ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.841.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 841/2013-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2013 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného V. Y. F., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 67 To 331/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 87/2012, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 67 To 331/2012.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný V. Y. F. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 3 T 87/2012, uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), pro skutek blíže popsaný ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž seznam věcí, jichž se trest týká, je uveden ve výroku o tomto druhu trestu v rozsudku. Státní zástupkyně i obviněný se vzdali práva na odvolání proti rozsudku a prohlásili, že netrvají na vyhotovení jeho odůvodnění.
O odvolání matky obviněného O. O. B. rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 67 To 331/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu v celém rozsahu zrušil napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu odvolací soud znovu sám rozhodl tak, že obviněného V. Y. F. podle §226 písm. e) tr. řádu zprostil obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 1 ZT 217/2012, pro přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit skutkem zde popsaným, protože podle odvolacího soudu trestnost tohoto činu zanikla, a to účinnou lítostí podle §33 písm. a) tr. zákoníku.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného V. Y. F. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel nesouhlasí s tím, že by trestní odpovědnost obviněného za spáchání posuzovaného činu zanikla účinnou lítostí ve smyslu §33 tr. zákoníku a považuje právní závěry Městského soudu v Praze za nesprávné, protože jsou v rozporu se zněním zákona i s judikaturou Nejvyššího soudu. Podle názoru nejvyššího státního zástupce obviněný nesplnil podmínku dobrovolného napravení škodlivého následku v podobě škody na straně státu, která zde vznikla zkrácením daně z přidané hodnoty. Jak dále dovolatel zdůraznil, obviněný vstupem do tzv. zelené zóny, která je v inkriminovaném místě zřetelně označena standardními symboly pro bezcelní průchod, a následným popsaným jednáním demonstroval úmysl nesplnit své zákonné povinnosti týkající se dovozu zboží na území Evropského společenství. Podle názoru nejvyššího státního zástupce nedošlo k úhradě dluhu na dani z přidané hodnoty dobrovolně, neboť obviněný byl dopaden při spáchání skutku a poté již jednal pod tlakem zahájeného trestního stíhání. Proto dodatečnou úplnou úhradu dlužné daně z přidané hodnoty sice dovolatel považuje za polehčující okolnost, která však není významná pro závěr o zániku trestní odpovědnosti obviněného, neboť nebyl splněn znak dobrovolnosti. Podle nejvyššího státního zástupce se tedy podmínky účinné lítosti ve smyslu §33 tr. zákoníku v případě obviněného nemohly uplatnit.
Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 67 To 331/2012, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento rozsudek, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jeho zrušením, pozbudou podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Dále nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se dne 7. 8. 2013 vyjádřil prostřednictvím svého obhájce i obviněný V. Y. F. a jeho matka O. O. B. Obviněný považuje své jednání za omyl, který odčinil zaplacením dlužné daně v okamžiku, jakmile mu byla vyměřena. Přitom popírá svůj úmysl zkrátit daň z přidané hodnoty a poukazuje na dosavadní judikaturu k otázce účinné lítosti podle §33 tr. zákoníku. Závěrem svého vyjádření obviněný i jeho matka navrhli, aby Nejvyšší soud zamítl dovolání nejvyššího státního zástupce, protože ho považují za nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. a) tr. řádu], učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Předtím, než Nejvyšší soud přikročil k meritornímu přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu, musel se zabývat otázkou, zda Městský soud v Praze jako soud odvolací byl oprávněn projednat odvolání matky obviněného, které podala v jeho prospěch. Ze zvukového záznamu o konání hlavního líčení ze dne 27. 6. 2012, který je přílohou trestního spisu a který si Nejvyšší soud přehrál k posouzení zmíněné otázky, vyplynulo, že po zákonném poučení o opravných prostředcích se obviněný vzdal práva na odvolání. Z jeho vyjádření však není zřejmé, jestli z tohoto práva vyloučil i osoby, které byly v jeho prospěch oprávněny podat odvolání (§247 odst. 2 tr. řádu). Soud prvního stupně pak blíže nezjišťoval stanovisko obviněného a ve smyslu §129 odst. 2 tr. řádu vyhotovil zjednodušený rozsudek, který neobsahoval odůvodnění. K uvedenému postupu však zjevně nebyly splněny zákonné podmínky, protože obviněný neučinil prohlášení, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby. Za popsaného procesního stavu tedy nebylo vyloučeno, aby matka obviněného podala v jeho prospěch odvolání. Navíc, jak Nejvyšší soud rovněž zjistil ze shora zmíněného zvukového záznamu, samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 poněkud ovlivnila i možnost využití odvolacího práva státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, která se po poučení o opravných prostředcích nejdříve vzdala práva stížnosti proti usnesení, jímž byl obviněný propuštěn z vazby, ale současně dala najevo, že si ponechává lhůtu k podání odvolání proti rozsudku. Takový postup považovala samosoudkyně soudu prvního stupně za vyloučený, takže státní zástupkyně změnila své původní stanovisko a taktéž se vzdala práva na odvolání. Přitom z uvedeného vyjádření samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 není zřejmé, proč by měl být vyloučen postup, který původně zvolila státní zástupkyně. Popsaný nesprávný postup však zásadním způsobem nevybočil ze zásad pro vedení spravedlivého procesu, protože státní zástupkyně mohla i přes nesouhlas samosoudkyně soudu prvního stupně trvat na svém původním stanovisku a podat odvolání ve věci. Za závažnější pochybení, které však rovněž nemělo podstatný vliv na postavení obviněného, považuje Nejvyšší soud postup samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6, jímž porušila ustanovení §129 odst. 2 tr. řádu, protože vyhotovila ve věci zjednodušený rozsudek, který neobsahoval odůvodnění, ačkoli obviněný výslovně neprohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby. Vzhledem k vázanosti rozsahem a důvody podaného dovolání však Nejvyšší soud nepovažuje za vhodné napravit tuto vadu také zrušením rozsudku soudu prvního stupně, který je jinak věcně správný, přičemž trestní věcí obviněného se stejně bude opětovně zabývat odvolací soud, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
Pokud jde o dovolací důvod, nejvyšší státní zástupce opírá své přesvědčení o jeho naplnění o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Protože dovolací námitky nejvyššího státního zástupce odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť zánik trestní odpovědnosti pachatele v důsledku účinné lítosti je otázkou trestního práva hmotného (§33 tr. zákoníku), Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném v ustanoveních §265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, jakož i řízení, které mu předcházelo. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Jak je zřejmé z rozhodných skutkových zjištění, obviněný V. Y. F. měl spáchat přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku tím, že dne 20. 5. 2012 ve 12.30 hod. v P. na letišti v Ruzyni po příletu z Dallasu s přestupem ve Frankfurtu nad Mohanem se dostavil na Celní úřad Ruzyně – letiště Praha, a to na pobočku pro cestovní styk, pracoviště Terminál 2 – přílety, pak prošel tzv. zelenou zónou – východem označeným „Nic k proclení“, ačkoli dovezl ve svých zavazadlech 11 ks tabletů iPad 64 GB bílých v hodnotě po 898,46 USD, 8 ks tabletů iPad 64 GB černých v hodnotě po 915,- USD, 2 ks tabletů iPad 16 GB černých v hodnotě po 499,- USD, 1 ks tabletu iPad 32 GB černého v hodnotě 599,- USD, 2 ks mobilních telefonů iPhone 4S v hodnotě po 555,- USD, 1 ks externího disku zn. MY Passport v hodnotě 109,- USD, 1 ks pánských náramkových hodinek zn. Seiko v hodnotě 235,- USD, 1 ks dámských náramkových hodinek zn. Seiko v hodnotě 195,- USD, 1 ks pánských náramkových hodinek zn. Black Label v hodnotě 19,99 USD a 1 ks náramkových hodinek zn. Novelle v hodnotě 9,99 USD, tedy zboží v celkové hodnotě 20 479,04 USD (podle kurzovního lístku České národní banky v hodnotě celkem 388 039,- Kč), přičemž obviněný na otázku zaměstnance celního úřadu odpověděl, že nedováží nic k proclení, a takto jednal v úmyslu nepředložit zboží k vyměření daně z přidané hodnoty, čímž způsobil České republice škodu ve formě úniku na dani z přidané hodnoty ve výši 77 607,80 Kč.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že trestní odpovědnost pachatele za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku zaniká účinnou lítostí ve smyslu §33 tr. zákoníku mimo jiné tehdy, když pachatel dobrovolně zamezil škodlivému následku nebo ho napravil [§33 písm. a) tr. zákoníku]. To v případě zkrácení daně znamená dobrovolné přiznání skutečností odůvodňujících existenci určité daně a její výši a zaplacení daně zkrácené zmíněným trestným činem. Zákonná podmínka dobrovolnosti jednání pak vyžaduje, aby pachatel takto jednal z vlastního rozhodnutí ještě před tím, než jeho trestný čin byl objeven nebo oznámen (viz přiměřeně rozhodnutí pod č. 2/1965 Sb. rozh. tr.).
Městský soud v Praze v napadeném rozsudku dospěl mimo jiné k závěru, podle něhož obviněný V. Y. F. zamezil, resp. napravil škodlivý následek trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, neboť došlo k zaplacení příslušné daně, která je předmětem trestního řízení. Proto se podle odvolacího soudu vztahuje na čin obviněného ustanovení §33 písm. a) tr. zákoníku o zániku trestní odpovědnosti účinnou lítostí, když k úhradě celého vyměřeného daňového dluhu došlo dne 28. 5. 2012, a tím byl v celém rozsahu napraven škodlivý následek trestného činu, přičemž z dalších důkazů vyplývá, že obviněný tak učinil dobrovolně. Tyto závěry odvolacího soudu považuje Nejvyšší soud za nesprávné.
Ze spisových podkladů zařazených na č. l. 20 a 55 trestního spisu je totiž patrné, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 21. 5. 2012, tedy 1 den po spáchání posuzovaného přečinu, a obviněný svou daňovou povinnost, o níž a o jejíž výši prokazatelně věděl nejpozději ode dne zahájení trestního stíhání, splnil až dne 28. 5. 2012 po vydání rozhodnutí – platebního výměru příslušného celního orgánu sp. zn. MRN 12CZ19440W0QUW9M7 z téhož dne. Podle názoru Nejvyššího soudu svědčí výše uvedené skutkové okolnosti o tom, že obviněný jednal již pod vlivem zahájeného trestního stíhání a s vědomím, že jeho přečin byl už zjištěn příslušnými orgány veřejné moci (zejména celním úřadem a policejním orgánem). Takové okolnosti pak vylučují závěr o dobrovolnosti jednání pachatele, která je nezbytnou podmínkou zániku trestní odpovědnosti v důsledku účinné lítosti podle §33 tr. zákoníku.
Jak vyplývá z respektované teorie a soudní praxe (viz např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 446 a 447), znak dobrovolnosti ve smyslu §33 tr. zákoníku je naplněn tehdy, jestliže pachatel dobrovolně splní podmínky účinné lítosti z vlastní vůle. Dobrovolnost zde vyjadřuje svobodné rozhodnutí pachatele, které svědčí o jeho pozitivním obratu ve vztahu ke spáchanému trestnému činu a k jeho škodlivým následkům; musí tedy jít o projev změny vnitřního postoje pachatele k jím spáchanému trestnému činu. Rozhodnutí však není dobrovolné, jestliže pachatele k němu vede vědomí, že jeho trestný čin je již prozrazen, nebo jedná-li pachatel pod tlakem už bezprostředně hrozícího či dokonce zahájeného trestního stíhání.
Obdobně podle judikatury Nejvyššího soudu podmínkou uplatnění účinné lítosti ve smyslu §33 tr. zákoníku je mimo jiné dobrovolné jednání pachatele, který tak činí z vlastní vůle, na základě svobodného rozhodnutí, a nikoli pod tlakem hrozícího trestního stíhání či s vědomím, že jeho trestný čin je již prozrazen. V konkrétním případě pak nemusí být vyloučeno, aby byla dobrovolnost jednání pachatele trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku shledána i v dodatečném zaplacení zkrácené daně na základě platebního výměru vydaného správcem daně po zjištění daňového nedoplatku. Půjde však spíše o výjimečné případy, v nichž lze z určitých důvodů pachateli tolerovat, že vyčkával se zaplacením daňového nedoplatku až na rozhodnutí správce daně, pokud ke zkrácení daně došlo např. v důsledku nejednoznačného znění právních předpisů, nejednotného postupu finančních orgánů, nejednoznačného posouzení povahy některého uskutečněného zdanitelného plnění apod. O takový případ ovšem nejde a dobrovolnost jednání nelze dovodit, jestliže pachatel zcela zatajil skutečnosti odůvodňující existenci určité daňové povinnosti a pouze vyčkával, zda tuto okolnost správce daně odhalí či nikoli (viz přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1999 sp. zn. 5 Tz 165/98). Stejně tomu bylo i u obviněného V. Y. F., který zatajil před příslušnými orgány zboží dovážené na území České republiky a podléhající dani z přidané hodnoty, kterou zaplatil až poté, co byla uvedená skutečnost zjištěna a bylo zahájeno trestního stíhání. Zmíněné okolnosti pak vylučují závěr o dobrovolnosti jednání obviněného jako nezbytné podmínky účinné lítosti.
Městský soud v Praze tedy nesprávně posoudil podmínky ustanovení §33 tr. zákoníku, jak mu důvodně vytkl nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání, protože odvolací soud v rozporu s výše vymezenými východisky shledal podmínky pro zánik trestní odpovědnosti obviněného za posuzovaný čin, ačkoli to bylo v rozporu se zákonem i se závěry judikatury.
Proto Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 67 To 331/2012. Podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený rozsudek, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Městský soud v Praze tak v uvedeném rozsahu opětovně projedná trestní věc obviněného V. Y. F. na podkladě obžaloby podané státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Přitom odvolací soud v jeho intencích znovu posoudí zákonné podmínky zániku trestní odpovědnosti a důvodnost odvolání matky obviněného.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné na podkladě důvodně podaného dovolání nejvyššího státního zástupce nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 9. 2013
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y