Ing. M. K., Z. J. a Z. J. bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné. Podle §259 odst. 1 tr. řádu pak odvolací soud ohledně obviněného P. F. vrátil věc soudu prvního stupně v rozsahu zrušení k novému projednání a rozhodnutí. Podle §253 odst. 1 tr. řádu odvolací soud zamítl odvolání poškozené obchodní společnosti INMEFIN, spol. s r. o.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění JUDr. F. H., CSc., MBA, Ing. J. N. a Ing. P. Š.. Obviněný JUDr. F. H., CSc., MBA, podal dovolání dne 12. 4. 2011, přičemž ho opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Pokud jde o první z nich, podle názoru tohoto obviněného z provedeného dokazování není možné dospět k závěru o důvodu zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu ve vztahu ke skutkům popsaným pod body II. a III. ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu. Uvedené skutky se totiž nestaly, neboť v uvozovací větě žalobního návrhu je nesprávně uvedeno, že na poskytnutí úvěru se podíleli i další obvinění, kteří se však neúčastnili jednání úvěrového a depozitního výboru banky. Dále obviněný nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu k otázce zadržení a vazby. V této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. 458/2000 (správně má být III. ÚS 458/2000). Obviněný je přesvědčen, že Nejvyšší soud je oprávněn přezkoumat nezákonný postup soudů nižších stupňů ve věci zadržení a vazby obviněného, neboť zmíněné soudy nedostály této povinnosti. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, podle obviněného odvolací soud nerozhodl o odvolání státního zástupce, které podal v jeho neprospěch. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a aby ho sám zprostil obžaloby podle §226 písm. a) tr. řádu. Současně obviněný navrhl, aby dovolací soud doplnil napadený rozsudek o výrok, podle kterého se podle §256 tr. řádu zamítá odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného JUDr. F. H., CSc., MBA. Dále obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že rozhodnutími o zadržení a vazbě obviněného bylo porušeno jeho základní právo na osobní svobodu.
Obviněná Ing. J. N. podala dovolání dne 14. 4. 2011, přičemž v něm uvedla dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Pokud jde o první z nich, podle přesvědčení obviněné z provedeného dokazování je zřejmé, že se žalovaný skutek nestal, takže byly splněny podmínky pro použití ustanovení §226 písm. a) tr. řádu. Ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu obviněná namítla, že odvolání státního zástupce podané v její neprospěch mělo být podle §256 tr. řádu zamítnuto. Závěrem svého dovolání proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný Ing. P. Š. podal dovolání dne 11. 4. 2011, přičemž ho opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Pokud jde o první z nich, podle názoru obviněného důkazy založené ve spise vylučují důvod zproštění obžaloby ve smyslu §226 písm. b) tr. řádu pro skutek týkající se úvěrové smlouvy č. 1345-316/94, neboť v rámci své funkce nebyl oprávněn rozhodovat o poskytování úvěrů. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu obviněný namítl, že odvolací soud měl podle §256 tr. řádu zamítnout odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného. Nad rámec dovolacích důvodů obviněný uvedl, že trestní stíhání pro skutky, v nichž nejvyšší státní zástupce spatřoval ve svém dovolání trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. a porušování závazných pravidel hospodářského styku podle §127 tr. zák., nemohlo být s ohledem na běh promlčecí doby zahájeno. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a aby ho sám zprostil obžaloby podle §226 písm. a) tr. řádu. Současně obviněný navrhl, aby dovolací soud doplnil napadený rozsudek o výrok, podle kterého se podle §256 tr. řádu zamítá odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného Ing. P. Š..
K dovolání obviněných JUDr. F. H., CSc., MBA, Ing. J. N. a Ing. P. Š. se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru se nelze v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnili obvinění, domáhat zproštění obžaloby podle §226 písm. a) tr. řádu, neboť se tím obvinění v podstatě snaží o přezkum skutkového zjištění soudů nižších stupňů. Pokud jde o námitku obviněného JUDr. F. H., CSc., MBA, k otázce přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o jeho zadržení a vazbě, podle státního zástupce tato námitka nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů, které jsou uvedeny v §265b tr. řádu. Naopak, ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je státní zástupce přesvědčen, že dovolání obviněných jsou částečně důvodná, protože odvolací soud měl přezkoumat odvolání státního zástupce podaná v neprospěch těchto obviněných a rozhodnout o nich. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně obviněných Ing. J. N. a Ing. P. Š. bez zrušení napadeného rozhodnutí v částech týkajících se těchto obviněných podle §265l odst. 2 tr. řádu přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby doplnil chybějící výrok o odvolání státního zástupce podaném v neprospěch jmenovaných obviněných. Pokud jde o obviněného JUDr. F. H., MBA, státní zástupce odkázal na výrokovou část dovolání nejvyššího státního zástupce dne ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. 1 NZO 5032/2011, které se týká tohoto obviněného.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 6 To 17/2010, podal dovolání i nejvyšší státní zástupce, který tak učinil dne 16. 3. 2012. Tento dovolatel však dne 8. 1. 2013 zaslal Nejvyššímu soudu podání, v kterém uvedl, že své dovolání bere v celém rozsahu zpět. Podle §265g odst. 2 tr. řádu vzal předseda senátu 5 Tdo Nejvyššího soudu toto zpětvzetí dovolání na vědomí usnesením ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 5 Tdo 344/2012-I.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obvinění JUDr. F. H., CSc., MBA, Ing. J. N. a Ing. P. Š. jsou osobami oprávněnými podat dovolání [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], svá dovolání podali včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jejich dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podaná dovolání obsahují stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, všichni obvinění opírají své přesvědčení o jejich naplnění o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
K výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že může být dán tehdy, jestliže skutek, pro který byli obvinění stíháni a odsouzeni, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku by mohlo spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Uvedenému dovolacímu důvodu pak neodpovídá námitka obviněného JUDr. F. H., CSc., MBA, podle které mělo být jeho zadržením a usnesením o vzetí do vazby porušeno základní právo obviněného na osobní svobodu. Navíc na stejnou námitku reagoval i odvolací soud (viz s. 30 jeho rozsudku), přičemž uvedl důvody, proč se jí nemohl blíže zabývat. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že v současném stadiu trestního řízení již neprobíhá vazební stíhání obviněného a jeho tvrzení o nezákonnosti zadržení a vzetí do vazby nemá žádný vztah ke správnosti právního posouzení skutku ani jiného hmotně právního posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože z něj není patrné, v čem toto posouzení neodpovídá právním normám hmotného práva, podle jakých jiných ustanovení měl být skutek posouzen nebo které normy hmotného práva měly být porušeny. Navíc obviněný v současné době vede civilní spor ve věci odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci, jehož účastníkem je Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, takže nepřichází v úvahu, aby se Nejvyšší soud vyjadřoval k této otázce v řízení o dovolání.
K námitkám obviněných JUDr. F. H., CSc., MBA, Ing. J. N. a Ing. P. Š., které s odkazem na shora citovaný dovolací důvod zaměřili proti důvodu zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu, přičemž se ve svých dovoláních domáhají příznivějšího důvodu zproštění podle §226 písm. a) tr. řádu ohledně některých skutků, Nejvyšší soud uvádí následující. Důvod zproštění obžaloby podle §226 písm. a) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže se ani po využití všech dostupných důkazních prostředků nepodařilo prokázat to, že se vůbec stal skutek popsaný v obžalobě. Přitom postačí i důvodné pochybnosti o tom, zda se žalovaný skutek opravdu stal, ale nevyžaduje se prokázání (rozumná jistota), že se skutek nestal (viz rozhodnutí pod č. 13/1982 Sb. rozh. tr.). Pro postup podle posledně zmíněného ustanovení navíc není nutné, aby se nestalo nic z toho, co uvádí žalobní návrh, ale stačí, pokud se nestalo to, co tvoří podstatu skutku (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1817). Jak přitom vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu (viz jeho s. 29), v případě jmenovaných obviněných odvolací soud dospěl především k závěru, podle něhož zde neexistují dostatečné důkazy k prokázání všech znaků trestných činů, pro které byli tito obvinění stíháni.
Takovému zjištění pak odpovídá důvod zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu. Jak totiž vyplývá z dosud použitelné judikatury Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 37/1989-II. Sb. rozh. tr.), jestliže se obviněný dopustil jednání popsaného v obžalobě, stal se skutek, pro který byl stíhán, a není možno jej zprostit obžaloby podle §226 písm. a) tr. řádu. Skutečnost, že nebyly naplněny další znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu, např. následek a úmyslné zavinění, je důvodem pro zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu, tj. že skutek, pro který je obviněný stíhán, není trestným činem. Pokud tedy v nyní posuzované věci odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož jednáním obviněných JUDr. F. H., CSc., MBA, Ing. J. N. a Ing. P. Š. nebyly naplněny některé zákonné znaky žalovaných trestných činů, nemohl současně konstatovat, že se skutky nestaly, a tedy ani zprostit jmenované obviněné obžaloby z důvodu uvedeného v §226 písm. a) tr. řádu. Odvolací soud tudíž respektoval vztah obou zmíněných důvodů zproštění obžaloby i citovanou judikaturu, proto Nejvyšší soud považuje námitky obviněných za neopodstatněné.
Navíc kdyby měl Nejvyšší soud vyhovět dovoláním obviněných JUDr. F. H., CSc., MBA, Ing. J. N. a Ing. P. Š. ohledně důvodu zproštění obžaloby, musel by učinit odlišný skutkový závěr, než k jakému dospěl odvolací soud v napadeném rozhodnutí, protože – jak již bylo shora zdůrazněno – důvod zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu předpokládá, že se skutek stal, ale není trestným činem, zatímco důvod zproštění obžaloby podle §226 písm. a) tr. řádu je založen na závěru, podle něhož nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán. To jsou naprosto odlišné skutkové předpoklady, jejichž změna vyžaduje provedení nebo zopakování alespoň podstatných důkazů ke stíhanému skutku, což ovšem není možné v řízení o dovolání, kde se důkazy až na výjimky neprovádí (§265r odst. 7 tr. řádu) a Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového stavu zjištěného v řízení před soudy prvního a druhého stupně.
Pokud jde o námitky obviněných JUDr. F. H., CSc., MBA, Ing. J. N. a Ing. P. Š., které opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu a jimiž zpochybnili správnost rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněných, Nejvyšší soud připomíná následující skutečnosti. Jak vyplývá z dosavadní judikatury (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 20/1985 Sb. rozh. tr.), odvolací soud v případě, když na základě odvolání státního zástupce i obžalovaného zruší napadený rozsudek soudu prvního stupně a sám ve věci rozhodne anebo věc vrátí soudu prvního stupně, popřípadě státnímu zástupci, nemůže už podle §256 tr. řádu zamítnout odvolání státního zástupce, byť mu nevyhověl v celém rozsahu. V nyní posuzované věci přitom odvolací soud rozhodl z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, který ho podal v neprospěch všech obviněných s výjimkou obviněného Ing. A. V., a dále na podkladě odvolání obviněných Ing. A. V., Ing. J. N., JUDr. F. H., CSc., MBA, Ing. P. Š. a Ing. O. H., takže nebylo namístě rozhodovat ještě dalším samostatným výrokem o podaném odvolání státního zástupce. Ostatně vrchní soud právě z podnětu odvolání státního zástupce zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně i ve vztahu k obviněnému Ing. A. K., CSc., který sám vůbec nepodal odvolání. V rámci odvolacího řízení tak došlo k přezkumu všech podaných odvolání, přičemž vrchní soud je shledal ve vztahu ke všem shora jmenovaným obviněným jen za částečně důvodná. Na tomto místě Nejvyšší soud odkazuje na svou dosavadní judikaturu (viz usnesení ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, uveřejněné pod č. T 417. ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002), podle které je odvolání z hlediska rozhodování odvolacího soudu nedělitelné, a přestože mu nebylo vyhověno v celém rozsahu, stále se jedná o odvolání jediné, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému. Proto jestliže odvolací soud vyhověl podanému odvolání jen částečně, nelze již ve zbylé, neúspěšné části zamítnout toto odvolání podle §256 tr. řádu. Proto Nejvyšší soud považuje postup odvolacího soudu za správný, takže námitky obviněných, jimiž vytýkali zmíněné pochybení tomuto soudu, nejsou důvodné.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění JUDr. F. H., CSc., MBA, Ing. J. N. a Ing. P. Š. podali svá dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Protože však jejich dovolání se částečně opírají o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacími důvody uvedenými v citovaných ustanoveních, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky opodstatněnými, odmítl dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná, takže nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatelů či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněných JUDr. F. H., CSc., MBA, Ing. J. N. a Ing. P. Š. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 1. 2013
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y