ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.858.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 858/2013-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 10. 2013 o dovolání, které podal obviněný Ing. Vl. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2013, sp. zn. 8 To 356/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 34/2012, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2013, sp. zn. 8 To 356/2012, ve výroku o vině, jímž byl obviněný Ing. Vl. B. uznán vinným pomocí k přečinu poškození věřitele podle §24 odst. 1 písm. c) a §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a ve výroku o trestu, který se týká tohoto obviněného. V ostatních částech zůstává citovaný rozsudek nedotčen.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Městskému soudu v Praze, aby věc obviněného Ing. Vl. B. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 10. 2012, sp. zn. 1 T 34/2012, byl obviněný Ing. Vl. B. uznán vinným pomocí k přečinu poškození věřitele podle §24 odst. 1 písm. c) a §222 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), které se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Týmž rozsudkem byl uznán vinným i obviněný Ing. Vá. B., a to přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Za to byli oba obvinění odsouzeni podle §222 odst. 1 tr. zákoníku k trestům odnětí svobody každý v trvání 5 měsíců, jejichž výkon jim byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 a 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců s tím, aby v době podmíněného odsouzení „podle svých sil a možností uhradili způsobenou škodu“. Postupem podle §229 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto též o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody.
O odvoláních obviněných Ing. Vl. B. a Ing. Vá. B., státního zástupce, který podal odvolání v neprospěch obou obviněných, a poškozeného rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 2. 2013, sp. zn. 8 To 356/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl o vině a trestu obviněného Ing. Vl. B., jehož uznal vinným pomocí k přečinu poškození věřitele podle §24 odst. 1 písm. c) a §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, které se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Odvolací soud dále rozhodl o vině a trestu obviněného Ing. Vá. B., jehož uznal vinným přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem uvedeným ve výroku o vině v tomto rozsudku.
Za to byli oba obvinění odsouzeni podle §222 odst. 1 tr. zákoníku k trestům odnětí svobody každý v trvání 5 měsíců, jejichž výkon jim byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Týmž rozsudkem odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl odvolání poškozeného.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný Ing. Vl. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného není skutkový děj zcela pravdivý a soudy nižších stupňů postupovaly nesprávně při použití ustanovení §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože dovolatel nemohl ovlivnit další osud částky, kterou předal svému otci, tj. obviněnému Ing. Vá. B., za prodej podílu na převedených nemovitostech. Jak dále obviněný Ing. Vl. B. zdůraznil, jeho úmyslem nebylo poškodit věřitele dlužníka. Obviněný je přesvědčen, že posuzovaný skutek nevykazuje znaky pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze a aby mu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání Ing. Vl. B. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru jednání obviněného svědčí o naplnění subjektivní stránky pomoci k přečinu poškození věřitele ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) a §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože obviněný byl seznámen se všemi okolnostmi podstatnými pro spáchání posuzované trestné činnosti, zejména pokud jde o jeho působení jako obecného zmocněnce v řízení o žalobě na uspokojení pohledávky věřitele proti žalovanému dlužníkovi. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. Vl. B. opírá své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Protože dovolací námitky obviněného odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném v ustanoveních §265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, jakož i řízení, které mu předcházelo. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je důvodné.
K výkladu citovaného dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Podle názoru obviněného Ing. Vl. B. nesprávné právní posouzení zde spočívá v tom, že soudy nižších stupňů u něj dovodily naplnění subjektivní stránky pomoci k přečinu poškození věřitele ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) a §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Námitky, na kterých obviněný založil toto své přesvědčení, pak odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a jsou i opodstatněné.
K přečinu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Nejvyšší soud nejdříve v obecné rovině připomíná, že předpokladem trestní odpovědnosti za jeho spáchání je úmyslné zavinění pachatele, který jako dlužník jedná s cílem vyhnout se plnému nebo alespoň částečnému uspokojení pohledávky svého věřitele, případně činí určité skutečné či fiktivní dispozice se svým majetkem, ač si z okolností musí být vědom toho, že jeho jednání může mít takový následek, a pro případ, že jej způsobí, je s tím srozuměn. Ke spáchání trestného činu poškození věřitele je nezbytné, aby pachatel tohoto trestného činu zmařil, byť jen částečně, uspokojení svého věřitele mimo jiné zcizením části svého majetku.
Pokud jde o naplnění subjektivní stránky pomoci k trestnému činu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, obecně se vyžaduje úmyslné zavinění pomocníka (§15 tr. zákoníku), které lze dovodit tehdy, jestliže pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná (ve formě usnadnění nebo umožnění jednání pachatele) tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl pachatele (viz k tomu přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 51/2006 Sb. rozh. tr.). K účastenství ve formě pomoci Nejvyšší soud dále obecně připomíná, že se jí rozumí takové jednání, kterým pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje hlavnímu pachateli spáchání trestného činu.
Jak vyplývá z rozhodných skutkových zjištění v nyní posuzované věci, jimiž je Nejvyšší soud v dovolacím řízení vázán, obviněný Ing. Vl. B. měl spáchat pomoc k přečinu poškození věřitele tím, že – zkráceně vyjádřeno – ačkoliv mu ze samotné skutečnosti zastupování spoluobviněného otce Ing. Vá. B. v řízení u Městského soudu v Praze vedeném pod sp. zn. 45 Cm 236/1999 byla známa existence splatné a v té době nepravomocně přisouzené pohledávky ve výši 2 552 000 Kč, ve prospěch obchodní společnosti Apston CAPITAL Ltd., kterou tato společnost jako poslední v řadě postupníků nabyla smlouvou o postoupení pohledávky, vzniklé z titulu otcova ručitelského závazku, který tento převzal dne 5. 1. 1996 v souvislosti s tam označenou smlouvou o úvěru, poskytnutého ze strany České spořitelny, a. s., ve prospěch obchodní společnosti HABITAT, s. r. o., jako dlužníkovi ve výši 4 000 000 Kč, přesto obviněný (dovolatel) dne 11. 1. 2010 nechal na sebe převést otcův dvoutřetinový spoluvlastnický podíl k tam specifikovaným nemovitostem (k budově a pozemku) za kupní cenu ve výši 400 000 Kč, jež byla připsána na účet prodávajícího dlužníka – spoluobviněného Ing. Vá. B. dne 18. 1. 2010 a která byla z jeho bankovního účtu vybrána a bylo s ní ke škodě uvedeného věřitele naloženo nezjištěným způsobem.
Takový popis rozhodných skutkových okolností, které se týkají skutku spáchaného obviněným Ing. Vl. B., podle názoru Nejvyššího soudu nesvědčí o jeho úmyslném zavinění [§15 odst. 1 písm. a) nebo b), odst. 2 tr. zákoníku], jež se vyžaduje u pomocníka [§24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku]. V posuzované věci je sice nepochybné, že obviněný (dovolatel) věděl o existenci závazku svého otce – spoluobviněného Ing. Vá. B., neboť ho zastupoval jako obecný zmocněnec v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 236/1999. Na druhé straně však zmíněná okolnost sama o sobě neznamená, že obviněný Ing. Vl. B. věděl také o úmyslu svého otce jako pachatele přečinu poškození věřitele, tj. o jeho úmyslu směřujícím k tomu, aby poškodil dotčeného věřitele. Jak je totiž z rozhodných skutkových okolností mimo jiné patrné, tento obviněný (dovolatel) zaslal na bankovní účet svého otce částku ve výši 400 000 Kč, která představovala kupní cenu za dvoutřetinový spoluvlastnický podíl na nemovitostech. Následné jednání obviněného Ing. Vá. B., jímž tyto peněžní prostředky vybral z účtu a použil je nezjištěným způsobem a které v podstatě znamenalo vlastní poškození obchodní společnosti APSTON CAPITAL Ltd. jako věřitele, však již bylo zcela mimo rámec jednání i úmyslného zavinění obviněného Ing. Vl. B. Nelze u něj tedy dovodit intelektuální složku úmyslného zavinění, která je nezbytným předpokladem pro naplnění subjektivní stránky pomoci k přečinu poškození věřitele, protože rozhodné skutkové okolnosti zde neumožňují učinit závěr, že obviněný (dovolatel) věděl o zkracujícím jednání svého otce – obviněného Ing. Vá. B. jako pachatele trestného činu poškození věřitele, tj. o následné dispozici s peněžními prostředky, které tento obviněný získal za převod spoluvlastnického podílu na nemovitostech. To platí tím spíše, jestliže samotné soudy nižších stupňů učinily skutkový závěr, podle něhož obviněný Ing. Vá. B. naložil se získanými peněžními prostředky „nezjištěným způsobem“, aniž by se obviněnému Ing. Vl. B. kladlo za vinu, že věděl o takovém způsobu nebo že dokonce přispěl k tomu, aby způsob dispozice s peněžními prostředky nebyl zjištěn. Přitom o existenci intelektuální složky úmyslného zavinění posledně jmenovaného obviněného (dovolatele) nemůže svědčit pouhý příbuzenský poměr mezi obviněnými, zvláště pak za situace, kdy ze strany tohoto obviněného nedošlo jen k fiktivní platbě za převedený spoluvlastnický podíl na nemovitostech a ani cena nebyla nepřiměřeně nízká, resp. neodpovídající hodnotě tohoto podílu.
Ze všech uvedených důvodů tedy považuje Nejvyšší soud námitku obviněného Ing. Vl. B., kterou zpochybnil naplnění subjektivní stránky pomoci k přečinu poškození věřitele podle §24 odst. 1 písm. c) a §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za důvodnou. Městský soud v Praze totiž skutečně nesprávně posoudil existenci úmyslného zavinění, jak mu důvodně vytkl obviněný ve svém dovolání.
Proto Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2013, sp. zn. 8 To 356/2012, ve výroku o vině, jímž byl obviněný Ing. Vl. B. uznán vinným pomocí k přečinu poškození věřitele podle §24 odst. 1 písm. c) a §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a ve výroku o trestu, který se týká tohoto obviněného. V ostatních částech – týkajících se spoluobviněného Ing. Vá. B. – zůstává citovaný rozsudek nedotčen. Podle §265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část zmíněného rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Městský soud v Praze tak v uvedeném rozsahu opětovně projedná trestní věc obviněného Ing. Vl. B. na podkladě jeho odvolání a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Jestliže odvolací soud nezjistí žádné jiné rozhodné skutečnosti, musí vycházet z toho, že skutek, jímž ve zrušeném rozhodnutí uznal jmenovaného obviněného vinným, nevykazuje znaky pomoci k přečinu poškození věřitele podle §24 odst. 1 písm. c) a §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ani znaky jiného trestného činu.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné na podkladě důvodně podaného dovolání obviněného nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. 10. 2013
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y